DMD č. 24. pro 24. 4. 2026. Téma: Hrnečku vař

"Mohl bys naplnit ty papriky?" zeptala se Markéta. Petr kývl. Tohle byl teprve jeho čtvrtý den na Táboře a už na jeho oddíl vyšla služba v jídelně. Někteří pomáhali s přípravou, další při servírování nebo úklidu. Dneska vařili rajskou.

"Co to je? To nevypadá jak maso," řekl Petr nedůvěřivě, když viděl tu směs do paprik.

Holky se na něj zmateně podívaly. "Tohle je veganskej tábor."

"Cože? Vždyť včera jsme měli řízek." řekl Petr, ale pak se zarazil.

"Nechápu, že to nevíš. Máme to i na webovkách," zakroutila hlavou Jana.

Petr taky nechápal. Měl tisíce otázek. Ale ty teď musely počkat.

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či ešte furt to staré haraburdie v kolbe neprehrabávaš.
- Starý môj, ani som nevedel, čo všetko tam máme. Aha, tuto hrnček.
- To ti tu jedna pani nechala. Že vraj keď mu povieš hrnček var, tak začne kašu variť.
- To ako v tej rozprávke, kde to nevedeli zastaviť.
- To je on, Pištík. A zastaviť? Hádam nie si tak krepý, aby si si jednoduché hrnček dosť nezapamätal.
- Jarík, prečo ho vlastne nepoužívame?
- Pištík, a tebe by sa chcelo každý deň hrachovú kašu jesť?

"Tak jaké to bylo?" je zvědavý Tadeáš.

"Výborné, jsem plna dojmů."

"Doufám, že se tam neděly nějaké orgie?"

"Děly, ale pouze gastroorgie."

Poté Tabita líčí, co se tam všechno podávalo za občerstvení. Její vyprávění vygraduje:

"Pak tam hostitel chystal zlatý hřeb večera. V kuchyni vařil dršťkovku. Ale jak se pohyboval mezi naší společností a kuchyní, tak to nevychytal, dršťkovka mu vzkypěla, vyvalila se z hrnce a byla všude. Na varné desce, na podlaze..."

"Až to spatří jeho rodiče, ti mu dají," konstatuje Timea.

"Z toho plyne poučení," dodává Tadeáš, "sama takové akce nepořádej, raději choď jen na mejdany k druhým."

„Poslyš, chápu, že sis to doma skvěle zařídil,“ vrká Liška. „Ale proč tam nejsi? Proč ses vydal sem, přes ty všelijaký kopce nebo rašeliniště, a tak, jak tam prší a je tam pořád zima a vítr a spaní na zemi a vůbec?“
„Protože jsem vám chtěl pomoct, kotě,“ široký úsměv.
„Fakt? To je skvělý. Si myslím,“ nahodí zadumaný výraz. „Já teď vůbec nevím, jak to s náma bude, umřel nám král, víš, zrovna,“
„Já vím,“ podmanivý pohled do jejích očí. „To bylo jednoduchý.“
Říká se, že na každou svini se vaří voda.
Tenhle exemplář si ale pod hrnečkem teprve přitápí.

“A zde předmět doličný - plechový hrnec, který okrskář Birski nalezl v domě obviněného naplněný pálenkou.”

“Námitka, ctihodný soudče!” Jakub Vandrovec se přihlásil o slovo. “To je kouzelný hrnec, uvaří co poručíte. Jako takový nepodléhá zákonu o regulaci pálení alkoholu.”

V obecenstvu povstal uniformovaný policista a vykřikl: “Lže, vařil tak akorát lavorovici!”

Soudce zabušil paličkou. “Klid Birski. Obžalovaný, méně fantazie.”

“Uhur, hakau, šeteh!” zamumlal Jakub a chytil se lavice.

Hrnec zabublal a začaly se dít divy.  Soudní zřízenec se pokusil hrnec zastavit, pálenka se vylila na zem a brzy se Jakub nesl i s lavicí na vlně valící se soudní chodbou.

Systematicky prohledávala skladiště, krabici po krabici. Prostřední regál končil před polovinou místnosti a vedle něj stálo několik velkých barelů, nejspíš s olejem, nebo tak něco.

Vzala poblíž ležící železnou tyč a zapáčila za víko jednoho z nich. Drželo fakt fest. Pověsila se za tyč skoro celou vahou.

Kov zaskřípal a víko vyletělo do vzduchu. Z barelu ze začla zvedat napěněná tekutina a přetékat do všech stran. Do nosu ji praštil intenzivní štiplavý smrad.

Uskočila dozadu a pomalu couvala, jak tekutina pokrývala podlahu. Zvedal se jí žaludek z toho chemického smradu. Tohle za to nestojí. Otočila se a vyrazila k východu.

„Já také plavu dobře,“ pousmál se světlovlasý muž. „Ovšem tu noc jsem tuto vpravdě užitečnou dovednost nevyužil.“

„Norbert Madi přinesl sem, já zavolala Luciena. Je náš rodinný lékař.“

„Nevzali jste ji do nemocnice? Přece…“

Bratranec zavrtěl hlavou. „Jestli měla mít šanci, potřebovala Luciena.“

Když Antonie viděla Eliščin výraz, tiše si povzdychla. „Asi ti budeme muset říct všechno. Nicméně jestli na tebe měla tetinka Lydie stejný vliv jako na nás, nejspíš to nevezmeš zrovna dobře…“

Elišce se rozsvítilo. „Vy jste čaroděj!“

Jejich rozhovor přerušila Madi: „Půjčila jsem kávu od sousedky,“ hlásila nadšeně. „Tady ji, pane Norberte, máte v hrnku, čerstvě uvařenou.“

"Aha!" zpozorovali Henrika s Nilsem i Olík a Petra. Trpaslík se s elfem ještě neviděli, ale nevypadalo to, že by si chtěli potřást rukou.

"Musíme je dostat od sebe! Petro, odveď Nilse! Já s Tomem zabavíme Henrika!" rozhodl Olík.

...

"Nazdar Henriku, kam s tou sekerou?" vstoupil Tomáš Henrikovi do cesty. "Ty děláš living history? Nebo LARP?"

"Jo, to jsou super akce! Zmlátíte se, rozděláte si oheň a uděláte si kaši v hrnečku a čaj v kotlíku! Nebo naopak?" přidal se Oliver.

Henrik luskl prsty a hlava sekery vzplála.

"Sorry, nemám čas, musím někoho rozčtvrtit..."

Snad to Petře půjde trochu líp.

Posadili se.

Trnilam chvíli hledal slova: „Vím, že je v tobě něco víc, než v Borlanovi…“

Vajgor přikývl. „Umím to od mala,“ přiznal opatrně.

Trnilam zmateně vzhlédl k Vajgorovi, ten si to však vysvětlil po svém. Z vaku vytáhl kovovou nádobku s držadlem. Vzal měch, naplnil ji vodou a sevřel v rukou. Trnilam se nadechoval k dotazu, když si všiml, že se z vody začíná kouřit. Zamračil se, neboť věděl, že nikdo v okolí nekouzlí. Když voda začala vřít a Vajgor stále svíral kovovou nádobu, nechápavě zamrkal.

„Dokážu, aby mé ruce hřály i žhnuly… moje malé tajemství,“ vysvětlil Vajgor tiše.

Dojel ke svému domu. Vypnul motor, ale v autě seděl dál. Myšlenky rozvířené.

Po chvíli se rozhodl jít domů, protože měl ukrutný hlad.

Doma nikdo nebyl, a tak se po řádné koupeli dal do vaření.

Kuchař sice nebyl zdatný, ale jednoduché jídlo zvládl. Rozhodl se udělat palačinky.

"To potěší i Teddyho, až přijde ze školky," pomyslel si a dal se do práce.

Jak tak nadšeně dělal palačinky, začal je i nadhazovat a ve vzduchu otáčet na druhou stranu.

Jednu takhle vyhodil až moc vysoko, letěla nekontrolovatelně. Žuch! Přímo do těsta na lince.

Najednou bylo těsto všude. Dokonce i na stěnách.