Henrikův studentský život

Čas uplynul jako voda. Henrikovi pobyt končí už za týden, takže má v podstatě sbaleno. S Nilsem se, nakonec, i přes všechny jejich rozdíly celkem spřátelili. Henrikovým nejlepším kamarádem ale zůstává Oliver. Tomášovi odpustili jeho skepsi, poté co uvěřil. Petra je samozřejmě stále součástí party. Rodině Meyerových bude trpaslík posílat dopisy a larpové vybavení. Ach, končí to tak idylicky...

...

První hodina, matematika. Nikdo nechybí. Cože, nový žák?

Otevřou se dveře a vejde vysoký, hubený blonďák, s vážně špičatýma ušima a lučišnickým krytem předloktí. Voní po květinách a dřevu. Promluví vznešeným tónem:

"Aha, zde to je. Zdravím. Mé jméno jest Aladar."

"Večeře!" zavolala maminka.

"Už běžím!" ozvali se jednohlasně sourozenci.

"Já mám hlínu za nehty, nevadí to?" zeptal se mladší.

"Si je okousej, pak nebudeš mít tu hlínu za čím mít!" vystřelil si z něj starší.

"To ani náhodou! Koukej si je pořádně umýt!" vložil se do toho táta. "A ty mu neraď blbosti! Mimochodem, neviděli jste Henrika?"

"Naposledy odpoledne. Běžel směrem k parku. Ani si nás nevšiml," zažaloval syn. 

"Myslíš, tati, že si na něco hrál? Měl sekeru a štít," přemýšlel druhý.

"Hm... Nevím. Na co jste si hráli vy?"

"Na indiány! Hele, trochu nám uletěl šíp, neviděli jste ho?" 

"Musím snad být elf? Nemůžu prostě mít rád přírodu?" ohradil se Nils.

"Jseš navíc vysokej, blonďatej, máš divný jméno..." argumentoval Henrik.

"Můj táta byl Švéd! Kapišto?"

"A co ty tvoje..."

"Uši? Ty mám po mámě, zas tak špičatý nejsou!"

"Ale stejně mi připadáš celkem povýšeně..."

"Co, že se s tebou nebavím? Sám ses na mě od začátku mračil jak kakabus!"

"Trochu klidněji, chlapci!" využila čerstvě nabytou autoritu Petra. "Já si vás klidně srovnám. Však jste viděli, kdybych tady nebyla..."

"Tak už tady nejsem..." přitakal ne-elf.

"Fajn," zklidnil se Henrik. "Jestli tedy nejsi elf, tak proč mi lítají šípy do postele?"

Oliver s Tomem doběhli trpaslíka. Stál tam jako omráčený, levá tvář mu rudla a zíral na Petru. Nils vypadal neméně vyděšeně. Sekera ležela neškodně v trávě.

"Myslel jsem, že bych se měl bát spíš Henrika... Teď se neodvážím přiblížit kvůli tobě..." zíral Olík na dívku.

"Zkoušky na černý pásek mám už o prázdninách, tak jsem ve formě," pokrčila rameny Petra.

"Co se děje?" vzpamatovával se Nils.

"Teď je nejlepší čas si to vyříkat," začal Tomáš. "Henriku, jsi trpaslík?"

"Hořící sekera ti jako důkaz nestačí?"

"Pravda, to byla hloupá otázka. Nilsi, jsi elf?"

"Na mou duši nejsem!"

"Cože?" ozvalo se sborově.

Henrikovi před očima proběhl všechen tréning, kterým si kdy prošel. Šerm všemi druhy mečů a štítů, boj sekerou, kopím, ať už se bojovalo v brnění nebo bez něj. Vzpomněl si, jak se učil od táty kovařinu, jak nejdřív ani neuzvedl otcovo kladivo, pak jak si víckrát trefil palec než železo, ale postupně se zlepšoval, zvládal dělat celkem dobré štítky, ale čepele se mu pořád lámaly při broušení. S tím se také vypořádal. Teď mu to ale bylo k ničemu. Vzpomněl si i na vyjmenovaná slova po P, stejně mu to nepomohlo. Nic ho nedokázalo připravit na omračující sílu Petřiny facky.

"Prosimtě, to čtvrcení přece může počkat! A nebo se nemusí čtvrtit vůbec!" chlácholil Henrika Olík. "Co se děje?"

"Tentokrát to přehnal! Ten elf se mě pokusil zastřelit! Šíp mi ještě trčí z polštáře!"

Henrik vyběhl ještě naštvaněji než dřív. Oliver s Tomášem mu sotva stačili.

...

Trpaslík se prohnal kolem altánku a otočil se. Viděl tam Nilse, jak se baví s holkou, jako by se nechumelilo!

"Ahoj..." vyrazil ze sebe šokovaně elf.

"No nazdar!" vypadlo z Petry.

"Nezajímají mě tvoje prosby o slitování, na nic se tě ptát nebudu. Teď chcípneš, ty blonďatej par-"

Sekera zhasla a padla.

Henrik vydechl: "Petro?"

"Ahoj, Nilsi! Ty máš hrozně rád přírodu, že?" přiběhla za elfem Petra. "Moje máma pracuje v botanické zahradě, jako pěstitelka vodních květin. Nechceš se podívat, jak kvetou třeba... eh... korály?"

Nils na ni upřel opovržlivý elfský pohled a pronesl: "Korály nekvetou. Jsou to živočichové."

"A jo, já myslela ty kytky s bílými květy a velkými kulatými listy na hladině, ty... lopuchy!"

Elfovy oči se obrátily v sloup.

"Víš, já těm kytkám moc nerozumím, ale stejně bychom mohli jít někam jinam, třeba do kavárny..."

"Ale proč, prosimtě? Vždyť je tady tak hezky. Vysoké stromy, krásně zelená tráva, zpívající ptáčci, hořící sekera..."

"Aha!" zpozorovali Henrika s Nilsem i Olík a Petra. Trpaslík se s elfem ještě neviděli, ale nevypadalo to, že by si chtěli potřást rukou.

"Musíme je dostat od sebe! Petro, odveď Nilse! Já s Tomem zabavíme Henrika!" rozhodl Olík.

...

"Nazdar Henriku, kam s tou sekerou?" vstoupil Tomáš Henrikovi do cesty. "Ty děláš living history? Nebo LARP?"

"Jo, to jsou super akce! Zmlátíte se, rozděláte si oheň a uděláte si kaši v hrnečku a čaj v kotlíku! Nebo naopak?" přidal se Oliver.

Henrik luskl prsty a hlava sekery vzplála.

"Sorry, nemám čas, musím někoho rozčtvrtit..."

Snad to Petře půjde trochu líp.

Oliver s Petrou a Tomášem šli parkem a rozhlíželi se. Někoho hledali.

"Viděli jste ten film Pokušení mocných?" zeptal se mimochodem Tomáš. 

"Myslíš Pošetilost mocných? Stejně jsem to neviděl," odpověděl Olík.

"Co vlastně uděláme, až toho Nilse najdeme?" zeptala se Petra.

"Asi si to vyříkáme nejdřív s ním, pak s Henrikem, a nakonec je,  když to půjde dobře, necháme si to vyříkat navzájem. O těch elfech, trpaslících a tak. Je na čase tohle drama utnout, než se ti dva vážně poperou!" prohlásil Oliver.

"Myslím, že nám do toho právě někdo hodil vidle..." znejistěl Tomáš. Právě totiž uviděl Nilse. A Henrika.