DMD č. 25. pro 25. 4. 2022. Téma: Pravda

„Pane, tobě nevadí, že mi Marie nepomáhá?“ přerušil Ježíšova slova roztrpčený hlas její sestry Marty. Nevím kam dřív skočit a ona si tu jen sedí a nic nedělá. Vezmi si, prosím, upekla jsem chléb,“ stěží zadržuje vzlyk ukřivděná Marta.

Mariin pohled sklouzl stranou, od Ježíšových úst, jako by nechtěl mít nic společného se stížností sestry. "To je tak úžasné, co říkal. Určitě je to pravda,“ myslí si. V zamyšlení si podpírá bradu. No jo, teď už tomu rozumím. Jak to, že jsem to dřív nechápala?“
„Marto,“ smířlivý tón uklidňuje. „Děláš si přílišné starosti s mnoha věcmi,“ pokračuje Ježíš s pochopením.

Jsou zpátky. Nahoře. Na chodníku. Studí.
Olena se opatrně zvedne na nohy. Zahlédne několik vyšehradských strážníků. Zahlédne Vrbenského a Millerovou z mordparty. Šimon ztropil adekvátní rozruch. Kdyby mu neřekla pravdu…
Pečeť je pryč. Aleksandr leží na boku, je mimo sebe, na levém spánku krev. Zranění, které kdysi vyléčila nejčernější magií. Doběhne k němu Millerová. Dotkne se rány, zamumlá nějaké kouzlo. Druhou rukou cosi vytáhne z kapsy.
„Držte se dál, mně jeho kouzla neublíží,” vychrlí na Olenu a pokračuje v práci.
Velká gesta. Celý on.
„Už neublíží nikomu,” řekne Olena.
Vrbenský jí zírá do tváře.
Něco se stalo.
Cena za magii.

Nakonec se Aleš objevil. Bledý, roztřesený, ale se smlouvou v ruce.
Martin vystřihne podpis. S napětím ho vhodí do tyglíku.
Tekutina zavíří, zaprská, několikrát změní barvu, až se ustálí na podivné hnědofialové.
„Abyste věděl, do čeho jdete,“ promluví Evžen tiše. „Jakmile to vypijete, musíme si pospíšit, esence rychle vyprchá. Povedu vás. Jestli mám pravdu, dokážete pavučinu vymazat.“
„A jestli se mýlíte?“
Evžen si nervózně kouše klouby prstů.
„Vy budete mít začarovaný pozemek a mě pavučina vysaje,“ odpoví po chvíli váhavě. „A ještě je tu jedna možnost: Že Vaňková nechtěla syna obdarovat, nýbrž zničit. V tom případě umřeme oba. Nějaké dotazy?“