Top Gear

Bavorské klobásky...
Třikrát vyuzená šunka...
Pikantní kuřecí stehýnka s omáčkou z jalapeňos...
Devonské koláčky...
Jablkový koláč se skořicí...
Mrkvový dort s ořechy a čokoládovou polevou...
Sendvič s okurkami...
Kachní paštika s brusinkovým přelivem...
Panini plněné prosciuttem a sušenými rajčaty...
Grilovaná vepřová panenka na žampionovém loži...
Hovězí steak z pravé svíčkové přelitý pepřovou omáčkou...
Tenké plátky uzeného lososa s citrónovým dipem a opečeným toastem...
"Hele, mají smažák!" zajásal Hammond a usedl ke stolu.
Nahlédl jsem do pivem politého menu.
"Ale oni mají jenom smažák."
"Chtěl jsi jídlo. Tak sedej."
"Fajn. Ale jestli mi přinesou eidam, tak dostaneš pěstí."
"Dobře. Půjdeme jinam."

Nevím, jestli jste si někdy všimli, ale na silnicích jsou namalované takové bílé čáry. Někdy jsou přerušované, jindy plné. Někdy končí a někdy se táhnou až za obzor.
Tyto čáry oddělují jednotlivé jízdní pruhy, místa vyhrazená pro vaši jízdu.
Ty čáry jsou bílé, protože asfalt je černý. Je tedy bílé na černém, kudy se máte pohybovat, abyste zdárně dorazili do cílové stanice.
Pokud vaší cílovou stanicí není onen svět, nejezděte středem bílých čar.
Já vím, že čára není zeď, ale jestli se vaše auto po sešrotování inkarnuje do lidské bytosti, vsadím se, že si vás najde a rozbije vám hubu.

Moje žena vždycky říkala, že přátelství je základem spokojeného života. Že člověk bez přítele je jako osamělý list ve větru - sám neví, kam nebo komu do cesty spadne.
Žil jsem v přesvědčení, že mám přátel dost.
"Já tě v té hospodě neviděl. Nemůžu tvrdit něco, co není pravda."
"Tys byl v tom lokále s náma? Asi mám okno."
"Sorry, ale byl jsem namol. Vůbec jsem si tě nevšiml."
Když mě zatýkali, spadl na čelní sklo mého Mercedesu javorový list.
"Javory měl nejradši."
Zastrčil jsem si ho do kapsy.
Pro toho, kdo mi zabil přítele, si půjdu třeba do horoucích pekel.

Táta vždycky říkával, abych se nebál tmy. Že v ní není nic, co by bylo za světla jiné. Taky vždycky říkal, že když se něčeho bojím, tak bych měl jít a sáhnout si na to.
Tu noc byla tma milosrdnější než kdykoli předtím. Přikrývala totiž něco, co rozsvícením světla dostalo podobu skutečné noční můry.
Šok a hrůza mi zabránily promyslet si, co bych měl doopravdy udělat.
Klekl jsem si vedle jeho těla a v pošetilé snaze zachytit ještě aspoň malý kousek z něj jsem ho zvedl do náruče.
Kdybych radši jenom stál a třásl se strachy.
Moje otisky jsou všude.

Když jsem byl kluk, maminka říkávala: Jeremy, ty se jednou buď hodně proslavíš, anebo skončíš v kriminále. Kéž by tady byla, aby se mohla ironicky ušklíbnout.
"Tak znovu, pane Clarksone. Na dobu vraždy nemáte žádné alibi, na místě činu se našla pistole registrovaná na vaše jméno a na těle oběti byly vaše otisky. Nechcete přestat mlčet a jít s pravdou ven?"
"Proč bych to dělal?"
"Třeba proto, že vám hrozí 20 let vězení?"
"Ne, já myslím, proč bych ho měl zabít zrovna já?"
"To je to, co ještě nevíme."
"Tak než to zjistíte, najděte někoho, kdo mu bude krmit kočku."

Po příjezdu do kanceláře jsem našel Jamese popíjet skotskou.
„Ty piješ v práci?“ užasl jsem.
„Nedělej, jako bys to už neviděl,“ odvětil bohorovně.
„Stalo se něco?“
„Ne. Za posledních jednadvacet dní se nestalo vůbec nic.“
„Á, pán se nudí!“
„Nudí mě tahle konverzace. Vzhledem k tomu, že už ji vedeme asi týden.“
„Počkej, jak to myslíš?“
„Hele, já chápu, že uniknout z časové smyčky na první dobrou není brnkačka, ale po třech týdnech, co tě přesvědčuju, aby sis aspoň oblíkl jinou košili, už mám toho dost! Ta oranžová je prostě strašná!“
„Zítra si vezmu jinou.“
„To už jsem slyšel včera.“

Kočičí superkleci s fotosenzorickými automatickými dvířky a luxusní vířivkou už na konci měsíce scházela k dokonalosti jen jedna věc.
"Nouzový komunikátor. Reaguje na stresový feromon vylučovaný potními žlázami kočky. Aktivuje se třeba v případě, že přestane fungovat fotobuňka dveří a kočka uvnitř klece uvízne. Anebo v případě - to je o něco horší scénář - kočka uvízne uvnitř vířivky. Pokud komunikátor zachytí kočičí stres, současně s přenosem obrazu a zvuku zahájí pravidelné alarmování."
"Nepřipadá ti někdy, že ten chlap má nejmíň tři mozky?" pošeptal mi do ucha Hammond.
"Jo. A jeden by mi mohl půjčit, abych pochopil, proč to té kočce dělá."

Já vím, proč s nimi odmítám hrát Monopoly.
"Nemůžeš v mojí rezidenční čtvrti postavit čtyři čističky odpadních vod!" zahulákal Richard.
"Přece ty žumpy nebudu stavět na svých pozemcích," namítl jsem.
"To ne, ale proč to vždycky odnesu já?"
"Protože naposledy, když jsem si něco takového dovolil k Jamesovi, vrátil mě zpátky na start a odmítl mi vydat startovné."
"Jenomže od doby, co tenkrát vyloupil banku, bývám bankéřem já."
"No jo vlastně. Jamesi, stavím u tebe čističku."
"Jasně, posluž si."
Sotva jsem však model budovy umístil na desku, May se zhluboka nadechl a sfoukl ho.
"A to bylo sakra co?"
"Hurikán."

Když byla kočičí superklec vybavena fotosenzorickými automatickými dvířky, James si stanovil další cíl.
Během sobotní noci, zatímco jsme s Hammondem popíjeli, zbudoval v ní koupelnu. Musel přitom být stejně na mraky jako my, poněvadž...
„Koupil jsem dětskou pračku, připojil ji na elektrický obvod, namontoval přívod vody z kuchyně, našrouboval minitrysky, přidělal dávkovač šampónu a touhle odpadní rourou vyřešil odtok.“
„Paráda!“ zhodnotil Richard. „To můžeš začít prodávat!“
Byl jsem poněkud zdrženlivější.
„Jamesi? Jak dlouho chováš kočky?“
„Dvacet let.“
„A kolikrát za těch dvacet let jsi viděl kočku dobrovolně vlézt do sprchy?“
„Nikdy. Ale tohle není sprcha, Jeremy. To je luxusní vířivka.“

Cestu po východní Evropě jsem vždycky považoval za jeden z nejriskantnějších projektů, které jsme podnikli. Při žádném jiném natáčení jsme se tolik nespoléhali na práci technického týmu.
Když nám v půlce trasy katastrofální počasí vyřadilo z provozu navigační systém a my se ocitli před jakýmsi hraničním přechodem, trochu jsme zpanikařili.
„Co je to za čáru?“
„Já nevím, je to azbukou.“
„Jaký státy používají azbuku?“
„Všechny, přes který jsme zatím jeli?“
„Mohla by to být Gruzie?“
„Já se obávám, že je to Rusko, pánové.“
„Ne, to není Rusko,“ řekl jsem. „Nesmí být.“
„Proč?“
„Protože mám na sobě tričko s Eltonem Johnem.“