DMD č. 25. pro 25. 4. 2012. Téma: Tenký led

Alec se oklepal. Byly okamžiky, kdy nechápal, jestli Seregil žertuje, nebo to myslí vážně. Zkoumavě se na něj podíval, ale neviděl žádné cukání koutků.
„U Illiora, ty to myslíš vážně!“ vykřikl a ukázal na něj prstem. „Co pořád máte s tím koupáním? Nepůjdu se umýt, na hladině jezera už je led.“
Ale Seregil trval na svém: „Talí, po takovéhle noci se musíme pořádně opláchnout.“ Křivý úsměv a šibalské zamrkání.
„Jdi si sám,“ trucovitě odsekl Alec. S nemalým překvapením sledoval, že Seregil opravdu vyšel ven. A rozesmál se, když se vrátil s vědrem vody a nalil ji do kotle nad ohništěm.

A/N: Dneska jsem sprostě vykradla reklamu na jakýsi monitor :-) Myslíte, že mi to uznají?
Kupte si náš tenký LED displej, nebudete litovat! Díky mimořádně tenkému designu a technologiím, jež zaručují ostré živé barvy, představuje náš displej ukázku skvělé důmyslnosti nové úrovně. Je úžasně krásný, mimořádně tenký, elegantní a moderní, stylovým designem se hodí do každého interiéru. Vyniká sofistikovanou lesklou povrchovou úpravou, oslní skvělými ovládacími prvky a úžasnou inteligencí optimalizovanou pro snadné používání. Širokoúhlý displej 16:9 je ideální pro nejlepší hraní her a přehrávání videa. Spotřebou energie je přátelský k životnímu prostředí, použité materiály vyhovují hlavním mezinárodním normám. Získal několik ocenění za energetickou účinnost a nízkou spotřebu energie. LED technologie pro přirozené a živé barvy!!!

A/N: Šialenosť, ktorá ma vytiahla od televízora. Možno preto, že som si už tradične pustila LOTRa :D A možno preto, že DMD je proste návykové!!!
Nikdy som nebol čestný.
Často som sa nachádzal na tenkom ľade.
Hazardoval som, riskoval.
Nectil si zákony, ani žiadne pravidlá.
Bral som to, čo som chcel.
Zbytočne mi dohovárali. Nepočúval som.
Nepočúval som ani vtedy, keď mi hovorili, aby som sa šetril. Aby som jedol všetko, čo obsahuje vápnik. Mal som snáď ožierať kamene?
A stalo sa mi to osudným.
Pohybovanie sa na tenkom ľade, ľahkovážnosť a laxnosť ma pripravili o to najcennejšie.
Nie Isildurov meč (to sú len žvásty lekárov, ktorí zlyhali pri mojom liečení), ale osteoporóza ma pripravila o prst a prsteň...
Kašlem na vitamín D a vápnik!
A/N2: Osteoporóza (riedke kosti) je ochorenie látkovej výmeny kostného tkaniva, ktorá sa prejavuje ubúdaním množstva kostnej hmoty a poruchami mikroarchitektúry kosti, čo vedie k oslabeniu pevnosti kosti a tým k zvýšenej lámavosti. http://www.osteoporoza.sk/pacienti/cojeosteo/

nedošlo mu, že tím zkouší bruslit vážně tenký led.
Vysypat prázdný koš a chodit po vodě,
to zvládá s bravurou, v klídku a pohodě.
Rozbrečí cibuli, mat dá i dámě
a dáma omdlévá, když jí dá rámě.
Nečte knihy, jen je zmáčkne, aby informace dostal,
kdyby jel na Titanicu, ledovec by býval roztál.
Chuck Norris prý také umí zvednout nepřijatý hovor,
kopce změní na údolí, Chuck nemusí chodit do hor.
Věčně sčítá nekonečna a bubáky straší,
po setkání s Chuckem byla vtipná kaše hloupou kaší.
Umí všechny řeči světa, má prý pro to geny,
jednomu však nerozumí, totiž řeči ženy.

Ještě pořád to bolelo. I po těch dlouhých týdnech se skoro každou noc budil a v ranách mu škubalo. Vykřikl. Po vlasech ho pohladila Liamova starostlivá ruka. Robinovi se chtělo plakat. Pořád čekal na chvíli, kdy Liamovi dojde trpělivost a odejde. Den po dni si připadal jako čím dál větší přítěž. Jednou to určitě musí přijít... Nedokázal pochopit, proč někdo zůstává s mrzákem s roztříštěnou nohou a jedním okem.
„Prosím, nechej mě tady. Přístavní krčma je ideální místo, kde by měl někdo jako já zemřít...“ zašeptal plačící Robin.
V tom okamžiku Liamovi skutečně došla trpělivost.
Robinovy popraskané rty umlčel polibek.
A/N: A protože autor míní, příběh roste, bude ještě jedna - takový děsně fluffy muck bonus, chcete-li. ;)

Příprava.
Pečlivě uhladit kostým.
Nikde ani přebytečný záhyb.
Vráska.
Obličej.
Zrcátko.
Jestli není vidět...
Oddechnutí.
Všechno v pořádku.
Brusle.
Ještě přitáhnout.
Perfektní.
Všechno.
Zamyšlení.
Tahle posedlost.
Nemohl s tím přestat.
Nemohl...
Let po ledě.
Lehkost skoků.
Závrať z piruet.
Skoky.
Ach ty skoky...
Salchow a Toeloop.
Rittberger a Flip.
Lutz a Axel.
Úspěch.
Měl úspěch.
Někdy tomu trochu napomohl.
Ale to měl v povaze.
Nestyděl se.
Rozhodně ne.
Ještě chvilku.
Vyjede.
Vstal.
Vykročil.
Hrdě.
Úsměv.
Tak ho už dlouho nikdo neviděl.
A neuvidí.
Jen tady.
Tlampač zapraskal.
Pojede jako nikdy před tím.
Věděl to.
"Na volnou jízdu nastupuje..."
"Tom Raddle."

Musela jsem aspoň ještě jednou napsat Malvínu! Ta holka by mi jinak vylezla z hlavy a umlátila mě klávesnicí! :D
Tanec mezi vejci, pohyb na tenkém ledě, balancování na hraně, nazvěte to, jak chcete uhlazeně, já tomu říkám šílenství.
Že je Jonáš úplný pablb, to vím. Že si tenhle láskyplný přívlastek může nárokovat i můj nejlepší přítel, to bych si nemyslela. Ale je to tak! No vážně, kterého z nich napadlo, že by bylo prima, kdyby se mohli přestat skrývat? A že nejlepší bude rovnou to ukázat? Když přišli ruku v ruce, zapůsobilo to jako Little Boy.
Traviče popadl amok.
Chtěli krev.
Kdo těm dvěma bude muset zachránit zadek? Já! Bazuka, kterou jsem v únoru odložila, se ještě bude hodit…

Odehrává se na vrchovišti krátce po Tichu před bouří a navazuje na Krev není voda
----
Frances se opírala o svou starou, loveckou pušku. Její hlaveň zůstala chladná. Ještě neklesla tak hluboko, aby obrátila zbraň proti těm, které nazývala přáteli. Cítila v zádech nesouhlasný pohled.
„Pohybujete se na tenkém ledě, slečno Doyleová. Nejste v postavení, kdy byste mohla dávat najevo sympatie s...“
Jen si odfrkla. Byly doby, kdy si Fitzgeralda vážila. Teď se styděla, že s ním má vůbec něco společného... Že mu důvěřovala...
„A vy nejste můj velící důstojník“ odsekla chladně. Už jí nestál ani za špetku úcty. Sebrala se k odchodu. Zamířila k pobřeží, odkud se neslo vzdálené hřmění děl. Nepokusil se ji zadržet.

Věnováno Dangerous, jako poděkování za inspiraci
Hřaduji ve tvé duši. Když roztáhnu křídla, ucítíš jemný dotek mého peří. Pohlazení zevnitř.
Zpívám ti neustále. Moje píseň nepotřebuje žádná slova. Když přijde smutek, konejší tě, když tě sevře strach, vzbudí odvahu. Uslyšíš můj sladký hlas v té nejprudší smršti a větru. Mé horké srdce tluče v drobném těle ptáčete a vztek bouře přede mnou umlká.
Uslyšíš mě v té nejmrazivější zemi, kde tě na ledové stezce bude trýznit úzkost, že se proboříš do hlubin po sebou.
Můj zpěv přehluší každé vlnobití.
Nemusíš mě živit, a přesto nebudu hladovět.
Sídlím v tobě, ale nejsem z tebe.
Jsem ti darovaná.
Text básně najdou zájemci tady

Mary věděla, že riskuje úplně všechno. Po tom horečném shánění svědka byla téměř vyčerpaná, navíc se zdálo, že lodník nedorazí. Musela předstoupit sama. Musela být trochu záludná, zapůsobit svou krásou, kterou tak nerada ukazovala. Chtěla ale přesvědčit hrdelní soud hlavně čistou pravdou své výpovědi, mysl měla zatím jasnou. Když jí došlo, že Jema Wilsona miluje, vlastně se jí ulevilo. Horší to bylo, když jí začalo docházet, kdo mladého Carsona skutečně zabil. Jediná otázka by vše zničila.
Uspěla. Zářila. Když přiběhl svědek, viděla síň už jen mlhavě. Zachránila Jema.
Tři dny byla mimo sebe. Mluvila. Naštěstí si všichni mysleli, že blouzní.