DMD Bonus č. 8 pro 28. 4. 2021. Téma: Šťastné drabble

Při četbě knižní série Škola dobra a zla si kladu mnoho otázek.
Co by se stalo, kdyby Agáta vyrůstala se svými pravými rodiči?
Co by se stalo, kdyby Agáta zamířila do Školy zla a Sofie do Školy dobra?
Co by se stalo, kdyby Agátu pozval na ples Chaddick?
Co by se stalo, kdyby Sofie nepolíbila Rafala?
Co by se stalo, kdyby se s Tedrosem a Agátou dostali do Gavaldonu Sofie, Chaddick, Hestera, Bledule a Otylka?
A co by se stalo, kdyby Chaddick neumřel?
A to není všechno.
U všech otázek vím jistě jedno: změnilo by to průběh celé knižní série.

Sára:
Otevřený dveře! Můžu kdykoli letět na zahradu! A domů! A ven! A když jsou zavřený, tak zamňoukám za oknem a domácí mi hned běží otevřít! A v kuchyni miska plná masa!
Zuzi:
Měkký pelíšek pod stropem. Teplá podlaha v koupelně! Tam se tak prima spí! Jídlo! Jakýkoli! Ale maso nejvíc!
Goliáš:
Plný misky masa! Domácí, který můžu podupat, a oni mě přitom drbou na zádech! U ocásku, tam to mám rád! Zahrada! Dvorek! Schovávačka ve sklepích!
Rozárka:
Když mě ON nosí a hladí. Když s NÍM v noci spím.
(A taky, když občas zbuším koťata. Páč pořádek musí být!)

Dvanáct hodin spánku. Pohorky na nohách a přede mnou nekonečný zvlněný obzor. Objetí. Záchvat smíchu. Moje postel. Letní hvězdná obloha. Den bez povinností. Pivo s kamarády a hovory o ničem a o všem. Dobrá knížka, kterou si můžu v klidu přečíst. Skákání v davu na fesťáku. Začátek cesty. Courání nocí ztišelým městem. Všichni jsou zdraví. Láska. Děti nejsou doma. Děti jsou doma a řehtají se spolu. Sjet dolů tak rychle, až mi vítr vyfouká slzy z očí. Úsměvy cizích lidí. Společenství. Soulad. Důvěra. Večerní čokoláda. Dubový les. Vzpomínky. Okouzlení. Dobré jídlo, které mi někdo uvařil. Víkend. Ticho. Ruch. Návrat. Ocenění.

Policejní pes je skvělý vynález.
Kupříkladu, nepotřebuje trojdílnou fotografii drbana (dokonce ani Klicperovu čtyřdílnou). Stačí mu čich.
Také se nemusí zdržovat upozorněním před použitím zubů. Ty totiž nejsou fasovaná zbraň. Jelikož pes má vlastní hlavu, nemusí upozornění křičet ani psovod.
Psí zuby jsou účinnou zbraní k zastavení pachatele, neboť se psem zakousnutým v zadních partiích se utíká dost špatně. (Chraň bůh, abyste se k psovi v rozhodující chvíli neotočili čelem.)
Pes dokázal v minulosti dokonce zjistit jméno a adresu pachatele. Jelikož typický drban moc rozumu nepobral, chodívali někteří krást s občanskou v zadní kapse džín.
Kterou jest velmi snadné urafnouti.

"To musela být divoká rvačka," prohodí Aleksandr. "Stál jsem deset metrů od jeho hlavy a z těch magických stop se mi ježily vlasy. Zajímavé, ani na jednom z vás žádné magické stopy nejsou vidět."
"Takže?"
"Někdo z vás dvou není, čím se zdá."
Naďa polekaně střelí očima po Tarasovi.
Olena pronese: "Ukaž mi, kdo jsi -"
Nad stolkem prosviští stovky ostří Nadina útočného kouzla. Těsně před Olenou najednou znehybní a tiše se rozpadnou. Taras zbytečně vyčaruje štít.
"Co..." hlesne Naďa.
"Toto už není tvůj dům," odpoví Olena. "Nikomu tady neublížíš."
"Zapomněl jsem," ušklíbne se Aleksandr. "Ona taky není, čím se zdá."

"To už by stačilo. Odejděte," řekne Taras a máchnutím ruky otevře dveře. "Když se ta vražda stala, byli jsme oba doma. Zeptejte se policajtů, už nás prověřovali."
"Odkud víte, kdy přesně se to stalo?" zeptá se Olena zlověstně.
"Odkud asi? Policajti se nás pořád dokola vyptávali, kde jsme byli v 1:40 ráno."
"Neříkali jste, že jste s policajty vůbec nemluvili?"
Ticho.
Olena konečky prstů pohladí zeď.
"V tomto domě někdo někoho zabil," řekne.
"Byla to nehoda," vyhrkne Naďa. "Porvali se. Zpanikařili jsme a chtěli poslat tělo pryč, ale neudržela jsem portál. Utnul mu hlavu. Musela jsem otevřít nový. Jinam."

"Kdybych byl měkkýš, neputuji zde divočinou, ale sedím na zadnici třeba v příslovečné pražské kavárně," pravím.
"Pravdu máte," odvětí dívka, "kam míříte?"
"Do Senotína na vláček."
"Já též, pojďme spolu."
"Jak libo."
A tak, oba spoře oděni, vyrážíme za zvuku prvních hromů na cestu. Bouřka se spouští během chvíle, slejvák sílí, provazce vody nás oplachují. Nezbývá, než pokračovat, úkryt veškerý žádný. V duchu oceňuji dobrý nápad spoluturistky maximálně si odložit oděv, v batůžku schované nepromoklé odění se ještě bude hodit.
V tuto chvíli ještě netuším, že moji, již tak dosti odhalenou, společnici stále ještě něco na jejím zmoklém těle tíží.

Pojďme si přiznat na rovinu.

Poplatníci často brblají na báby (a sem tam i ty dědky) z finančáku.
Ne že by většinou nebyli i v právu...
Báby (a sem tam i ty dědci) z finančáku často brblají nad poplatníky.
Ne že by většinou nebyly i v právu...

Ale pořád jsme na jedné straně!
Vy chcete mít daně co nejdřív z krku a nemuset na to myslet.
My chceme mít čistý stůl a nemuset vás neustále otravovat.

Společně se nám daří vše dotáhnout do řádného konce.

Tímto vám děkuji za spolupráci a přeji co nejméně telefonátů od nás - báb z finančáku.

Odjíždí. Blahosklonně nám kyne rukou. Děti s mávátky radostně mávají a provolávají sláva. Pracující lid s transparenty pláče. Štěstím.
Mává i agent Bureš z malého zamřížovaného okénka Pankrácké cely. Krásný dojem kazí jen v rohu u kanálu větrem zavátá poslední rouška. Agent si smutně ukousne kousíček toustového chleba z Penamu, kterým je již měsíc krmen, a povzdechne si: „Taky jsem s ním mohl jet, domů, do Ruska.“

Pan prezident se šťastně usmívá, za odměnu si jej na důchod vybral sám Vladimir Vladimirovič.

Těší se na to, co jej tam čeká, bude první český balzamovaný, navždy živý. Za věrné služby Rusku.

Vycházející slunce, zkřehlé prsty u kamen a tráva třpytící se jinovatkou.
Ospalky v očích, vysoké holínky a tancování na dětskou disko hudbu.
Obří hrnec, metrová vařečka a třicet litrů připalujícího se mléka.
Dvě fotbalové branky, zabahněné děti a nadšené fandění.
Kroužek karimatek, zasloužený odpočinek a tiché předčítání knížky.
Divoká bouřka, snaha přeřvat ji s kytarou a vedoucí podpírající stan.
Honička v lese, šátky zastrčené za lemy kalhot a kruhy ohraničené provazy.
Třicet kilometrů v nohách, tvořící se puchýře a ledová voda v řece.
Praskání dřeva, kruh spojených dlaní a poslední slova večerky.
Svatý mír kráčí z hor, usíná Boží tvor...