DMD č. 18. pro 18. 4. 2020. Téma: Sázka na smrt

Většina lamp svítí dolů. Měly by, aby svět nezanášely zbytečným světelným smogem. Ty historické a špatné svítí do všech stran a vábí můry z širého okolí. Na pomezí Vinohrad a Nuslí, v nepříliš hlubokém údolí potoka Botiče, které možná dalo text naší hymně, se ale nachází jedna lampa, která si ze světelného znečištění hlavu nedělá. Vzhlíží k nebi, na betonovou mostovku, která se ztěžka vznáší nad údolím. Stojí tam s otevřenou náručí, čeká na další poutníky znavené cestou a doufá, že je zvládne zachytit. Kdyby mohla křičet, křičela by. Kdyby mohla plakat, plakala by. Že ale dokáže jen svítit, svítí.

,,Půjčíš mi prosím helmu? Jsem svojí zapomněla..."
,,Jasně," kývnul Martin, zatímco jsem dotahovala sedlo. Diego se tvářil znuděně a nevypadal, že by se mu chtělo cokoliv dělat. Bylo mi naprosto jasné, že tohle zvíře můžu odjezdit i bez helmy, třeba v plavkách a se zavázanýma očima. Ale tak, jistota je jistota...

Helma mi samozřejmě byla velká. Po několika minutách upravování řemínků jsem se smířila s tím, že lepší už to nebude, a nasedla jsem. Helma se mi hned svezla do očí. Když jsem o chvíli později začala klusat, skakala mi na hlavě sem tam.

Na cval jsem ji už sundala.

„Kdo podle vás zemře jako první, místokráli?“ nadhodil Jango Fett.
„Bezpochyby královna Amidala,“ odpověděl Nute Gunray, nespouštěje oči z dění v aréně.
„Není Jedi, jistě,“ přikývl námezdní lovec, „ale Kenobi má proti sobě acklaye. Vsadím tisíc kreditů, že to bude on.“
Při zmínce o penězích se místokrál konečně odtrhl od začínající kruté podívané a pohlédl na Fetta. „Jen tisíc?“
„Dobře, tak dva.“
„Pět tisíc a plácneme si,“ smlouval Neimoidian.
Jango Fett se chvíli rozmýšlel, ale nakonec souhlasil. „Platí,“ řekl a stiskl místokrálovu ruku.
To už se ale situace v aréně začala vyvíjet úplně jinak, než si oba prominentní diváci představovali.

Pondělní večer. Slunce zapadá, vzduchem se nese štebetání ptáků.

Těžká otázka prochází Adamovou myslí. Otázka, která je úplně ortogonální k tomu co se děje venku.

Svítí na něj z monitoru. Obrazovka vykresluje onu otázku úplně banálně, jako by vykreslovala třeba obrázek kočky nebo přihlašovací obrazovku.

Adam si je ale moc vědom váhy této otázky. Na jednu stranu ušetří. Na druhou stranu, co když umře? Co pak bude s jeho ženou a synkem?

Ptáci dál nerušeně štěbetají. Adam ví, že by měl dát ano.

Vše stvrzuje finálním klikem.

"Vaše smlouva o Vašem životním pojištění k Vám dorazí do 14 pracovních dnů."

Cedrella spala tvrdě, když ji probrala cizí přítomnost. U postele stál stříbřitý lev. Láskorádův patron, uvědomila si.
„Arthur a Xeno měli nehodu. Přemísťuji je ke sv. Mungovi,“ oznámil jí přítelovým hlasem.

Převlékáním se nezdržovala, přes noční košili přehodila hábit a vydala se za nimi, rozhodnutá, že syn dostane zaracha až do dospělosti.

„Arthur Weasley, kde je?“
Léčitelka na příjmu se rozčilenou ženou nenechala vyvést z míry: „Paní Weasleyová, uklidněte se. Chlapci jsou v pořádku, pan Láskorád je přinesl včas. Měli velké štěstí, že Siréna byla mladinká, dospělá by je jistojistě zabila.“
To už ale Cedrella neslyšela, při slově Siréna, omdlela.

Lidi v táboře drží při životě leccos. Většinou věci mnohem přízemnější než naděje. Třeba sex. Dělat to ze zoufalství je sice nejhorší způsob, jak provozovat lásku, ale Gideonovi je to fuk. Potřebuje tu trochu lidského tepla, potřebuje ty vzájemné doteky a vědomí, že někomu na světě na něm záleží.

Slezli se se Stanem na jedné posteli a teď v klidu leží, udýchaní, ulepení. Brzo v objetí usnou a stráví noc na lepším místě.

I v posteli nad nimi se děje něco horce ulepeného. Spoluvězeň to s nadějí dotáhl daleko. Jenže naděje vyprchala a jemu zbyla jediná karta, na kterou vsadit.

Risa only had a short moment.
Everything is the most important.
She run through the pages, fast reading. That didn’t help much. Everything was in a language she didn’t know.
Still, she understood something. Dates. Notes. A line after seven dates. Sometimes, rarely, a date missed.
A lot of dates missed on the last page.
When he couldn’t write.
He changed.
Is he... does he remember?
Will I bet my life on it? Lead him away? Maybe get him to Prague, easily?
And if it fails?
No worry. Safety is always just a portal away.
“I found, your book, partner!”

Když jí ta žena směsí maďarštiny a lámané němčiny řekla, že jí vede dceru jejího popraveného manžela na výchovu, neměla daleko k mdlobám. Pět let bez něj – myslela si, že může zapomenout, předstírat, že se nic z těch hříchů nestalo, že jeho smrt je vysvobození.
„To... není možné,“ skoro zašeptala. Stařena neztrácela čas, jedinkrát pohladila děvčátko po vlasech a bez dalšího slova zmizela. Nebyla schopná ji zastavit. Cítila v očích slzy.
„Madam?“ slyšela jako z velké dálky.
„Nemůžu...“ Zabouchla za sebou dveře ložnice. Jako ve snách zamkla a sesunula se na zem.
Jestli je to jeho dítě, všechno bylo zbytečné.

Nepsaný zákon lidstva pravil, že v Noci Příchodu se nevychází. Za celou dobu existence Habitatu ho nikdo neporušil. Až dnes.
Temný stín se prosmýkl mezi listy sukulentů a….
… Snad to byla jen hra. Hra světla a stínů mezi mohutnými listy. Nebo vítr. Nebo snad vada kamery, která zaznamenala pohybující se skvrny temnoty.

Nikdo vlastně nevěděl, proč nesmí opustit obydlí. Nebyla to sázka na smrt, v Habitatu se zbraně téměř nepoužívaly a policejní příslušníci byli ve svých domovech stejně tak jako všichni ostatní. Ty stíny tedy musely být jen klam. Každá kamera je proto vymazala ze svých záznamů.

Každá kromě jediné.

Temnota jeskyně ho obklopila jako hedvábná přikrývka. Superman se rozhlédl, ale Batmana nikde neviděl.

"Bruci?"

Ticho.

Clark neslyšel jeho tep, proto sebou trhl, když Batman promluvil. "Běž pryč."

"Ne."

"Nechci tě tady."

"Tak to máš smůlu," Clark ho našel. Batman stál nehnutě ve stínech, skoro jako socha. "Já tě neopustím."

"Sakra, Clarku!" Bruce konečně vystoupil na světlo. Ostré tesáky v jeho ústech nyní byly zcela zřetelné. "Hraješ si se smrtí!"

Clark ani nemrkl. "Jsem ochotný se vsadit, že mě nezabiješ," zaklonil hlavu a odhalil tak hrdlo.

Když mu Batman na krk přitiskl polibek smrti, Clark vážně zadoufal, že se nezmýlil.