Beforeigners

Personalistku u policie dělala již mnoho let, ale příprava na tento pohovor jí dala zabrat. Na co se má sakra ptát vikingské hospodyně?

Alhildr se pohodlně opřela do opěradla židle a usmála se na personalistku, která se začínala potit.

„Našla jste nás bez problémů?"
„Jo, vedou k vám šipky přes půl města."

„Proč chcete pracovat u policie?"
„Vystudovala jsem policejní akademii."

„Kde se vidíte za pět let?"
„Od toho máme vědmy."

„Myslím, že to stačí," sdělila ji přiškrceným hlasem personalistka, zaklapla desky a vstala, aby si s Alhildr potřásla rukou.

Alhildr potřásla hlavou. Nechápala, co na těch pohovorech všichni mají.

Atmosféra se dala krájet podobně jako dým z Gregersovy fajfky.
Hned u dveří manželé vyzdvihli, jak je skvělé, že přišel, aby utužoval vztah mezi rozvedenými partnery, jak jim vštěpovala psycholožka specializující se na rozvrácené rodiny.
Na jídelním stole byl prostřený sváteční porcelán a z kuchyně se linula vůně pečeného masa.
Ingrid bez zájmu o tu taškařici seděla na gaučii zahleděná do mobilu, za což ji otčím, viktoriánský gentleman hned vyplísnil.

„Z čeho je to maso?" zeptal se Lars, když se mu nepodařilo identifikovat druh.
„Z ježka," sdělila mu bývalá žena.
Lars odstrčil talíř a Ingrid odběhla od stolu na záchod.

Alfhildr probudilo ostré světlo, které si našlo cestu i skrze zavřená víčka a hned nato jí hlavou projela podobně pronikavá bolest.
Opatrně se posadila na gauči a v rozmazané šmouze za kuchyňskou linkou odhadla Larse.
„Dáš si kafe?"
Přikývla.
Digitální hodiny na kávovaru ukazovaly dvě hodiny po poledni. Zaklela. Nechala se pozvat na jedno pivo. A chtěla jít brzy domů.
„Co jsme to sakra pili?"
„Pivo od souseda."
Alfhildr zaklela podruhé. No jasně, před Vánoci musí každý muž i žena uvařit pivo ze čtvrtky sladu. Dle svého stavu usoudila, že muselo být před konzumací zmraženo, aby mělo vyšší obsah alkoholu.

Lars nebyl nadšený, že se k nim měl přidat někdo z těch zpřítomnělých a ještě méně byl nadšený z toho, že jej měl dostat do týmu. Rozhodl se, že to s ním nováček nebude mít jednoduché.
Alfhildr mu to rozhodnotí usnadnila, jelikož se nesnažila mezi ně zapadnout. Nerozpakovala se zajídat na poradách kocovinu. Když něměla den, vyrazila klidně v podprsence a šortkách velikostí spodního prádla. A když přišly její ženské dny, nacpala si klidně do kalhotek mech. A pak přišel na to, co mu na ní vadí nejvíc - byla svobodná, protože jí bylo jedno, co si o ni lidi myslí.

„A je tady náš první host! Olaf II Haraldsson, jeden z nejúspěšnějších youtuberů poslední doby."

Olaf vešel do studia a pohodil svou blond hřívou, až se zaleskla v záři reflektorů.

„Jak se to stane, že se král stane youtuberem?"
„Kdysi jsem získaval uznání na bojišti, když jsem bojoval za svůj lid a zemi. Teď jsem musel najít způsob, jak se svým poddaným přiblížit."
„Myslíte, že tedy je něco na tom, že ve válce mlčí můzy?"
„Určitě. A když už jsme u múz, zakládáme s kamarády kapelu a v nejbližší době vydáme svůj první song." Usmál se Olaf pro všechny fanynky.

Alfhildr se ten nápad moc nepozdával, ale Lars ji přesvědčoval, že takhle se k Wenche víc přiblíží.

Alfhildr nikdy nebyla v moderním baru. Neony jí způsobovaly nepříjemné mžitky před očima, přestože zatím nic nepila. Stejné nepohodlí jí způsobovala divná elektronická hudba.

„Havana," poručila si Wenche. „Co si dáš ty?" zeptala se Alfhildr.

Před Wenche přistál koktejl mléčné barvy. „To je kyslé mlíko?" zeptala se. „Já si dám pivo nebo medovinu," obrátila se na číšníka. Ten jen zavrtěl hlavou, tak zapíchla prst do nápojového lístku.
Když před ní přistál cocktail fruit exotique, prohlásila, že to už snad někdo před ní vyzvracel.