Záblesk

Klidně jsem ležela ve vlhké trávě a pozorovala zářivá souhvězdí. Vzduch byl voňavě chladný, kolem bylo úplné ticho a hvězdy na mě shlížely z nebes. Bylo už dlouho po setmění, ale zároveň zbývalo dlouho do rozednění, a tak nebylo široko daleko nikoho, kdo by nespal a rušil noční klid. Jen já a nekonečné nebe jsme si důvěrně hleděli do očí. Přála jsem si, aby ta poklidná noc nikdy neskončila, ale jen co jsem na to pomyslela, ten okamžik se rozplynul. Přesně v tu chvíli ticho prořízla obrovská rána, z nebe se zřítil záblesk jasného světla a udeřil do blízkého stromu.