Top Gear

Kdyby ráno nezakopl o to zatracené autíčko, přijel by do práce už na osmou.
Kdyby mu neujel výtah, nepotkal by se v tom druhém se Sabine.
Kdyby od ní nedostal pozvání na narozeninový večírek, šel by s Jamesem na pivo.
Kdyby dokázal říct ne, nemuseli by jet ve tři ráno do toho hotelu.
Kdyby to nevzal zkratkou, nemíjeli by budovu dětské psychiatrické léčebny.
Kdyby se Sabine nedíval na nohy, viděl by tu malou holčičku v noční košilce.
Kdyby nesněžilo, brzdná dráha by byla kratší...
Nikdy tolik nepřemýšlel, co by se stalo kdyby.
Nikdy neměl na košili krvavý otisk dětského obličeje.

Mělo to být nejnáročnější pondělí jeho kariéry. Nejhorší den jeho života.
Soudní líčení bez vyloučení veřejnosti. Se všemi těmi senzacechtivými pisálky, supy, kteří čekají až se z něj stane výživná mršina.
Už pět minut bylo pondělí.
Seděli s Jamesem na balkoně, kouřili a ztěžkle si povídali.
„Nejhorší bude výpověď Hammonda. Byli jsme přátelé. Ví věci, které...“
„Pořád jste přátelé. On ti oprátku nenasadí. Nenáviděl by se.“
James se natáhl pro láhev a dolil jim oběma skleničku až po okraj.
„Asi už bych neměl tolik pít,“ zauvažoval Jeremy překvapivě střízlivě.
„Na to kašli, kámo. Kdy v base dostaneš takhle kvalitního vizoura?“

Pod lampou svítalo.
Hodiny odbíjely půlnoc.
Čas se nachýlil.
Voda se propadala na dno varného plastu.
Ryska ukazovala tu správnou velikost. Americano, amigo!
Hrnek s porcelánovým chladem přivítal Kolumbii.
Sněžilo.
Žárovka praskla.
Ručičky hodin už nedosáhly na poledne.
Čas se zastavil.
Jeho mysl cinkla o dno skleněné kuličky.
James cvrknul prstem tou správnou silou. Pojď pryč, příteli!
Postel s hedvábnou měkkostí vítala cizince.
Pršelo.
O dvacet let později se znovu setkali. Slunce se jim opíralo do zad.
„Jak to dopadlo?“ zeptal se James.
„Jako za starých časů,“ odpověděl klidně Jeremy. „Nabídl mi koks.“
„A co jsi udělal?“
„Nabídl mu Skittles.“

Když selhal telefon, rozhodli se jít nahoru a bušit tak dlouho, dokud neotevře. Byl to velký den, BAFTU už nedostali dobrých pět let a nehodlali připustit, aby to pokazil pozdní příchod jejich hlavního řečníka.
„Jezzo, otevři!“ zařval Richard. „Víme, že tam jsi! Už zase ti vržou dveře od skříně! Nechápu, proč si ty panty nenamažeš! Slyšíš? Pohni! Přijedeme pozdě!“
Jeremy vylezl ven a mlčky vyrazil k autu. V pomuchlané košili, bez kravaty, bez pásku do kalhot.
„Co to má na sobě? Můžeš mi vysvětlit, co tam sakra celou dobu dělal?“
„To nebyla skříň, Richarde. Tu jsem mu spravil minulý týden.“

Miloval ho celým svým srdcem. Celým svým tělem vnímal ten spalující žár pokaždé, když do něj vstoupil, a celou svou duší cítil, že je to právě on, s kým chce strávit zbytek života. Bez ohledu na následky. Bez ohledu na to, kolikrát byl vláčen v novinách, i na to, co si o něm myslí ostatní.
Byla to láska na první pohled. Amorův šíp navěky zapíchnutý v jeho hrudi. Vášeň, kvůli které byl ochoten skončit v pekle.
Stig se vymrštil ze židle a jednou ranou srazil k zemi Jeremyho Clarksona.
Nikdy mu neodpustí, že jeho milovaný Rolls-Royce utopil v tom bazénu.

Byla krásná. Výjimečná. Byla ztělesněním všeho, po čem toužil, s očima přilepenýma k plakátu, na němž se skvěly její dokonalé křivky.
Když si ji od toho chlápka na rohu kupoval, věřil, že ho vezme nejen domů, ale až na vrchol sedmého nebe.
Sesypala se mu hned na prvních světlech. Na rušné křižovatce. V dopravní špičce.
Zoufale se jí pokoušel pomoct, zatímco ostatní jen troubili, naštvaně bušili do svých volantů a ukazovali mu neslušná gesta.
Bylo mu osmnáct a nikdy se tak nečervenal.
Od té doby se hodně poučil.
Než si znovu pořídit Alfu, to se radši nechá nakopat do koulí.

Tahle planeta podle jeho názoru jednoznačně spěla k záhubě a tenhle rok byl zdaleka nejhorší ze všech, které tu strávil.
Jindy čiperný a nápady překypující James May seděl v kuchyni, otráveně zíral z okna a sledoval, jak v Londýně zase sněží. S každou vločkou dopadnuvší na parapet byl zamračenější.
„Jamesi, co kdybys na něčem pracoval?“ navrhl Jeremy. „Práce by ti mohla pomoct.“
„Všechno už mám hotové. Troubu jsem dneska umyl třikrát!“
„Tak co kdybys vyrazil ven?“
„Ven? To kategoricky odmítám!“
„Víš, že první známkou deprese je odmítání opustit byt?“
„A víš ty, jak těžké je pro motorkáře čekání na oblevu?“

Sekačka. Padesátka zapřažených koní. Úplně viděla, jak se namísto krášlení trávníku projíždí po jejích záhonech.
Vysavač psích exkrementů. Vražedný výkon 500 wattů. Věděla, jak dopadnou její vlasy, když se k nim tenhle alfasavec přibližoval.
Paralyzér hadů. Náboj o 220 voltech. Tušila, že nesklátí žádnou zmiji, nýbrž její tělo, a to přímo do zahradního bazénu.
Motorová pila. 1200 otáček za minutu. Cítila, jak už si pro ni jde. Zubatá.
„Vím, že považuješ statistiku za nudu a že tu vlastně mluvím do větru, ale sakra, kéž by ti někdo dal doživotní zákaz lézt ke strojům!“ zařvala Frances a schovala se do garáže.

Sledovali to všechno z bezpečné vzdálenosti.
Nejenže tu mohlo dojít k úrazu, ale především – a to si řekněme na rovinu – ani jeden nechtěl vidět ty nejhorší detaily.
Bylo to příšerné. Odporné. Smutné.
Nelítostně popravované zmije se klátily z jedné strany na druhou a zoufale se zmítaly v dopředu prohraném boji s nadřazeností lidské rasy. Jejich agonická křeč, doprovázená posledním zasyčením, zanedlouho ustala, jen aby se mohlo celým areálem v nevadské poušti rozhostit tísnivé, pohřební ticho.
„Je to hrozný,“ řekl Hammond s pohledem upřeným na hromádku šrotu, která kdysi bývala charismatickým Dodge Viperem. „Ale v NASCARu už by si stejně neškrtly.“

Nevyspání, hádky, stres...
Absolutní vyčerpání a častá nutnost čelit i svým největším fóbiím. Dopravní omezení tam, kde by je nikdo nečekal. Nesmyslné požadavky producentů. Stigova nepředvídatelnost.
Technické závady a technické závady a další technické závady...
Jamesův neexistující smysl pro orientaci, Jeremyho nevymáchaná huba a Richardova neschopnost pozřít cokoliv z orientální kuchyně. Občas i neschopnost těchto tří vydržet pohromadě bez spáchání hrdelního zločinu.
Tohle všechno jejich práci komplikuje, a někdy je to zatraceně těžké. Přesto každý z nich přichází ke svému silnému stroji s rozzářenýma očima a dětským úsměvem. Další závod už čeká, a vždycky to bude nejlepší práce na světě.