DMD č. 29. pro 29. 4. 2012. Téma: Otrocká práce

Poznámka: Obsahuje sprosté slovo a jiné naštvané výrazy. Tentokrát z pohledu studentova.
---
Zatracenej hnusnej blevajz. Já už z toho fakt nemůžu. Se mu tu pobleju, nadával v duchu chlapec při ždímání hadru. Vodu v kbelíku už měl zelenou a ulepenou, takže hadr při máchání spíše špinil než přepíral. A to ho čekala ještě celá polovina uličky.
Ten zelenej svinec je snad všude… nadával hoch dál. Zatracená práce, aspoň pít, kdybych při tom moh. Kurva, kurva, kurva. Ta pitomá ulička má snad kilometr…
Určitě se mi směje za tou kostrou s červenou čepicí. Kruci! Tam je taky sliz?!
„Panebože! co to tu ten…,“ chlapec se zarazil, protože mu chyběl vhodný výraz, „dělal?“
„KVÁK!“

Manžel se o sebe sotva postaral. Ráno vstávala o hodinu dřív než on, aby stihla udělat náležitou snídani. Pak se oblékla, učesala, nalíčila, vzbudila ho. Většinou pojedli v tichu. Zasunula židle ke stolu, ustlala, umyla nádobí, uklidila jej, odešla do práce. Cestou z práce nakoupila, přišla domů, uklidila z prostředku chodby manželovy bačkory, udělala večeři, prostřela, umyla nádobí. Během večeře poslouchala manželovo vyprávění o práci. Zasunula židle ke stolu, umyla nádobí, uklidila jej, uklidila manželovy boty z prostředka chodby, umyla se a šla si lehnout. Manžel se k ní přitulil a řekl: „Nechtěla bys, miláčku, děťátko?“ Řekla jednoduše: „Další ne.“

„Mladíku...,“ zkusil to Saruman ještě jednou.
Marně. Jeho hlas, jak se zdálo, ztrácel na účinnosti. A tenhle obrýlený chlapec byl opravdu nepříjemný. Ještě horší než ta dvě děvčata, co mu přišla včera vynadat za neexistenci dámských sprch. Když mu sdostatek vyplísnil kvalitu stravy a ubytování, začal rozvlekle vykládat, že mu neustálé práskání bičem kolem uší bere veškerou chuť do studia.
To by mě zajímalo, jak tyhle věci řeší Sauron, pomyslel si bílý čaroděj. Sáhl pro pohár vína a zjistil, že je prázdný. „Grímo!“
Bývalý rohanský rádce omluvně zamrkal. „Promiňte, pane. Víte, Erasmus u nás běží teprve prvním rokem. To vychytáme...“

Jeden jezdil z přístavu do přístavu, mluvil se stovkami námořníků , vozil s sebou okovy a značkovací železa a také velkou dřevěnou truhlu, plnou koření, potravin a barevných látek vyrobených v Africe, aby dokázal, že je rozumnější s obyvateli černého kontinentu obchodovat než je zotročovat.
Druhý sebral na ulici zbitého černého chlapce, postaral se o něj a rozpoutal soudní řízení, aby mu vydobyl svobodu.
Třetí neúnavně předkládal v parlamentu návrh na zrušení obchodu s otroky. Dvacet let.
Thomas Clarkson, Granville Sharp, William Wilberforce a také spousta dalších, kterým to nebylo jedno. Odmítli se smířit se zlem.
V roce 1807 dosáhli svého.

Už niekoľko dní pracujem u Innovative Online Industries. Nepatrím však k bežným zamestnancom, čo po skončení práce odchádzajú domov. Patrím k väčšine. K tým, ktorí sa zadĺžili a nedokázali splatiť svoj dlh. Po tých si prichádza korporátna polícia a odvádza ich do jedného z mrakodrapov v sídle spoločnosti, kde sú roztriedení na pozície podľa svojich schopností. Tam bývame a pracujeme. Teoreticky iba do doby, než si odpracujeme dlh. Ale zatiaľ sa to nikomu nepodarilo. Mnohým už ani nevadí, že sú vlastne otrokmi. Oproti ulici majú teplo, jedlo a aj zdravotnú starostlivosť. Dokonca sa zmierili aj s kamerou pripevnenou k uchu.
Autorská poznámka: Táto výborná kniha vyšla už aj v češtine.

Bože, to je vedro. Do toho kopce se táhneme už dvě hodiny. Vstávali jsme v šest, abychom chytli autobus v půl sedmé. Pak jsme šli hodinu z kopce, dvě hodiny do kopce a asi tři minuty po rovině.
Co se nám stalo? Nic, máme dovolenou. Je to určitá obsese, prostě milujeme hory. Přinejmenším si to vždycky říkáme, když plánujeme dovolenou. A pak pochybujeme o své příčetnosti, když se ve vedru, nebo naopak v mlze a dešti někde sápeme celí uštvaní.
Ale znáte něco hezčího, než otočit se a za dvěma kopci a třemi údolími vidět místo, odkud jste ráno vyráželi?

„Práce, práce, nic než práce,“ nadával modrobílý pecheur-couronne, zatímco vláčel v pařátech síť plnou dlažebních kostek. Napoleonovy plány na přestavbu hlavního města Paříže byly velkolepé, ulice dost široké, aby jimi prošel drak, se zdály být výborným nápadem – ale k čemu, když dost možná jediným drakem kráčejícím v Paříži byla ta císařova bílá nebešťanka?
Étoile zavrtěla nad tím plýtváním silami hlavou. Ona sama jen přihlížela, byli s Aaronem vysláni do Paříže jako poslové, ale nevrlého pracujícího draka chápala. Široká ulice přece lidí strachu z draků nezbaví a ona s chutí poslouchala Aarona, když měli společně bojovat – takhle si ovšem válku nepředstavovala…

Upozornění: Spoilery :D
Mimochodem... Nechtěl by někdo začít taky psát HG drabblata? Je mi trapný, jak píšu na tenhle fandom sama :D
Nevím, kdy se to stalo. Kdy nastala změna. S příchodem Katniss a Peety? Nevím. Ale snad právě oni ve mně zažehli tu jiskřičku. Snad jsem procitl právě tehdy…
Dřív jsem rád navrhoval bláznivé kapitolské modely. Přijímal pochvaly. Až s prvními Splátci mi došlo, jaká byla chyba, zapojit se do Her.
Jistě, byla to výzva. Ale ani jsem se nenadál a můj koníček – návrhářství se stalo bičem, zaměstnavatelé otrokáři… Já otrokem.
A teď, když mě odvádějí a já umírám, vím, že ten reprodrozdí kostým byl dobrý nápad. Zaplatím za něj, ale ne tolik, jako kdybych ho nevytvořil. Teď mám čisté svědomí.

Pozn.: Nesoutěžní! Aneb co člověka nenapadne při věšení prádla... Fandom utajen. Až k němu dojdete, pochopíte proč. :-)
Neměl zlaté oči. Dokonce ani černé. Naštěstí ani rudé. Jen obyčejně hnědé.
„Kam jdeme?“ zeptala se, když málem zakopla o schod. Ještě že byla zavěšená do něj. Neměla si dávat toho třetího panáka.
„Překvapení,“ řekl tajemně.
„Celý život toužím po někom jako ty,“ povzdechla si.
Obešli roh. Proti nim se tyčil mohutný černoch v koženém kabátě a mířil se ně pistolí.
Třesknutí. Z upíra zbyla jen hromádku prachu.
Černoch došel k vřeštící Anně, podíval se na její krk, usmál se a sklonil pistoli. Pak sjel pohledem na obsah jejího rozsypaného batohu.
„Zasranej Twilight,“ zaúpěl Blade a zvedl oči k nebi.
Fandom: Blade

„…jako, ty vole, to-.“
„Tak dost! A teď mě dobře poslouchej,“ udeřil Viktor rukou do stolu, „ještě jednou mi řekneš vole a támhle Pan Tau ti ukáže, co dělá se skřítky jako ty.“
„Ale-.“
„Používá je místo toaletku! Mlč a poslouchej! Každý týden mi sem od tebe přijde skoro deset dopisů s neustálou dávkou stížností. Mám tu už třiapadesát nesouhlasů s dlouhými směnami a sedmdesát dva na téma zdravotní pojištění. A jednu výzvu k založení odborů. To jako vážně? Skřítčí odbory?!“
„Když ono je to horší jak stavět pyramidu, ty… no.“
„Tak jsi neměl chtít makat v automatu na kafe!“