DMD č. 29. pro 29. 4. 2012. Téma: Otrocká práce

Hleděl do velkých modrých očí, pozoroval hebké růžové rty. Tak rád by se jich dotýkal.
Jeho ruka nervózně svírala štětec. Trocha červené barvy mu ukápla do klína. Zastyděl se.
Pohledem se vrátil k plátnu před sebou. Mladík se na něj zářivě usmíval.
Dorian se Basila snažil přemluvit už několik dní, aby jej znovu nakreslil, avšak malíř váhal. Ten poslední portrét byl mistrovským dílem. Basil měl pocit, jakoby se mu podařilo do rámu uvěznit i duši.
Miloval ho. Bylo těžké to namalovat.
Když se však Dorian svlékl do naha a položil se na divan v jeho ateliéru, nedokázal již déle odolávat.

Koupelna byla naprosto zahalená párou.
Zabalená do ručníků vyšla do ložnice kulmou se snažila přimět vlasy ke spolupráci.
Jemně růžově perleťový lak si při malování nehtů na nohou vylila do peřin.
Sukni měnila třikrát. U halenek hledala správnou hloubku výstřihu.
Podkladový make-up se jí zdál příliš tmavý, smyla ho a dala přednost korekční tyčince. Vypatlala ji skoro celou, ve snaze docílit rovnoměrné barvy pleti.
Linky a barvu očních stínů měnila tolikrát, že měla oči jako králík.
Účes předělávala snad pětkrát.
Sherlockovi stačil jediný pohled.
"Měla sis vzít rozumnější podpatky. Není dobré chtít oslnit za každou cenu, Molly. Vypadáš pak lacině."

Poznámka: Já vím, já vím, vochcávka a bjb, a nevím, jestli tady na tenhle motiv už něco není. Ale čas tlačí a letos těch třicet prostě dát musím!
Nejdřív ze všeho je potřeba přilákat nápad. Nápady jsou potvory, k jedněm přilétají samy, jiní za nima musí div ne běžet světa kraj. Pak je potřeba poradit si se slovy. Přemluvit je, ať se nevzpouzejí, neutíkají z myšlenek a řádků a nebijí se mezi sebou. Vybrat ty nejvhodnější a seřadit. Spočítat je a přebytečné s poděkováním propustit. Se slovy i s nápady je ovšem pořízení den za dnem těžší. Stojí stále větší úsilí je polapit a umlátit do správného tvaru. Není divu, že mnozí autoři se nemůžou dočkat, až se nadechnou svobodného květnového vzduchu. Přesto to o rok podstoupí znova.

Jako každý dobyvatel i Kýros věděl, že si musí podrobené národy naklonit. Jinak se jim přestane nadvláda líbit, což jim sice bude k ničemu, ale přestanou hlasitě jásat, když ho uvidí.
„Co například… mohli by se dívat na oslavy? Zadarmo?“ navrhl jeden z generálů.
Kýros měl ale jiný plán.
„Zruším otroctví,“ rozhodl.
„Všem…?“ vykoktal další generál.
„Těm, kdo si to zaslouží,“ řekl Kýros.
Heroldi se rozjeli zemí. Lidé jásali.
„Ale pane…,“ ozval se po několika měsících jeden z rádců. „Komu jsi to otroctví zrušil?“
„Těm, kdo si to zasloužili.“
„A to jsou?“
„Předně já… a pak už nikdo,“ řekl Kýros.

„Na polích s bavlnou…“
„Drž hubu Liame.“
Trojice incubů seděla kolem stolu a třídila korálky.
„Sergeji?“
„Co zas!“
„Právě jsi hodil smaragdově zelený na hromádku s olivovýma.“
„Šestnáct barev Marie, rozeznávám šestnáct barev. Proč sakra musíme dělat zrovna tohle! Pitomé korálky!“ zlobil se rus.
„Tak mohla nás nahnat na cukrové plantáže a práskat nám nad hlavama bičem,“ šklebil se Marius.
„Čééérný muž pod bičem…“ začal Liam zvesela.
„Neříkal jsem, že máš být zticha?“ utnul ho Sergej.
„Jo furt. A přestaňte fňukat, alespoň nám z toho plyne pěkné poučení.“
„Nikdy neser sukubu, neb dostaneš přes hubu,“ povzdechli si trojhlasně a pokračovali.

Zpod konzole se ozývaly velmi podivné zvuky. Jack, který stanul ve dveřích, na okamžik zaváhal.
"Doktore," zavolal nejistě.
"To jsi ty, Jacku?" Doktor se bleskově vynořil a jeho vzhled Jacka ještě víc překvapil. Hnědé vlasy mu trčely do všech stran a mluvil značně tlumeným hlasem, protože měl mezi rty sonický šroubovák.
"Co to děláš?"
"Opravuji," přejel si Doktor rukou po čele. "Ale je to otrocká práce. Chtěl jsi něco?"
"Ano," rozpomněl se Jack. Přešel blíž, sklonil se a políbil Doktora na rty (poté, co mu uzmul šroubovák, na což Doktor zareagoval podrážděným vyjeknutím).
"Jacku, co to..."
"Všechno nejlepší k narozeninám."

Hledáte práci?
Nebojíte se pracovat manuálně?
Chcete žít prostý, ale naplněný život a dát jistotu práce i svým dětem a vnoučatům?
Tak to jsme tu přesně pro Vás!
Nabízíme perspektivní job plný úžasných zážitků!
Při troše štěstí se zapíšete do dějin – ať už stavbou monumentu nebo výzdobou cest.
Zaručujeme Vám férový přístup – čím víc umíte, tím hodnotnější jste!
Můžete se také dočkat nemalých bonusů.
Nastoupíte na soukromou dráhu? Váš bývalý zaměstnavatel má povinnost Vás podporovat! Nebo zůstanete na domácí půdě a budete pokračovat po žhavé cestě úspěchu?
Přihlašte se ještě dnes! Příležitost nepočká!
*Toto zaměstnání je vhodné pro submisivní typy.

Poznámka: Minerva, předposlední. Navazuje na Příběh Jonase.
Vůně starého papíru, stářím zežloutlé listy.
„Tenhle je první.“
Podává jí dopis se skoro obřadní úctou.
„Ahoj Mary.
Dneska jsem si při kopání latrín (otrocká to práce) vzpomněl na tebe. Nevím proč, ale najednou jsem ti chtěl …“
Minerva odkládá dopis.
„Tohle nezvládnu.“ V poslední době zažila tolik války, že o další nechce ani slyšet, natož pak číst zpověď vojáka.
Podívá se na dopisy. Vidí jasně, odkud je Thomas poslal.
Caen, Paříž, Brusel, Antverpy a pak už nic.
Mary se usmívá bezzubým úsměvem a nalévá čaj.
„Vy jste ho měla ráda?“
Minervě se zadrhne hlas.
„Možná…“
Pak smutek zají domácími muffiny.

Život na farmě byl do velké míry repetitivní.
Jednotlivé úkony se střídaly tak, jak přicházela a odcházela roční období.
Bylo potřeba sadit nové stromky a prostříhávat ty stávající, hlídat zrající jablka a postupně je sklízet, vyrábět cider nebo jam. Práce nikdy nekončila, nikdy nebyla úplně hotová.
Bylo s podivem, že něco tak velkého, jak Sweet Apple Acres dokázali udržet v chodu jen čtyři poníci a většinu práce zastávali dokonce jen dva.
Applejack by farmu nevyměnila za nic na světě. Byla jejím životem. Proto, když se Big MacIntosh zranil, se rozhodl všechna jablka sklidit sama. Konec konců to byla věc cti…

Zase u toho seděla několik hodin. Už bůh ví kolikátý den a stále neměla dokončenou práci. To bylo samý „Moc se ti tady opakují tyhle dvě slova,“ „Tohle zní jako holý nesmysl, předělej to!“ a tak dále, a tak dále. Nebohá překladatelka je nucena vymýšlet si a vyhledávat další různé alternativy jedněch opakujících se slov, které jsou pak všechny smeteny se stolu s tím, že to není přesný překlad. Pokaždé, když už toho všeho má dost a ptá se sama sebe, proč to ještě dělá, vzpomene si na svoji lásku k tomuto řemeslu. Ale stejně. Dělat překladatele je otrocká práce.