Aldorma

Čtyři závodníci hnali své koně vpřed. I když se Ryko nemohl zúčastnit tradičního rodinného závodu kolem Radostného jezera, pořád alespoň fandil. Sofie hned na začátku zatlačila Robina na poslední místo, ale ať se snažila, jak chtěla, Rylana a Irenu dojet nedokázala.
Ryko věděl, jak závod dopadne – tak jako vždycky.
Rylan a Irena jeli těsně vedle sebe, koním odletovala pěna od huby, kopyta bušila do hlíny…
A pak proletěl Rylan cílem, jen o koňskou hlavu dřív než Irena.
„Víš,“ řekl Ryko své ženě, „Už jsou trochu staří na to, abys je nechávala vyhrát.“
Irena mu věnovala vražedný pohled. „Já ho nenechala.“

I když úvodní ples zakalil pokus o královraždu, zbytek návštěvy proběhl v poklidu a přišel den loučení. Ryko krátce promluvil s Leandrem a pak přistoupil k Ireně.
„Víš,“ řekla, „obchodní vztahy mezi Tristenolem a Sharmou jsou pořád ve vývinu, tak je budeme muset podporovat. Leandros právě zve Simeona na návštěvu. Přijedeš taky?“
Ryko jí políbil ruku, něžně, zlehka, naposledy. „Uvidíme, jestli to bude třeba. Ale jestli ne… s mojí nohou se mi špatně cestuje, tak se asi spíš budu šetřit.“
Uklonil se jí a vydal se k Maryse, která čekala opodál.
„Tak pojď,“ vzal vyzvědačku kolem ramen. „Čeká nás práce.“

V kapsách vraha Ryko nic nenašel a s námahou se zvedl. Teprve teď si prohlédl zbraň, kterou Irena použila. Podle úzké čepele myslel, že to byla jedna z dýk, které Irena ráda nosila někde schované, ale teď viděl, že se jedná o jakýsi ornamentální nůž.
„Kde jsi to sebrala?“
„Viselo vám to tady na zdi,“ pokrčila rameny.
Zasmál se. „No vida, jak jsou dekorace někdy užitečné. Děkuji za záchranu,“ dodal.
„Vypadal jsi celkem v klidu.“
„Věděl jsem, že přijdeš.“
„To jsi nemohl vědět, našla jsem vás na poslední chvíli.“
Pokrčil rameny a nepřiznal jí, že ve vzduchu cítil vůni skořice.

Vrah se nestihl otočit. Úzká čepel se mu zabodla do zad tak prudce, že špička protrhla tuniku na jeho prsou. Stihl jen heknout, jak mu rána vyrazila vzduch z plic, než mu oči pohasly a zhroutil se na zem.
„Děkuji,“ vysekl drobnou úklonu.
Irena neřekla ani slovo, sklonila se a otřela dýku mrtvole o kalhoty.
Ryko se pomalu spustil na kolena. Usykával u toho bolestí, ale to ho nezastavilo. Začal Theosanovi prohledávat kapsy.
„Co děláš?“ podivila se.
„Hledám důkazy. On a jeho společník se tu neobjevili jen tak. Potřebujeme se dostat k pramenům tohohle spiknutí, jinak nikdy nebudeme mít pokoj.“

Postupovali tmavou chodbou a Rykovi si vzpomněl na chodbu vedoucí do oradomského sklepení, poslední chodbu, kterou procházel se dvěma zdravýma nohama. Z nějakého důvodu se mu do nejmenších detailů vybavil kolovrátek, za kterým se skrývala tajná klíčová dírka, a odtud mu myšlenky přeskočily k dlouhému mučení, kdy pořád dokola opakoval, že nemůže prozradit, kde se skrývá koruna.
Tehdy jsem byl připravený pro krále zemřít. Ale pro co bych zemřel dnes?
Theosan ho vyvedl na terasu a postavil ho přesně na místo, kde včera stála Irena.
Příhodné, blesklo Rykovi hlavou.
„Nějaká poslední slova?“ zeptal se Theosan.
Ryko se usmál. „Za tebou.“

Muž ho vzal za rameno a naznačil mu, že má couvat. Ryko poslechl, koneckonců stačil jeden chybný pohyb a měl by ocel v ledvině.
„Takže Marysa lhala?“ utrousil koutkem úst. „Nikdy vám nešlo o Simeona?“
„Nelhala, jen neodhalila celou pravdu,“ odpověděl únosce se silným theoským přízvukem.
Protože Ryko byl při návratu do sálu pozadu za ostatními, teď k němu stáli zády a nikdo si nevšiml, že ho někdo odvádí pryč. Brzy se dostali do chodby, z dohledu sálu. Tam ho Theosan otočil a strkal před sebou.
„Co se bude dít teď?“
Do zad ho znovu rýpla špička nože. „Co myslíš?“

Než se Ryko, Marysa, Irena a Leandros stačili domluvit na dalším postupu, vyrušil je křik. Když vběhli do hlavního sálu, uviděli Simeona, stojícího nad mrtvým těle jakéhosi muže, v ruce dýku, ohrnutý ret odhaloval horní zuby a oči se mu blýskaly jako divokému zvířeti.
„Kdepak náš malý král sehnal dýku?“ zauvažovala Marysa, ale zněla hrdě.
„Kdysi jsem ho naučila, jak mít v každé situaci po ruce zbraň,“ hlesla Irena.
„No, problém se očividně vyřešil sám,“ poznamenal Leandros suše.
V tu chvíli Ryko ucítil špičku nože, kterou mu někdo přitiskl na ledvinu.
„Ne tak úplně,“ zašeptal mu někdo do ucha. „Jdeme.“

Ryko odvedl Irenu a Leandra do přilehlého salonku, ze kterého vyhodil mladou dvojici zrovna ve chvíli, kdy strážný začal komorné vyhrnovat sukni. Pak sharmským stručně vysvětlil, jak se věci mají.
„Theoský špeh? Jak to víš?“ zamračila se Irena.
„Já jsem mu to řekla.“
Nevěděl, odkud se Marysa vynořila, ale nehnul ani brvou.
„A kdo jste vy?“
„Někdo, kdo se živí tajemstvím,“ odvětil Ryko.
„Nemíval jsi na to Samuela Antarese?“
„Ten by mi teď sice mohl prozradit to největší tajemství ze všech, ale bohužel nemá jak. Marysa převzala jeho práci, a ještě mě nikdy nezklamala. Takže co uděláme s tím špehem?“

Voda ve vědru se uklidnila a žena v ní zahlédla svůj odraz. Přejela si prsty po tváři a povzdechla si.
„Kdybych ho tehdy odmítla…“
„Už na tom nic nezměníš,“ ozvalo se za ní.
Stál tam mladý šlachovitý muž, obutý do lehkých mokasínů. Trochu se pohupoval, jako by byl připravený se rozběhnout.
„Já vím, ale…“
Usmál se, trochu smutně, trochu rozpustile. „Můžeš mě zkusit pronásledovat, ale stejně mě nechytíš. Nikdy mě nikdo nedohonil. Všichni totiž začnete moc pozdě.“
S tím se odrazil, skočil, a utíkal, jako by mu za patami hořelo.
Blondýnka s jizvou jen zavrtěla hlavou. Ani to zkoušet nechtěla.

Když Irena vzala Leandra za ruku, ten Ryko Niman, o kterém Irena tvrdila, že ho stále vidí, se vzňal plamenem. Po všem, co obětoval, byl Simeon znovu v nebezpečí, a on tu kouká po ženských?
Irena se před ním proměnila ze ztracené lásky v další figurku na šachovnici, a právě teď potřeboval udělat další tah.
Vykročil k nim a nechal si záležet, aby jeho hůl hlasitě ťukala po dlaždicích. Zvuk, ze kterého celému Tristu běhal mráz po zádech.
Z popela regenta Ryka znovu povstal markýz Niman.
„Jestli už jste skončili s cukrováním, potřeboval bych s vámi probrat obvinění ze zrady.“