Originální

Dnes večer mělo poruchu traťové vedení a několik linek mhd, včetně té mé, jelo odklonem. Do začátku mše svaté zbývalo třicet čtyři minut.

Pět minut přede mší jsem si oblékla liturgický oděv a upravila vlasy. Nevzpomněla jsem si na tebe, v tu chvíli jsem byla ráda, že zvládám pojmout informace k bohoslužbě.
Na tebe, milý Done Bosco, jsem si vzpomněla až později, když mi došlo, že nevím, o čem bylo evangelium, které kněz právě dočetl.
Tvým liturgickým oděvem byla alba, barokní ornát, "basička", pracovní obuví cokoli, co drželo na noze. Běžně jsi nosil záplatovanou kleriku a byl unavenější než-li já.

„Svědkové ve výpovědích jasně označili vás dva,“ předčítal ušatým klientům obhájce Sojka.

„To je právě ta věc, kterou chceme, abyste nějak zmínil..., že je to neprůkazné,“ polemizoval ušák.

„Přesně tak, to mohli být kdejací jiní králíci…,“ doplnil větší králík.

„Bobe, Bobku, při domovní prohlídce vašeho klobouku policie u vás našla černobílé gangsterské derby oxfordky, dva samopaly, milión korun v hotovosti a několik sekáčků… Dva dny předtím došlo k vyřizování si účtů mezi rodinami bílých a hnědých králíků – jedněch z takzvaného Mrkvového klanu a druhých z klanu Ušáckých smrťáků. Jeden mrtvý skončil v nedaleké restauraci na smetaně,“ Sojka nadzvedl přísně obočí.

"Na co se dívám?"
"Můj nejnovější vynález! Říkám ji pracovní obuv."
"Nechybí tomu něco?"
"Co máš na mysli, příteli?"
"Však víš, jsme zvyklý nosit takové ty pevné boty."
"Hmmm, já myslím, že je to perfektní, dokonalé!"
"Já ti nevím... už jsi o ni někomu říkal?"
"Ne, ty jsi první."
"Aha."
"Chceš ji vyzkoušet?"
"Ani ne..."
"Ale no tak, nebuď labuť. Stačí, když se ji dotkneš."
"Asi si to nechám ujít."
"Fajn, tak dívej! Stačí, když tkaničku aktivuješ tady na tom konci, a pak se spustí operace blbni u vína (OBUV), a tkanička udělá práci za tebe, zatímco ty popíjíš vínečko."

Chloroform zaúčinkoval rychle. Obranu dívky muž zpacifikoval silou. Naložit její tělo bylo dílem okamžiku.

Muž pohlédl do zpětného zrcátka. Události si nikdo nevšiml. Úředníčka ve špatně padnoucím obleku zírajícího na rozsvícený displej mobilu počítat nemohl. Bylo mu jasné, ten se buď kouká na nějakou prsatou výzvu na Tiktoku, nebo si čte drabble o Sovátku. Na videa transplantací srdcí, které tak miloval, určitě ne.

Rychle zařadil rychlost a vyrazil.
Čeká jej ještě hromada práce. Té nejlepší práce.
Už se těšil, jak přidá srdce Ell do páru k tomu, co měl už doma v chladničce.

Ale nejdříve si to ještě parádně užije.

Vztahy, rodina, kamarádi, takové ty normální věci, které se ostatním děly mimoděk a jaksi přirozeně, pro něj měly punc zázraku.
Zkoušel „na sobě pracovat“, „chodit mezi lidi“, „otvírat se“, jenže stejně dobře mohl házet hrách na stěnu.
Místo toho radši hodil kousek párku vráně pod oknem.
V sousedství znal lidi podle psů, koček, případně i fretek a papoušků.
Zdravil vrabčáky, a kdyby mohl, dával by liškám dobrou noc.

Vrána sledovala, jak její člověk odchází vyhodit odpadky, a připomněla si, že ho musí nahlásit jako čestného krkavcovitého.
Aby ho její příbuzní při blížícím se ovládnutí světa ušetřili a přijali za svého.

Představte si dvě království. Jednomu vládne královna Lumen. Druhé řídí Tenebris. Dva národy v nekonečné válce.

***

Doběhla k němu a beze slova položila hlavu na jeho rameno. Měsíční svit se odrážel od průzračného jezera.
"Bez války nepřežijeme. Rodiče mě varovali, pokud boje ukončíme a zavládne mír, obě království zmizí, jako by nikdy nebyly."
"Mám svůj lid příliš ráda na to, abychom ukončili boje - je to těžké břemeno, ale s tebou se nese o něco snadněji."
"Naše království jsou jako dvě srdce bijící pro přežití nás všech."
"Uvidíme se na druhém břehu."

***

Tenebris kývl na Lumen. Armády započaly další koloběh bitev.

Bedwyrova ruka nedočkavě odklopila víko a…

Na nachovém sametovém polštářku, svázaná k němu dvěma stuhami stejné barvy, ležela prachobyčejná dřevěná lžíce.

Zklamání by se dalo krájet. Srdce obou kamarádů zplihla jako květ nedočkav se jarní vláhy.

Ticho jakoby zastavilo čas a oni zmrzli na okamžik kdesi, kde nic neplynulo a zbyl jen pocit rozčarování. Nemohli se na obsah ornamenty vyřezávané škatule už dívat.

„Já ti to říkal, že to bude podvod,“ odvrátil zrak Fergus.

„Ale bylo hezké doufat, že tam bude něco, co nám změní život,“ odvětil Bedwyr a zničeně si sedl na práh.

Když vtom uslyšeli podivný bzučivý zvuk.

Nehody se stávají.
Člověk uklouzne v koupelně a narazí si ruku.
Sérií neuvěřitelných náhod, která by zaskočila i Rube Goldberga, si pořídí parádní monokl.
Rozsekne si ret.
Zlomí nohu.
Když v nemocnici přemýšlí nad svou! vlastní!! nešikovností!!! a neschopností předvídat náladu Osudu, rozhodne se častou nehodovost své domácnosti využít ve svůj prospěch.
Nastraží past.
Stará studna v zahradě.
Pár zpuchřelých prken.
Ono se vlastně není co divit, že se tu každou chvíli někdo zramuje.
Pak zbývá už jen toho druhého obyvatele domácnosti vyprovokovat a proběhnout se po zahradě. Bez zranění.
Totiž bez svého vlastního zranění.
Gravitace vykoná svůj úkol bezchybně.

Skála puká, ozvěna volá slova lásky vzdálené, jako by šakal teskně vyl. Bol vznáší se nad duší jako studený déšť. Drobný slavík zmrzl v zimě našich hádek.

Zlatá rána, sladká jako maliny tvých rtů – červánky růží v květu rozpadlé v trny ostré jako výčitky blednuvše v paprscích Zlatovlásky.

Odcházíme opačnými směry, poslední pohled zažehnul loučení s bonboniérou společného života, kde poslední nugát se již snědl a zíráme do prázdna našich nevyřčených polibků.

Padá večernice naší poslední šance za obzor, zhasne v jezeře lhostejnosti. Kroky odcházejí, neslyšíme jejich klapot vinoucí se k našim hluchým uším.

Zůstala jen rtěnka v mém srdci.

"Fuj, to je hnus," ulevila si Gita. Musela se držet, aby neprskala všude okolo. "Co to sakra je?"
"Šalvěj přeslenitá," odpověděla jí dívka s dlouhými světlými vlasy. V ruce držela hrnek a Gita hádala, že v něm bude přesně ta stejná břečka, co v jejím.
"Adéla," představila se a Gita udělala to samé.
"Proč nám to dávají?" zeptala se pak. "To se nás snaží otrávit už v prváku?" V duchu se proklínala za používání školní menzy.
Adéla se zasmála. "Mně to chutná," přiznala. "A šalvěj stimuluje mozek a zlepšuje paměť."
Gita málem protočila oči. Příště si radši donese vlastní pití.