Když vůně bolí
Dnes se setkáme s Alex. Původně přijela jen na otočku, navštívit spolužačku Darju. Její život se tehdy zrovna octl na slepé koleji a Darja, jako správná kamarádka, jí nabídla azyl. A tak tu Alex žije na statku už půl roku...
„Víš, tehdy to bylo fajn.“ Alex utrhla snítku a přivoněla. „Všechno jsme dělali spolu, všechno.“ Usmála se, smutně. „Víš, situace mívám spojeny s různými vůněmi.“ Vzdychla. „Vidím to jako dnes. Modrá vanička, plná okurek. Myslela jsem, že mě trefí, když jsem ji našla doma. ‚Chtěl jsem ti udělat radost,‘ řekl. Radost! Neměla jsem nejmenší chuť zavařovat okurky! Pochopil. Umyl je, nakrájel mrkev, přinesl kopr… večer pak voněl octem a mrkví a…“
Polkla, zahodila kopr, pohladila psí hlavu a vstala.
„Kdy jen se to, sakra, pokazilo?“
Punti štěkl a položil jí pod nohy kus klacku.
„Díky, ty náš jedinej chlape. Chytej!“
... a neříkejte jí Sašo, to nesnáší.
- Číst dál
- 7 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit