Protego

Byli pryč...

Ze dne na den a oba byli pryč...

Její matka a otec byli po smrti. Vinila se za jejich smrt. Vždyť ten den co se to stalo je poprosila, aby jí dovezli nějaké ty věci, které zapomněla doma. Až ve škole se z Denního věštce dozvěděla o jejich smrti.

Bylo jí šestnáct, ona i její mladší sestra byly nuceny odjet do Ameriky. Ani pohřbu se zúčastnit nemohli. Srdce ji bolelo. Byla na dně a výčitky ji mučili za živa. Nebýt její mladší sestry, o kterou se snažila postarat a uchránit od bolesti z jejich smrti, nebyla by tady.

Mučenka, kde ta přišla ke svému jménu? Tak sladká a lahodná. A přitom skutečné mučení bolí.

Otřásla se. Vzpomínka na chvíli, kdy pocítila sílu kletby Cruciatus, byla stále živá. Šlo jen o malou chvilku, ale i tak to stačilo. Takhle se cítit nechce.

Stát však na té druhé straně, držet hůlku a cítit moc. V těch chvílích nebyla slabé děvče ani neschopná princeznička. V těch chvílích jí celý svět ležel u nohou.

Poslední lžička slaďoučké marmelády a spokojený úsměv na rtech. Svět čekají velkolepé změny a ona bude stát v jejich čele. Po boku svého muže i samotného Pána Zla.

Kdo by to byl řekl, že jeho největším problémem budou její kamarádky.

Ona mu věří. Ony ne. Ony ji před ním brání zuby nehty. On chápe proč, jeho život má přece jen temnou stránku. To ony ale neví, nemůžou vědět.

Už tak ho to trápí, co když se jí kvůli němu něco stane? Dennodenně váhá, jestli opravdu dělá správnou věc. "Proč zrovna ona?" ptá se sám sebe pokaždé, když ji drží v náručí, ale odpověď nezná. Srdce mu poručilo, zbláznilo se, a nedostal žádnou možnost volby.

A její kamarádky, které ji milují možná stejně, jako on, mu to vůbec neulehčují.

Přišel za mnou brzy ráno k mému pokoji a probudil mě hlasitým ťukáním na dveře. Byla jsem rozespalá, ale šla jsem mu otevřít. Chtěla jsem křičet, proč mě budí tak brzo. Když jsem ho ale spatřila, vzala jsem ho dovnitř.

Svěřil se mi. Přišel za mnou, vyslechl mě a svěřil se mi.

"Lio... Já... Požádal jsem ho... Dal jsem mu prsten a... pak jsem utekl..."

Přišel s touhle větou za mnou. Za osobou, která ho milovala. Bořil se mi svět a nevěděla jsem co říct.

"To je skvělé." řekla jsem, ale nebylo. Bylo to jako, když muž miluje něčí ženu.

"Moc se kolem tebe motá."
"Víš, že miluju jen tebe."
"Vím. Ale to neznamená, že on něco nezkusí."
Tak jsem seslal řezací kletbu na jeho rozkrok pod iluzí. Pákrát vykrvácel. Když ochranná kouzla pominula, měl z toho obřízku. Asi.
Ale byl naštvaný. Chtěl to vysvětlit.
Šel jsem s ním k němu domů.
"Drž se od ní dál!"
"Nemám o ní zájem. Mám jiný typ."
"To ti mám věřit?"
"Mám zájem o muže."
"Nevěřím. Miluješ moji ženu."
Políbil mě. Pořád jsem mu nevěřil. Co když to jen předstírá?
Až po společně prožité noci jsem mu uvěřil. Vážně o ní nemá zájem.

„Nelíbí se mi, jak se kolem tebe motá,“ zamračil se.

„Je to jen kamarád! Přece víš, že jsi můj jediný.“

„Já jo, ale ví to i on?“

Tohle bylo věčné téma. A často se vracelo. Maria nikdy neměla moc přátel a Nils jí byl za poslední dobu velkou oporou. Lucius ale její nadšení pro kamaráda nesdílel. Se svou milovanou ještě nebyli oficiální pár, a to mu dělalo starosti. Obzvlášť, když se kolem ní neustále motal On.

Milý deníčku,
Kéž bych mu to mohla říct, aby se přestal tak trápit. Nils o mě zájem nemá a nikdy mít nebude. Miluje Davida.

Seděla tam zády opřená o strom a četla ten milostný román od Jane Austenové.

Možná i přemýšlela nad tím, jak by to vypadalo, kdyby ona byla v této pozici a zda se její zakázaná láska někdy naplní.

Ani ne po chvilce jí ze čtení vyrušila její kamarádka Ava, která si k ní přisedla a tak se dali do řeči.

Nějakou dobu si tam tedy povídali. Ona, však asi během toho myslela na onu osobu, kterou má v srdci. Na svoji životní lásku, která je zadaná.

To ale ještě netušila, že i Avě se líbí chlapec, kterého má ona moc ráda.

Tančili jsme.

Náš rozhovor se ubíral směrem, jaký jsem potřebovala a to k dívce, o kterou nám šlo. Nic netušil. Nevěděl, že nejsem jako on z pouhé mudlovské rodiny, přes to jsem s ním bez jakéhokoliv opovržení tančila. Zatímco se v jedné části místnosti schylovalo k boji o onu dívku.

Když jsme se k dané potyčce dvou mužů připletli, snažil se mě odvést. Shromáždili se zde ruští vojáci, snad na nějaké znamení. Něco, jako je troubení na začátku famfrpálu. Jen tohle slyšeli jen oni.

Ukončila jsem onu pěknou chvíli a i s dívkou se vydala ven, abych dokončila naši misi.

Je to jen kolega. Nic se neděje.
Prostě normálně vyřídíme povýšení. A oslavíme to žaberníkem. Pomůže mi uvolnit se. S ním můžu. Je to kamarád, nic mi neudělá, znám ho dlouho... Můžu se uvolnit.

Je to jen kolega. Musím o tom přesvědčit svoji hlavu.
Jen mu prodávám dům. Vyřídíme smlouvu, ukážu mu to... Stejně v tomhle domě spolu nic neprovedeme. A nemám ještě výsledky testů. Kdo ví, co mi dal bývalý manžel...

Je to vážně jen kolega.
Tohle je jen oběd v kantýně. S dalším kolegou. Pak mu povím výsledky testů.
Ozkoušíme stůl v kanceláři?

Možná už není jen kolega.