Téma č. 00 - Akta banánového háje

"Když já ti nevím Karle, mě to vážně nepřijde jako dobrý nápad."
Karel si jen dramaticky povzdechl a bezeslovně pokračoval v přitloukání posledního hřebíku do cedule co jsem mu přidržoval na plotě.
"No a ví o tom, že z nich děláš uměleckou performanci?"
"Spontánnost je to nejdůležitější! Chce to syrovost! Nevědomost! Přirozený pohyb!"
"Přirozený pohyb bude až na nás zavolaj ostrahu a my se jim budeme snažit zdrhnout - dolů dolů dívají se sem zdrhej! Potichu sakra!"

---

Cedule s nápisem "Akta banánového háje - spontánní umělecké dílo" vydržela na plotě kolem mužské nudistické pláže celé dvě hodiny než ji pohoršený správce sundal.

Úřední spis o právech banánových hájů, sepsaný dne 24. 8. 2078:
Banánové háje jsou plně podřízené lidem. Musí je ve všem poslouchat a nesmí nijak odmlouvat. Nesmí se s nimi nijak spolčovat ani je přesvědčovat o pravdivosti svých slov. Nesmí k nim promlouvat bez dotázání mluvit ani s nimi nijak komunikovat, nesmí jim nic dávat ani si od nich nic brát. Jednotlivé háje spolu nemohou nijak komunikovat. Nesmí dát najevo jakékoli nespokojení s jakoukoli osobou lidského typu. Při porušení jakékoli z těchto pravidel má jejich majitel právo na jejich spálení. Tento spis vydal obor na ochranu rostlin. Za práva všech!

Sanie doufala v kvalifikovanější práci.
Zatímco ji podivínský dědic záhadného zámku, hrabě Gerwald, najímal jako historičku, která bude kategorizovat cennosti, které Gerwaldovi desítky generací hromadili, její skutečná práce zahrnovala masáže nohou, mazání sendvičů, ochutnávání omáček, zda nejsou otrávené, zalévání květin, když to zahradník přehnal s pitím, a neustálé více či méně nepříjemné srážky s výstředností zaměstnavatele.
Třeba když minule zalévala květiny – otevřela dveře salonku a zastavila v němém úděsu. Na čalouněné lenošce ležela kudrnatá žena v leopardí kůži. Nad ní polonahý Gerwald, provinilý výraz, v ruce banán.
Bleskově se vzpamatoval a rozzářil se jako vánoční stromeček.
„Přidáte se?“
Okamžitě zabouchla.

Knihovník zeměplošské Neviditelné univerzity se líně protáhnul a zívnul. Hm, zjevně to bude jeden z těch dnů, kdy se v knihovně neukáže ani noha (a dá-li Slepý Io ani jiná končetina). Rozvážně se zvednul a houpavým krokem se vydal do hlubin knihovny. Několika dobře vypočítanými skoky se dostal pod kupoli a opatrně odstranil z vysoké police pár tlustých akt. Vzniklou škvírou se protáhnul do své tajné skrýše, kde se mu pod skleněnou střechou podařilo vypěstovat několik banánovníků. Hmátl pro jeden z dozrálých plodů a slastně se do něj zakousl. Přece se nemůže pořád spoléhat, že mu banány vždycky někdo přinese…

Tomu háji se říkalo banánový, ačkoli tam rostly jenom buky. Angelina netušila proč, ale měla to místo ráda.
Onoho dubnového odpoledne se tam sešly všechny čtyři – a každá třímala v ruce dopis. Tři byly navlas stejné, jen s jiným jménem: jejich potvrzení o přijetí do bradavické školy čar a kouzel.
Dopis, který Alia předala Lily, byl ovšem modrý. A napsaný finsky.
„Do žádného blbého Helmi-Järvi nejedu!“ soptila Lily, jíž se právě zhroutil svět. „Chci zůstat s vámi! Nechci někam do Finska!“
„Třeba by... šel ten přijímací akt ještě nějak zvrátit,“ nadhodila Lucy. „Zkus zajít za Aliou.“
„Jo, přesně to udělám!“

“Potichu jsem se plížil, aby mě neviděli. Musím se odsud rychle dostat, jinak se ze mě stane banánovník, jako ze všech, kterých se dotknou obří banánové nestvůry. Už mě skoro dohonily, tak jsem vylezl na strom, myslel jsem, že nahoru vylézt nedovedou. To jsem se ale příšerně spletl. Banánová monstra lezly jedno po druhém na palmu a ta se pod naší váhou začala ohýbat. Když se na mě natáhla žlutá ruka, spadl jsem a dopadl na tvrdou zem. Banán, stojící vedle mě, se mě dotkl a já jsem ucítil, jak mi dřevění celé tělo” Stálo zapsáno, mezi posledními slovy objevitele.

Když jste v kolektivu nejmladší a nejméně zkušený, kolegové často neodolají a delegují na vás neoblíbené a nepříjemné práce. Tak jsem na cestě do archivního sklepení kóje H17b4F.
Zatím jsem cestou dolů potkal chrápajícího ducha a tři šotky hrající mariáš. Většina kójí divně smrdí.
H17b4F je plná krabic. Najdu tu, kterou si uživatel podle katalogu vyžádal a otevřu ji, abych zkontroloval obsah. Je plná šustících banánových listů. Natáhnu si latexovou rukavici a pro jeden sáhnu.
Když se listy začnou lámat, maně mi vytane na mysli můj letitý odpor ke skládání puzzle. Ale když jste v kolektivu nejmladší a nejméně zkušený...

Pan Patrickson svíral svou starou šedou aktovku. Každý poznal pana Patricksona podle jeho nerozlučné šedé aktovky. Teď seděl v mé pracovně a koukal na mě zpoza svých velkých brýlí.

„Co s těmi banánovníky budu dělat? Je to doslova v háji!“ tenkrát jsem to bral dost rozčileně.

Pan Patrickson nesměle mlčel.

„Zdědit plantáž! Co ho to napadlo, odkázat mi takový zatracený danajský dar!“ dloubnul jsem do dokumentů rozprostřených po stole.

Pak mě napadla spásná myšlenka: „Co kdybych to někomu daroval! Banány a všecko!“

Pan Patrickson se na mě podíval výrazem, který značil, že můj skvělý nápad zas až tak skvělý není.

Kdesi v Indii se uprostřed rozlehlého údolí odedávna rozprostíral malý banánový hájek. Vznikl tu kdysi sám od sebe, a za dlouhá tisíciletí se v něm vystřídalo množství návštěvníků.

Kdyby jen ty banánové slupky mohly vyprávět, pověděly by vám o mniších z dálného východu, nebo o kupcích z Arábie. Ti všichni si odsud s úctou odnesli zpět domů několik plodů. Možná by vám pověděly o velkém vojevůdci ze západu, který se tu kdysi zastavil na cestě za dobytím celého světa.

Ale o těch posledních, o těch malých, žlutých, raději nemluvit. To byla učiněná pohroma, ze které se hájek skoro nevzpamatoval.

"Banana?"

Kdosi napsal rozmáchle na stránku slovo "krtek". Byl jsem to já. Marně se snažím vzpomenout, co to slovo mělo znamenat. Co s takovým osamoceným slovem? Tak kdyby kontext pomohl... stačilo by jen málo. Taková "akta banánového háje" třeba, to člověk hned ví, na čem je, ocitne se v prostoru a ne ledajakém, v stinném prostoru, v místě, kde je jídlo i voda, tedy kde se dá žít, ba v prostoru, kde se žije, vždyť akta nepadají také z nebe. Hle, civilizace, kultura, stát, celá bohatá struktura světa v pouhých třech slovech.
Ale co s takovým krtkem? Odkud ten se vyhrabal?