DMD č. 17. pro 17. 4. 2022. Téma: Záblesk

Enterprise osvítil prudký záblesk. Když zmizel, Kirk se chytl za hlavu.

"Co to...?" Kirk se zarazil, když uslyšel svůj neobvykle vysoký hlas. "Proč zním jako...?"

"Kapitáne, vypadá to, že jste nyní žena."

Kirk se otočil na Spocka. Jeho první důstojník vypadal dokonale klidný. Tedy klidná. Místo Vulkánce zde byla Vulkánka.

A moc jí to slušelo.

"Spocku, už jsem ti někdy řekl, že jsi k sežrání?"

"Kapitáne, na tohle nemáme čas. Měli bychom jít na ošetřovnu."

"Když řeknu ano, půjdeš se mnou dnes na večeři?"

"Jime... neprovokuj."

"To nemůžu slíbit."

Spock si povzdechl. "To mě nepřekvapuje."

Kirk se jen ďábelsky ušklíbl.

Prochází temnou chodbou. Jen občas mu zorničky problesknou tmou. Oční bělmo mu vytéká z důlků. Dveře z obou stran chodby se prudce zabouchnou.

Ticho.

Něco se blíží.

Je jeho rodina stále za ním? Nevidí je, ani neslyší. Jen svůj dech.

Dvojitý dech.

Trojitý.

Několik párů očí.

Záblesk krvavě rudého světla a -

"A PAK VŠICHNI UMŘELI"! vyvřískne náhle puberťačka s rozsvícenou baterkou pod bradou, a všechny děti ze Sousedského přespávání se rozječí jako sirény.

"Vy jste pitomý," směje se děvče. "Lekli jste se, co"?

"Danielo, ty jsi ale < píp >!" rozhořčí se její kamarádka. "Málem jsem se počůrala"!

Náhle světlo zhasne.

PRASK.

Ticho.

Jak je známo, národ se rodí z víry, a je jedno, zda zrod provází naděje či bolest.

Arthur Kirkland, hrdý představitel Anglie moc nejásal, když se zrodil Alfréd, nenápadná, velice hladová zemička. Pokoušel se ho naučit mnohé, byl však doslova zděšen neotřelými nápady malého chlapečka.

Když hošík zkoušel olizovat šíp, kterým právě skolili zvíře. Když běhal mezi lidmi nahý a házel po nich trávu. Když se mu Arthur už posté pokoušel vysvětlit, že když bude třískat o sebe předměty, které pak vybuchnou, jemu se sice nic nestane, ale lidi okolo musí někdo zachraňovat, doufal v alespoň malý záblesk inteligence. Marně.

"Is this better?" Aziraphale asked. The soldier just looked at him, utterly shocked. His leg, he was shot in just moments earlier, was now fully healed. Aziraphale was casually playing with the retrieved bullet.
"That's a miracle!" the soldier exclaimed while touching his leg carefully as if the bullet could come back in at any moment.
And then there was a flash of light and a deafening sound.
"Crowley," he whispered when he realized the demon was standing just where the bomb exploded.
He moved quickly, ignoring others, who were wounded. Now, he was praying for a miracle.
"Hello, Angel."

Klidně jsem ležela ve vlhké trávě a pozorovala zářivá souhvězdí. Vzduch byl voňavě chladný, kolem bylo úplné ticho a hvězdy na mě shlížely z nebes. Bylo už dlouho po setmění, ale zároveň zbývalo dlouho do rozednění, a tak nebylo široko daleko nikoho, kdo by nespal a rušil noční klid. Jen já a nekonečné nebe jsme si důvěrně hleděli do očí. Přála jsem si, aby ta poklidná noc nikdy neskončila, ale jen co jsem na to pomyslela, ten okamžik se rozplynul. Přesně v tu chvíli ticho prořízla obrovská rána, z nebe se zřítil záblesk jasného světla a udeřil do blízkého stromu.

„Proč jsi přijela?“ zeptal se Ryko.
„Protože mě Simeon pozval.“
„Nemusela jsi, mohla ses vymluvit.“
Vlastně ani sám nevěděl, co chce slyšet.
„Chtěla jsem vidět Simiho, jeho ženu a chlapečka. Chtěla jsem vidět i jak se daří Tristu. Ale hlavně jsem deset let slýchávala zvěsti o tristenolském markýzi, který je tvrdý jako křemen a chladný jako led. Chtěla jsem se přesvědčit, jestli je to pravda, nebo jestli v jeho očích uvidím aspoň záblesk Ryka Nimana, kterého jsem znala.“
„A uviděla?“
Usmála se, uvolněně a spokojeně. „Ryko Niman přežil horší věci než deset let míru. Myslím, že není ještě připravený odejít.“

Věčná neodbytná touha po útěku je zpět – v tíživých okovech domu, do nějž se nikdy nechtěl vrátit.
*
Severus při pohledu na temnou chodbu nepatrně zvedne obočí.
Není divu, že to nikdy neměl v hlavě v pořádku.
*
Brumbál rozvíjí nitky strategie.
Severus zavře oči. Cenu, kterou to bude mít tentokrát, nechce znát.
*
Sirius v dlaních svírá (netknutou) sklenku whisky.

„Předpokládám, že se hodláš hrdinně uchlastat,“ ucedí Severus, aby ulevil tísni na hrudi.
Siriusovýma očima se mihne stín připomínající pousmání.
„Jdi k čertu,“ odsekne, živější než před chvílí.
Záblesk minulosti v důvěrně známém nepřátelství je oba ukotví ve znovu se tříštícím světě.

Esciel Geriána našla v rozhovoru se dvěma válečníky a odtáhla ho za loket do kouta, kde mu šeptem vyložila všechno, co se dozvěděla od niany,
„Obchodník s hrnci? Myslíš toho chlapa z Ai Hear?“
Esciel přikývla. Gerián si zamyšleně pohladil vous.
„Včera v noci někdo hlásil podivné záblesky na úbočí Černé hory. Poslal jsem tam dneska svoje muže a našli zbytky tábořiště. Přinesli mi odtud tohle,“ ukázal jí střep s vlnkovaným vzorkem, který s oblibou používal právě kmen Ai Hear.
Zvedla k němu tázavý pohled. „Co to znamená?“
„To znamená, že si budeme muset s tím obchodníkem velmi vážně promluvit.“

Čas líně plynul, cesta mezi poli příjemně ubíhala.

Geralt jel stále zadumaně, nemluvil. Elzee, která jela za ním, také ne. Ostatně jako většinu cesty od vesnice, kde se k němu připojila.

V dálce se objevil okraj lesa. Dívka pobídla koně a vyrazila vpřed.

Jako Ciri, ta by si ještě zavýskla, problesklo Geraltovi hlavou. Vzpomněl si na jejich poslední setkání, kdy si Ciri odvážel Myšilov. Chyběla mu, více než si myslel.

Snad i proto, si vzal Elzee sebou, aby nemusel přemýšlet o osudu, sudbě a dalších věcech. Chtěl jen někomu pomoci.

Pobídl Klepnu, blížil se soumrak, musí najít místo na přespání.

Vhled do cizí mysli bolí. S obrazy, myšlenkami a představami se do nitra přijímacího přenáší i emoce. Čím je vnoření jemnější, tím se jejich síla násobí.
Natálie odchází od Lenky úplně vyšťavená. Před očima obraz zkázy, v nitru Lenčinu únavu, vztek a frustraci, jde jako opilá, v úmorných záchvatech vykašlává neexistující kouř, plíce jí hoří.
Bezděčně dojde až k pohřebišti sklizně, nakloní se nad spálené pole, dotkne se ohořelých klasů.
Cítí žár a cizí zlou vůli. Náhle ji protkne bolest, oči oslepí jasný záblesk a ona klesne, jako by ji kosou podťal.
Bez života leží, bílá skvrna na černé pláni.