DMD č. 28. pro 28. 4. 2020. Téma: Ohleduplný sobec

„...a to je vše, přátelé,“ ocitoval si Rick závěrem svého vyprávění o putování červem jedno animované prase a zakončil to již vlastním: „seru na vás, jdu domů.“
Tím Edvina ani Catherine nepřekvapil. Tím, že před otevřením vlastního portálu zpátky do domovské dimenze C-133 otevřel ještě jeden pro ně, už docela jo. Copak to pro něj nebylo plýtvání energií?
„No moc nevejrejte, to je kalibrační portál v rámci testování,“ odsekl, prošel svým zeleným kruhem a nadobro zmizel ze scény.
Pravda byla ovšem taková, že se mu s nimi docela dobře kalilo a takovým lidem byl po sežrání šaj-hulúdem ochoten trochu pomoci.

Prodal vlastního bratra, snad pro zisk, snad ze žárlivosti.
Jeho otec využíval jeho matku.
Jeho bratr svedl otcovu konkubínu.
Další dva byli známí věrolomní vrazi.
V téhle rodině jste se prostě museli starat o vlastní zájmy sami.
Když založil vlastní rodinu, radši se odstěhoval.
Smrt prvního syna ho naučila dbát na zájmy svých potomků.
Smrt druhého ho donutila znovu ukázat svoji nelítostnou stránku.
Rozsudek nad snachou mu nachystal překvapení.
Protože její zájmy jsou najednou i jeho.
Jeho budoucnost spočívá v jejím lůně.
Spát už s ní nikdy nebude.
Ale vrátí se k rodině.
Postará se.
Bude tím, jehož jméno přežije.

Dokud měl Gideon vedle sebe Stana, mělo cenu se snažit. Navzájem se podporovali, rozesmívali, zahřívali a těšili se, až se odtud dostanou. Vždycky to bylo až, nikdy ne jestli.
Jenomže Stan už byl na cestě a jel rychlíkem. Cesty z tábora totiž existovaly dvě a oni koupili špatnou jízdenku.
Stan se v posledním tažení snažil přivolat si Záchranný autobus a blábolil něco o tom, kam všude spolu pojedou. Gideon ho držel za ruku a po tváři mu tekla slza.
Když vydechl naposledy, roztrhal Gideon naději na kousky. Konec ohledů na toho druhého, nastal čas to tady skoncovat jednou pro vždy.

Rostlinné cizopasníky, neboli parazity můžeme rozdělit do dvou skupin, podle toho, co parazit svému hostiteli odebírá.
Za úplného parazita (holoparazita) považujeme takovou rostlinu, která od svého hostitele bere hotové cukry a nemusí si je vůbec vyrábět. Obvykle má jinou, než zelenou barvu.
Druhou skupinou jsou poloparazité. Tyto rostliny berou hostiteli jen vodu a minerály. Cukry si vyrábí samy procesem fotosyntézy, jsou tedy zelené.
Sem spadá i naše slavné jmelí, které na oplátku svému hostiteli poskytuje látky, jež ho chrání před škůdci a některými houbovými onemocněními.
V našich končinách se vyskytuje jmelí bílé pravé, jmelí bílé borovicové a jmelí bílé jedlové.

Pusť mě dovnitř!
Mňáááááu!
ŠKRÁB
No to je dost. Vím, že tě můj podpis na dveřích štve, ale kdyby jsi pohnul, nemusel tam být.
A tady v botě máš myš, ať máš co k snídani.

***

Teď nemám na mazlení chuť, musím koukat z okna. Dej mi pokoj!
KOUS

***

Spím, nevidíš? Tak jo, tady si sedni, ale je to můj gauč, jasné? Hlavně můj.

***

Otroku, tobě není dobře? Jseš marod a bezmocnej. Hmmm, tak to nikam nepůjdeš, chi. Tak já si k tobě vlezu. A pusť mě pod peřinu přece! Aha, tady tě to bolí, tak já ti to vypředu.
PURRRRR

Dva milenci leží nedbale zakrytí v hotelové posteli a nabírají dech. Nejde o transakci, přesto se schyluje k obchodnímu jednání.
„Tak už mi dovolíš ji udat?“
Shlédne na něj úkosem. „Uklidni se, nech ji chvíli dýchat.“
„Ohledy od tebe?“ hvízdne a vzápětí se smíchem rozkašle, když ho praští do ramene.
„Ohledy na sebe, miláčku. Můžu se dostat daleko. Kromě toho – platí slušně.“
„Jak myslíš. Co pro mě máš dneska?“
„Aurora Sinistrová chodí s mudlou. Postarej se, ať se to vyřídí rychle.“
Septima Vektorová ohledy brala jen na své chlebodárce. Minerva McGonagallová si objednala udání své vyučující, její přání bylo rozkazem.

"Byla jste odhalena," zašeptal jí francouzsky a do klína jí položil dopis.
Na Theodosiině tváři se vystřídal úžas, vztek a nejistota.
Lafayette se posadil do protější lenošky a pomalu vysvětloval: "Aaron má ve zvyku, zakládat si korespondenci do knih, Washington na ni má brašnu, vy, ma chérie, nosíte dopisy u sebe, dokud je nedáte přímo kurýrovi. Říkal jsem si, pročpak? Povězte..."
"Čekáte doznání?"
"Non, čekal bych lítost."
Převrátila list v ruce: "Pořád je to můj manžel a pořád ještě tu válku nemusíte vyhrát."
"Aarronovi to zlomí srdce," varoval ji.
Přetrhla dopis a zahodila ho: "Ne, pokud mu o tom neřeknete."

Jsou lidé, kteří jsou ohleduplní, cituplní, duchaplní a bůhví čeho všeho ještě plní. Ty mají lidé rádi.
Méně populární kategorie jsou sobci. Sobec je někdo, koho více či méně nezajímají ostatní. Sobce lidi rádi nemají.

A pak je tady Sheldon Cooper. Který obsedantně klepe na dveře, ale chce vám něco říct. Který vás nepolituje, ale připraví vám horký nápoj. Který každým svým pórem naznačuje, že jste hloupá pipka, ale zároveň vám půjčí peníze na zaplacení nájmu.

Sheldona nelze nenávidět. Je to jiný živočišný druh.

Sheldona nelze milovat. Po svém.

Sheldona lze žít. Každý sám v sobě -

jsme přece někdy Sheldon.

Byla tu ještě osmá planeta, kterou Malý princ navštívil, a já se to nikdy nedozvěděl, protože mi to buď zatajil, nebo na ni přicestoval až poté, co jsme se viděli naposledy. Na osmé planetě bydlel ohleduplný sobec.
Nepočítal nedosažitelné hvězdy, nepoměřoval se s ostatními, nezapomínal se napít a pil příležitostně. Věděl, že nemůže dávat druhým nic, co sám nemá. S něžností i disciplínou milujícího rodiče se staral sám o sebe, aby byl připraven nezištně dávat druhým.
Malému princi tento dospělý nepřišel vůbec divný. Divně se ale začal cítit on sám, a tak se rozhodl pokračovat dál na své cestě, domů.

Batman nevěří Supermanovi. Jistě, teď pomáhá lidem, ale co když změní názor? Kdo ho pak zastaví?

Lepší bude zbavit se ho ihned, preventivně.

Batman třímá v ruce kryptonit a hledí na zhrouceného Supermana. "Jsi sobec," prohlásí. "Předstíráš, že jsi ohleduplný... hrdina," to slovo skoro vyprskne, "ale kvůli tobě jen umírají lidé. Kvůli tobě skoro zničili Metropolis."

Superman se nebrání, zavře oči. "Já vím. Je mi to líto."

"Omluvy nic nespraví."

Batman přistoupí blíž. Superman zasténá, tvář zkřivenou bolestí. Takhle vypadá mnohem mladší. Batman tu myšlenku zažene.

"Vždycky jsem chtěl jen pomoct ostatním," zašeptá Superman, čeká na poslední úder.

Nikdy nepřijde.