Originální

Já ji ještě naučím respektu, pomyslí si chlupatá kulička terorizující lidskou ruku.
„Jau, ty hajzlíku malej.“
Cožes mi to právě řekla?! Terorizátor se uráží a zakousne se do prstu chovatelky.
„Au! Fajn, tak já tě jdu vrátit do klece.“
No proto, souhlasí kulička. Si ta dvounohá snad myslí, že mě bude chovat jako mimino. Já chci bejt doma a jíst svůj dům! Nehledě na to, že jsem se zrovna chtěl vykoupat, když mě popadla.
Ruce vpouští zuřivou kuličku zpět do klece.
„Co s tebou mám dělat, když jsi nemazel. To musím respektovat. Asi tě prostě jen tak k chování nevychovám...“

Snažím se vyhnout problémům všem
opatrně našlapuji
jemná a ohleduplná jsem
jen tak na místě přešlapuji
dám mu číslo
on zas mně
co se z toho vyklube
flirtování není snadné
hrajem
šetka
komu padne?
nikdy mně a vždycky jemu
ráda na něj zapomenu
jenže se mi nastěhoval do hlavy
s holkama vedeme válečné porady
fakt se snažím
aby to vydrželo
upřímnosti si vážím
i když to zabolelo
ten předtím mě vyghostoval
tenhle proti mojí rodině protestoval
no snažím se fakt
snad trefí mě šlak
když ať dělám co dělám
vždycky tu šlápnu na minu
tak marně a nešikovně vždycky zahynu

Jaká úleva být z pizzerie venku. Přece jen se vše vevnitř mohlo pokazit.

Bylo příjemné slyšet zvuky nočního města, kdy se hlasy lidí pomalu vytrácejí do noční temnoty a vládu přebírají ruchy noci. Hluk aut, rachot a zvonění tramvají, zvuky zatahování a zamykání rolet obchodů, monotóní pípání zapnutého alarmu. Byla ráda, že je v části města, kde není žádné obchodní centrum, neměla náladu na davy lidí, hluk a lomoz, který je provázel.

Těšila se na hlas Alexe, až se za chvíli sejdou, ale ještě chvíli musela jít sama.

Parkující dodávku téměř nepostřehla, vyskakujícího muže ano, ale už bylo příliš pozdě.

"Tady ji máš."
Ellie se podívá do papírové tašky. Opravdu je v ní její glock. Paolo nelhal a svalovec zbraň opravdu ze zázemí pizzerie přinesl.

Ell podá mafiánovi lístek s kódem.
"Jsi husa," rozesměje se Paolo. "Tady je na cestě k tobě domů úsek častých nehod a nemusíš se vrátit".
"Myslíš?" Usměje se dívka na oplátku. "Pokud nebudu do 20 minut na smluveném místě, schránku vyberu kámoš a budeš mít hovno, mafiánku. Za tu dobu to k nádraží nestihneš."
"Vypadni mrcho, už tě nechci vidět."
"Jo, abych nezapomněla, pokud se mi nehoda stane později, můj advokát kopie všeho předá policii."

"Úsek častých nehod? Nevidím, že by se tu něco takového dělo..." oznámila Lucy, která se snažila ze všech sil objevit alespoň jeden náznak nějaké nehody, jak ukazovala značka.
"Myslím, že už vím, co to znamená," zakňoural vystrašeně Kubík.
"Hóóó, cože? Já měla být první, kdo odhalí tajemství. Jak to, že to víš první? Není fér... Dobře, dej mi ještě chvilku, já na to přijdu."
"Lucy, prosím, můžeme už jít?"
"Ne, dokud nezjistím, co ta značka znamená!"
"Lucy," nevydržel to Kubík. "Moje nohy, koukni na moje nohy!"
"Vždyť jsou v poho."
"Ne, Lucy, nejsou, mám teď každou ponožku jinou, chápeš, chápeš?!"

Nakonec ohnuli jednu ze svorek v dílně a Bedwyr se vrhnul s nadšením na otevírání zámku.

Fergus mezitím strašil a maloval ty nejčernější scénáře.

„Jen aby ti to nebouchlo, jako když jsi dýni třaskavku tady nechal bez dozoru. Pak jsme hodiny drhli ten sliz z podlahy a zdí. Doteď po tom tady zůstala ta nasládlá vůně, fuj! Nebo když jsi zkusil vrtat do strýčkova létajícího stroje. Další den vypadl strýček během výkrutu do výběhu ovcí, kde ho beran nabral na rohy tak, že…“

„Už to mám!“

Fergus samou samomluvou ani neslyšel, jak mechanismus kovově zachrastil a víko dřevěné krabice nadskočilo.

Kapitolou samou pro sebe jsou tradiční, nicméně politicky nekorektní názvy řady literárních děl. Ačkoli jsou tyto názvy dlouhodobě zažité, doporučujeme přesto jejich nahrazení vhodnější variantou. Navrhujeme nové znění titulů například takto:

Domorodí obyvatelé Ameriky z Větrova.
Barikáda s řečovým handicapem.
Nevidomá mapa.
Europoidní nemoc.
Zpěvačka trpící nadměrným vypadáváním vlasů.
Muž s hlubokou mentální retardací.
Červená osoba velmi malého vzrůstu.

Je samozřejmě pravda, že zpočátku mohou být nové názvy knih pro nepoučeného čtenáře poněkud matoucí. Také studentům maturujícím v blízké budoucnosti by to mohlo způsobit jisté potíže. Věříme však, že to je jen malá oběť v boji proti předsudkům a stereotypům.

„Od té doby, co se vám stalo v dětství to s tím vlkem, tak jste jako utržená ze řetězu. Jakmile vidíte vlčího občana, tak vás popadne amok a je zle. Jako pravidelná delikventka už nemůžete očekávat, že nad vámi kdokoli přimhouří oči,“ spustil Sojka.

„Já ty vlky jednou zabiju!“ vřísklo zuřivě děvče v červené kápi svázané ve svěrací kazajce.

„Cestou do práce jste vytlačila auto vlka, který jel točit pokračování snímku Tři malá prasátka. Skončil ve škarpě, načež jste zastavila a místo první pomoci ho začala škrtit. O měsíc později se stalo to samé s vlkem ze seriálu No počkej!”

„Prosím vás, jak se Jonny Bourák dostal z mafiánské vily v kapitole šest do casina v kapitole sedm?“ zeptal se fanoušek.
„Nemyslím si, že by to bylo důležité. Jako samotná kapitola by to bylo dost nezáživné,“ odpověděl Autor.
***
Tramvajový vůz zastavil na zastávce. Jonny Bourák, celý zacákaný od krve, nastoupil a posadil se na plastikové sedátko. Na zem postavil motorovou pilu a na kolena položil upilovanou brokovnici. Usmál se ne paní sedící naproti a ta si rychle přesedla.
Starší paní si odkašlala: „Takovej mladej človek a nepustí mě sednout.“
Jonny Bourák se omluvil, stoupl si a o zastávku později vystoupil.

Kniha "O veškerých nectnostech lidských" byla krátce po svém vzniku považována jen za dlouhý a poněkud nezáživný traktát. Za pár let se podivil jistý učenec, že zatímco v komentářích k tomuto dílu se mluví o knize tisícistranové, on shledal, že dílo toto obsahuje necelých 700 stránek. Rovněž některé kapitoly, o kterých si v komentářích četl, v původním díle nenašel. Intenzivním zkoumáním však zjistil, že zhruba v polovině se nacházející kapitola má tendenci útočit na stránky s ní sousedící a je eliminovat. Učenec tomuto jevu zabránil vložením nesnášenlivé kapitoly do olověných destiček, čímž se zasloužil o zachování zbytku díla budoucím generacím.