DMD č. 26. pro 26. 4. 2026. Téma: Máte právo nevypovídat

Jezero ve stínu vysokých skal, těžce přístupné, vždy temné a ponuré. 

Dosud se nikomu nepodařilo dosáhnout až na dno. Prý jsou kolem neprobádané sluje, voda se snad přelévá kamsi do podzemí a vyvěrá neznámo kde.

Jen na jednom místě se břeh svažuje k vodě, ale nikdo se zde nezdrží, na každého padá tíseň.

Prý se tu zjevují víly, které někomu pomohou, jinému ublíží.

Podle jiných lze spatřit přízrak dívky, kterou svrhl do vody loupeživý rytíř, když ho odmítla.

Mluví se o ukrytých pokladech z dávné i nedávné doby.

Kdož ví… Temná hladina jezera i hory kolem stále střeží svá tajemství.

"Oto, co to bylo za slečnu, co s tebou tančila polonézu? Byla z tvé třídy?" táže se Lev.

"Ne, ze sousední."

"Jak se jmenuje?"

"Znám jen křestní jméno. Brunhilda."

"A proč ses jí tam nevěnoval více?" připojuje se Scholastika.

"Neměla by zájem. Ona si mě na tu polonézu nevybrala dobrovolně, přinutil ji tancmajstr, když ji nachytal, že chce místo nácviku vzít do zaječích. A vůbec, mám právo nevypovídat?"

"Ovšem," odvětí Lev, "tohle není natolik zásadní. Ale neměl bys být tak pasivní, tancem se namlouvají děvčata."

"Nesouhlasím, tohle platilo možná za dědečkova mládí."

"Obávám se, že je to tak," dí Lev.

„A on?”

„Kdo?”

„Ten, který věřil v PPL. Princ žabák. Alberto Cuisse – Grenouille!”

Bažina oněměla jako jeden hmyz. 

„Kdo můžeš, tak zmiz!”

Rákosí se rozhrnulo a očití svědci zpanikařili.

„Ty otázky nám pijou krev!” vypískli komáři, rozkmitali křidélka a vyfičeli. 

„Téma je příliš syrové!” nechalo se slyšet hejno masařek a zavelelo k ústupu.

Poplašené vážky se nenamáhaly přijít s výmluvou a zahájily instantní kurz hlubinného potápění.

Zelený redaktor Deníku Sliz smutně zakvákal a otřel si zpocené čelo: „Skandální přístup k obojživelnému bulváru! Styďte se! Absolutní absence výmyslů, drbů a jiných pomluv." Zakoulel očima a vymrštil ohebný jazyk.

„Máte právo nevypovídat!”

Její sestra nemluví. Lidé se podivují, litují ji, někdy se pokradmu křižují. V hostinci to naštěstí nikomu nevadí. Jídlo roznáší ona sama, a malá pomáhá v kuchyni. 

Starší dívka má po tom útěku všechno v mlze. Přespávání v kupkách sena a opuštěných kůlnách, planá jablka, posbíraná v trávě. Němé slzy, horkost, noční můry. Rozhodne se, že nikomu nepoví, co se doma stalo. K čemu by to bylo? Spravedlnosti se nedovolají. 

O pět let později mlčící slavíček sedne na lep lovci. Zoufale se rozezpívá, ale už je pozdě. Je uvězněn. 

Z práva mlčet se stává povinnost, a z mladší sestry vzpomínka. 

„Máte právo nevypovídat…“

Gabriel zatýkací formuli neposlouchal, její znění si ze studií pamatoval.

Místo toho se snažil popasovat se s tím, co všechno se během jediného dne změnilo. Rozpadly se veškeré iluze, které měl o svém otci, dokázal, že si poradí s vyšetřováním vraždy, bojoval na život a na smrt a vyhrál, a teď se ještě nechal zatknout za použití magie, aby zachránil vlkodlačku, se kterou se spřátelil.

Až se zítra ráno probudí, bude někým jiným než včera. Jeho život se bude už navždycky dělit na Předtím a Potom.

Až se zítra ráno probudí, bude sedět v cele předběžného zadržení.

Všichni studenti vytřeštili oči.

„Ale... ale... to nemůžete?“ vyrazil ze sebe Justin.

„Možná ne a možná ano,“ prohlásil Snape plochým hlasem, který jen ztěžka skrýval naštvání. Po chvíli ticha, ve kterém by bylo slyšet i špendlík spadnout, pokračoval: „Řekněte mi, pane Finch-Fletchley, myslíte si, že v téhle učebně máte právo nevypovídat, stejně jako před mudlovským stolcem?“

Justin ještě víc zbledl, nebýt uniformy, mohli byste si ho splést s duchem.

„Tak ještě jednou, čí je ten kotlík?“

Ticho by se dalo krájet.

„Nenechte se pobízet, nemáme na to celou hodinu. Brzy vám dojde čas na test.“ profesor Snape významně zvedl obočí.

"Zdravím vás, bratříčci. Jdu navštívit maroda," ozvalo se náhle za stromem.

"Vraspíre!" vyhrkli oba muži překvapeně. Daniel se po chvíli usmál. Jaroslav připojil pozdrav. 

"Jak ti je?" zeptal se příchozí a sedl si na trávu vedle Daniela.

"Už mi bylo lépe," odpověděl ten. 

"Prý už chceš do práce," prohlásil návštěvník.

"Rád bych, ale Josef mě nechce pustit," stěžoval si Daniel.

"Má rozum," zareagoval Vraspír. 

"Jenže já si takovou absenci nemohu dovolit," namítal s obavou nemocný.

"A kdo ti řekl, že chybíš?!" opáčil kupodivu Jaroslav.

Daniel vytřeštil oči. "Kdo mě supluje?! Nemáte právo nevypovídat. Když už jste to nakousli, tak mluvte."

"Máte, samozřejmě, právo nevypovídat. Je ovšem otázka, jestli to pro vás bude... výhodné," řekl s nebezpečně milým úsměvem.

"Samozřejmě, pokud byste mi řekly, kdy jste začaly pozorovat... náznaky ve změně jejího přístupu... Mohlo by vám to ledacos ušetřit."

Naklonil se nepříjemně blízko a propaloval je pohledem.

"Nic? Ale nemám to chápat tak, že s jejím chováním... souhlasíte, že ne? Protože to by bylo skutečně velmi... nepříhodné."

"Nemyslíš," přerušila ho ruka jemně položená na rameno, "že to trochu... přeháníš?"

"Tohle bylo nepřijatelné a pokud včas nezakročíš, je to jen začátek!" štěkl. 

"Crowleyi," Azirafal se napil čaje, "byl to JEDEN suchý list."

"A máme tě, ty darebáku!"
Tyros neprotestoval, vždycky se rád poučil o místní policejní práci. Ostatně Gwen a kluci ho jistí.
Po nějakých procesních zmatcích se octl v místním ekvivalentu výslechové místnosti. Proti němu unavený a 'hodný' a čerstvý a 'zlý' policajt. Po úvodním kole výhružek (ne příliš vážných) si ten unavený protřel oči a řekl osudnou větu:
"Co kdybysme začali hezky od začátku?"

Elfi si ani neprotřeli očka u jezera Cuiviénen, když do místnosti vtrhl náčelník s právníkem.
"Všechno jste zkazili! Má právo nevypovídat!"
"V jeho případě spíš povinnost," zamumlal unavený policajt.
Tyros se usmál a vyšel ze stanice.

“Proč to děláš složité?” Snažila se znít klidně, ale hlas se jí třásl. “Odpověz, a všichni si můžeme jít po svém.”

Vyslýchaný zíral z okna a mlčel.

Její kolega ji odstrčil stranou. “Nechceš po dobrým?” Chytil vyslýchaného za ramena: “Máš poslední možnost začít zpívat...”

“Zbláznil ses? Když ho natlučem, dlouhokrci nám ho strhnou z platu.”

“A když to nezjistíme, tak z nás Jango udělá Cuy’val Dar, a tentokrát doslova.”

“Já jsem ten debilní nápad neměla.”

“Já netušil, že je trénujou na výslech už v jeslích.” 

Znovu se naklonila k vyslýchanému. “No tak, prcku. Prosím. Kde skončili klíčky od Jangovy lodi…”