DMD Bonus č. 8 pro 27. 4. 2020. Téma: Fanfiction - Totální krach

„Tak ukažte Važuzeli. Co dnes píše Ankh-morpordská kometa?“
tajemník podává výtisk nejnovějšího vydání
„Hm, hm... Lodní doprava na Ankhu se opět zpomalila, obsah vody v řece poklesl…
Co tu máme dále? Cech lovců krys se obává úpadku odvětví?“ pozvedne jedno obočí
„Po včerejším utkání ve fotbale, kdy parádním gólem Haštala Nejspíše vyhrálo družstvo Mágů Neviditelné Univerzity, propukly bouřlivé oslavy. Přitom došlo ke zřícení jedné tribuny hřiště. Zraněn byl pouze pan Kolík A.S.P., který byl udeřen do hlavy a po tomto se dobrovolně přiznal, že jeho uzenky obsahují pouze krysí šlachy a kůže. Slíbil nápravu a vše nahradit sójou.“

„Pipi, Pipi,“ volala Anika, ruce kolem pusy místo hlásné trouby.
Ticho.
„Kde může být?“ rozhlížel se Tomy.
„Vítám vás,“ ozvalo se z koruny stromu.
Tomík a Anika vzhlédli vzhůru. Spatřili vlající ruce a copy.
„Co děláš?“ nechápal Tomík.
„Ty nevíš, že se takhle zdraví Vilekulané?“ houpala se Pipi na větvi zavěšená v podkolení.
„Nebojíš se, že spadneš?“ skousla Anika ret.
„Bojí se jen piráti, co mne potkají. Mám nápad,“ šibalsky mrkla Pipi. „Budeme závodit.“

Za chvíli děti skákaly z výšky do papírových krabic.
„Teď všichni najednou! Hop!“ zavelela Pipi.
Krach! Krabice se úplně rozložily.
Aúúúú.
„Kdo má největší bouli, vyhrál.“

„Ne, pane, nikdo nevolal.“ Seržant Gavin Troy starostlivě pozoroval svého nadřízeného. Ten zamračeně přecházel od okna k oknu.
„Ani v Caustonu?“
Troy zavrtěl hlavou. „Nic, pane. Volala jen vaše žena, nemáte zmeškat večeři.“
„Proboha, moje paní vařila? Další důvod, proč zůstat v práci.“ Šéfinspektor Barnaby ztěžka usedl ke svému stolu.
„Zavolejte do Horního Wardenu. A do Dolního Wardenu. Někdo přece musí…“
Seržant povzdechl a vytočil číslo.
„Ani u vás ne? Opravdu nic?“
Podíval se na Burnabyho a pokrčil rameny.
„Troyi! Náš svět zmizel! To není Midsomer, který znám! Čtvrt roku a ani jedna vražda! Já už nemůžu!“
Barnaby se rozplakal.

"Ruský způsob popíjení čaje je pro Angličanku nezvyklý, ale my dámy si musíme občas dopřát nějaké potěšení." usmála se Moneypenny na svůj protějšek. "Co k němu zkusit cucumber tea sandwiche?"
"U nás se podávají zákusky k vodce, ale proč ne," odpověděla sekretářka šéfa KGB. "To mi připomíná... libo něco... například moróženoje?"
"S radostí. A pak do práce."
"Souhlasím. Chudáček Oleg, bude nepříjemně překvapen."
"A co teprve chudáček James?"
A zatímco se Oleg Bondarovenko a James Bond honili po ulicích neznámého města, skákali z vlaku na letadlo a zpět a kladli si smrtící léčky, sekretářky zachránily svět během čaje o páté.

Podívej, já tě chápu. Dva slavní letci, spousta dobrodružství — koho by to nelákalo, že. Ale je tu jedno ALE. Já vždycky považovala Algyho za nezodpovědného troubu, jenže ty ho v klidu strčíš do kapsy:
Neustále se chováš jako drzý fracek (Proč nikdy neposloucháš, co ti kdo říká?!), v každé knize jsi měl umřít nejmíň třikrát (Proč ses proboha ztratil v poušti tolikrát po sobě?), ale nikdy se ti nic nestalo. Ty jsi prostě ještě větší mařen než Biggles.
(A navíc, což je vůbec nejhorší, jsi naprosto všude. Já chtěla ty dva párovat, ale copak můžu, když ty tady pořád oxiduješ?!)

„To bude sága všech ság!“
„Fakt chceš napsat o tom Herkulovi? Vždyť ty podmáčený stáje spadly!“
„Propláchl je? Propláchl. Byly chvíli čistý? Byly.“
„Co ten kanec? Dyk Herkula málem přizabil!“
„Ale jen málem! Škrábl ho? Škrábl. To je skoro jako by ho zabil.“
„No jo ale…“
„Hele, když tam ještě tam přihodíme lidožravé koně, pás královny Amazonek, nějakou tu zeleninu, třeba jablka Hesperidek…“
„Jakej pás zase? Počkej, ale to se mu přece jen zdálo, jak se tehdy ožral do němoty…“
„No a co? Hele, to bude sukces, to bude Homér čubrnět, tohle nepřebije ani Paris, ani jeho krásná Helena, uvidíš.“

Žilo se jim dobře. Přesto by mohlo být lépe.
Když se Pán zla vrátil, svitla naděje na lepší svět. Kvůli té lapálii s deníkem se sice zlobil, ale bude dost příležitostí to napravit.
Akce na ministerstvu se nezdařila, navíc je pochytali bystrozorové a Lucius putoval se svými druhy do Azkabanu. Pán zla zuřil, ale všechny je osvobodil. Ano, bude líp.
Po smrti Brumbála ovládli ministerstvo.
Pán zla však byl stále vzteklejší, všechno trvalo moc dlouho. Ale až přijde konečné vítězství, bude to lepší než kdy dřív.
Jenže ten kluk zase přežil. A pak zabil Pána zla.
To byl definitivní konec.

„Jime, co se děje?“
„Nic, Kostro, jsem v pohodě. Nalej mi ještě.“
„Nic? Tak to ani omylem. Pohádali jste se se Spockem?“
„Nejen to.“
„Ani se na tebe nepodívá a ty se tváříš všelijak.“
„Je to tak vidět?“
„Aby ne. Všimli si toho všichni.“
„No potěš.“
„Tak mluv.“
„Kostro, pamatuješ si na Garyho Mitchella?“
„Jistě. Zahynul při výkonu služby.“
„Totálně jsem to zvoral. Kvůli němu se se mnou Spock rozešel.“
„Kvůli mrtvému?“
„No, víš… V posteli, když jsme byli v nejlepším, jsem mu řekl: Gary, ještě…“
„Cože, ty a Gary Mitchell..?“
„Jo. Kdysi.“
„Hm. To tě bude stát hodně odprošování.“

Ten den začal katastrofálně. Brumbál si pořídil nový hábit (fialovo-žlutý), Hagrid na něj ráno vylil hrnek čaje (dvoulitrový) a třeťáci byli opět úplně neschopní (dva výbuchy, pět zraněných). A když se v sedm večer konečně dopotácel do komnat, přišel Harry s tím naprosto šíleným nápadem.
„Severusi, co kdybychom šli do divadla? Sehnal jsem nám lístky, dneska od osmi,“ usmál se na něj zářivě.
Probodl ho vražedným pohledem. „Nikam nejdu.“
„No tak, konečně využiješ ten společenský hábit, co jsem ti dal k Vánocům.“
Ve společenském hábitu vypadal Severus božsky.
Ale bez něj ještě lépe.
O pár minut později bylo divadlo zapomenuto.

Crrr! Crrrr!
Klaudie s námahou rozlepila oči. Hmátla po budíku.
Z nočního stolku spadla nedopitá sklenička.
Drnčení nezmlklo.
U dveří, uvědomila si Klaudie. Vypotácela se z postele, trochu se ošplíchla v umyvadle. Snažila se nevnímat příšeru se slepenými vlasy a černými kruhy pod očima, která znechuceně koukala ze zrcadla.
Dřív by pečlivě zkontrolovala, jestli jsou dveře zajištěné řetízkem.
Teď už se nenamáhala.
Osoba neurčitého věku a pohlaví žmoulala v ruce prastarý inzerát. Kdysi v jiném životě ho Klaudie sama zadávala. Detektivní kancelář. Specializace na paranormálno.
„Promiňte, slečno… mám takový neuvěřitelný problém a vy prý…“
Klaudie smutně zavrtěla hlavou.
Zavřela dveře.