DMD č. 8. pro 8. 4. 2013. Téma: Kopnutí

Venku bylo docela hezky, takže jsem se na seskok vcelku těšil – jen kdybych s sebou pořád nemusel tahat tu bandu zobáků. Byli vykulení, těkali očima sem a tam, a když se konečně rozsvítilo zelené světlo, vůbec se jim do skoku do prázdna nechtělo.
„Tak dělej, nemáme na to celej den!“ popohnal jsem prvního.
„Já ale nemůžu,“ zkusil chvějícím se hlasem.
„Ale to víš, že můžeš,“ obrátil jsem oči v sloup a pořádně toho zelenáče nakopl do zadnice, až zmizel kdesi pod letadlem.
Jen mi ten blbec neřekl, že aby fakt nemusel skočit, vzal si místo padáku jen batoh s polštářem.

http://a-totalita.livejournal.com/22936.html

Dough Badman s úsměvem procházel vlastní podnik - Trigger Saloon, tuhle pozdravil štamgasty, tam v kuchyni zkontroloval propečenost pečínky, či pochválil hostovi nový střih stetsonu.
Mužní honáci krav se s až nepřirozeně pevnou muškou strefovali do terče šipkami. A jak by ne, byli střízliví.
Co se Dough věnoval rodinnému byznysu své znovunalezené rodiny, naléval ve svém podniku totiž jen Kolalokovu limonádu.
 
Ve dvě ráno výčepní oznámil konec otvíračky, vyhnal hosty, sfoukl petrolejky a odešel.
 
Dough Badman očima rychle prolétl účty. Pousmál se, zisky nebyly špatné. Ale...
Odklopil Akt grácií, otevřel sejf a nalil si pořádného panáka whisky. Kopnul ho do sebe.

,,Neříkej mi, že se ti ta budka zase porouchala," řekla Donna.
,,Vždyť Ti to neříkám," konstatoval Doktor pobíhajíce po Tardis.
,,Pokud vím, nedávno jsme kvůli poruše skončili na Planetě Zmijí."
,,Neboj se, brzo bude Tardis jako nová," řekl a zmizel pod řídícím panelem.
,,Jako nová? Není náhodou ještě starší jak ty?"
,,Jo, ale oba vypadáme pořád skvěle," vylezl zpod panelu a zatáhl za startovací páku. ,,Allons-y!"
S Tardis to nepohlo.
,,A co teď?" zeptala se.
,,Teď většinou funguje to, co děláš s rozbitým počítačem."
,,A to je?"
,,Nefunguje software, nakopneš hardware," řekl a kopl do motorů.
Tardis opět začala fungovat.

Ondra zprvu Danielovo pozvání odmítl. Neuměl si představit, že by byl představen rodičům, se kterými Daniel nemluvil celých sedm let. Nebyl si jistý, jak by na jeho přítomnost reagovali a jestli by tím Danielovi situaci spíše nezhoršil. V neposlední řadě měl dojem, že by rušil. Všichni tři měli právo vyříkat si to o samotě. Daniel ale všechny jeho důvody smetl ze stolu.
„Pokud se smířili s tím, kdo jsem, měli by vědět, s kým žiju,“ vychrlil ze sebe rozhodně. „Navíc…“ pevně stiskl Ondrovu ruku a hlas se mu trochu zastřel, „budu potřebovat někoho, kdo mě donutí neutéct a zmáčknout zvonek.“

„Musíme to dát rychle pryč,“ vyhrknul rozhořčeně Chase.
„A to proč?“ zeptal se stoicky Foreman.
„Zhroutí se…“
„No a?“
„Pokoušíš se být nesnesitelnější než House? Když už nic jiného, dělali bychom pak i její práci.“
„Taky fakt,“ přikývnul Foreman.
Společným úsilím začali ze skla kanceláře seškrabávat obrovský nápis hlásající:
Ne, nemiluju vás. Ne, nerozmyslím si to. Ano, jste příšerná stíhačka. Ano, lidi sice lžou, ale tohle je pravda.
Mezitím dorazil House a s pobavením je sledoval.
„Proč jste na ni tak hnusný?“ zeptal se ho Chase vyčítavě.
„Chytrému napověz…“ ušklíbnul se House. „Jemně naznačovat jsem se snažil několik uplynulých týdnů.“

Po dvou týdnech, kdy Poeta vraždil každého pohledem, ho bylo možné spatřit veselého.
"Helemese... Poeta se usmívá. To buď bude konec světa nebo se mu podařila jeho pomsta," zasmál se Maller.
"Jo, máš pravdu. Pomsta dokonána. Na konci směny jsem skopl toho skunka ze zdi. Měl's slyšet ten kvikot, když si uvědomil, že padá," rozesmál se Poeta, ale Maller zvážněl.
"Kámo, doufám že žertuješ. Jestli se to dozví Šár tak si v prdeli."
"Neboj, Kruege je v pořádku. Chvíli ležel v závěji, po pár minutách se zvedl a odešel do hospody. Což mi připomíná. Nezajdem na jedno. Dneska tě zvu."

Je ledově klidný. Mechanicky pracuje s krumpáčem, čas od času ho vymění za lopatu. Nepotí se, nezadýchává, je mu dobře. Ty hlasy v jeho hlavě utichly.
Vyhlédnul si jí už před týdnem. Vypadala jako malý andílek... drobná, modrooká blondýnka. Sledoval jí každý den, chodil za ní až domů. Bydlela v rodinné vile, stranou od ostatních... ideální objekt.
Nejdřív plánoval, že by mohl chtít výkupné, ale nakonec od toho upustil. Byla až příliš sladká.
Teď je tu s ním, les kolem šumí a ona čeká, až jí uloží.
Pozvedne krumpáč a posledním kopnutím dokončí hrob, kde bude jeho malý andílek odpočívat.

„Foibure, pojď už, končí nám směna!“
„Hned jdu, jen tu chci něco dokončit.“
Foibur se zadíval na stěnu štoly, kde se lesknul velký valoun mithrilu. Ještě jedno kopnutí krumpáčem a bude venku. Napřáhnul se a vší silou udeřil do stěny. Valoun konečně vyklouznul zanechajíc za sebou temný otvor. Trpasličí horník si přitáhnul lampu a zvědavě rozšířil průchod do dalších prostor. Protáhl se na druhou stranu rozhodnut prozkoumat svůj nález. Světlu se dovnitř příliš nechtělo a lampa jen tak poblikávala. Náhle se před ním pohnulo cosi obrovitého, něco temnějšího než okolní tma. Prostor ozářil oheň.
„Stín a plamen!“
Foibur upustil lampu.

Dobře mířené kopnutí,
to je to, co vám schází,
dobře mířené kopnutí
dostane vás z nesnází.
Dítě už zase neposlouchá?
Nevíte si s ním rady,
když ječí jako šílené
a běhá přes zahrady?
Jen žádný strach a paniku
stačí jen troška zlosti,
dobře mířené kopnutí
přivede ho k poslušnosti.
Zlobí vás pračka? Myčka? Sporák?
Vypnou se podle libosti?
Dobře mířené kopnutí,
přestanou dělat na blbosti.
Vadí vám, že každý pátek
manžel to v hospodě přežene?
Dobře mířené kopnutí
- poučí se, a ne že ne!
Dobře mířené kopnutí,
to je to, co vám schází,
dobře mířené kopnutí
dostane vás z nesnází.