Limonádový Joe

Winifred vyměnila sněhobílé šaty za košili a kalhoty černé barvy, slušivý klobouček za rovněž černý šátek zakrývající její zlaté kadeře, a s pytlem chinovníkové kůry přes rameno se pod rouškou noci kradla ulicemi Stetson City.
Když dorazila na místo, opatrně se rozhlédla a pak vlasovou sponkou odemkla dveře skladiště. Vklouzla dovnitř, rozžehla malou petrolejku a pustila se do práce. Z každého sudu vytáhla zátku, vsypala dovnitř pořádnou hrst kůry a opět ho zašpuntovala.
Domů se vracela spokojená. Až zítra zákazníci Douga Badmana ochutnají „vylepšenou“ whisky, rádi sáhnou po Kolalokově limonádě, aby odpornou hořkost spláchli. Joe bude na ni bude pyšný!

S vějířem karet v ruce po očku sledoval svého bratra, který všechny jeho soupeře obešel, aby mu nakonec dal nenápadným posunkem signál, že nejsilnější kombinací ve hře jsou tři králové.
Šikovným chvatem vylovil eso z rukávu a přihodil na hromádku zbytek svých peněz.
Soupeř se třemi králi v ruce dorovnal.
Vyložil karty na stůl. „Tři esa, pánové! Hádám, že bank půjde za mnou.“
„Ne tak rychle!“ zavrčel soupeř. „V jaké verzi pokeru jsou dvě srdcová esa?!“ Skutečně, kromě králů měl v ruce i srdcové eso.
Bleskurychle sáhl po svém Derringeru.
Toho večera se Horác Badman stal hledaným ve čtvrtém státě.

Barman smíchal všechny ingredience v půllitru, vsadil ho do stroje, upevnil víko a zatočil klikou. Protřepaný nápoj přelil do čisté nádoby a poslal po naleštěné desce baru k zákazníkovi.
Ten se zhluboka napil a zaškaredil se. „Slabý!“ Poslal drink po baru zpátky.
Barman protočil oči a sáhl po plechové piksle. Z ní nabral vrchovatou lžíci mletých pálivých papriček a vyklopil ji do reklamovaného nápoje. Ze zvyku ho lžící také promíchal.
„Kruci!“ uvědomil si chybu příliš pozdě. „Další lžíce v tahu,“ zamumlal, když z tekutiny vytáhl jen rozleptaný pahýl. O kolik méně práce bylo se zákazníky, kteří místo supercloumáka popíjeli kolaloku...

Ve vzduchu se rozplýval namodralý kouř vonící střelným prachem. Kroutil se a trhal v horkém vzduchu nesnesitelně pomalu ve srovnání s výstřely, které předcházely. Rány vystřídalo ticho. Hudba přestala hrát, ostruha sotva slyšitelně cinkla a zanechala rýhu v parketách, když cuknul nohou v předsmrtné křeči. Potom už se nepohnul.
Látka nové košile nasakovala krví na mnoha místech. Na místech, kde látku protrhly kulky. Jedna z temných, vlhkých skvrn se hladově rozpínala tam, kde dřív byly slyšet ozvěny úderů srdce.
"Uvidíme se na hřbitově, nádivo!"
Horác Badman se triumfálně rozesmál. Jejich příští setkání si v té chvíli zcela jistě představoval jinak.

Sunkáč a Butch dokončili své mistrovské dílo s uzlovačkou. Z úhledného kokonu čouhal jen nos a uši Limonádového Joa.
Butch Káčidy se na vteřinku schoval pod rubášek, našteloval fotoaparát správným směrem, zaostřil, odhadl čas expozice a vhodnou clonu, na pánvičku nasypal bleskový prášek, zapálil doutnák a rychle usedl k Sunkáčovi na svázenou oběť.
Jeden skleněný negativ normálně, jeden s duck-face. Pak oba desperádi rozepjali křídla a odlétli do zapadajcího slunce.
Stepí se ještě dlouhé hodiny nesly naštvané výkřiky Joeho, který lano předíral o kámen.
„Do psí nohy!“
„Vy prolhaní plantážníci!“
„Vy odporné kachny!“
„Zcela příšerní otrapové!“
„Smrdutí skunci!“
„Nechutní paskřivci!“

„Whiskey, to je moje gusto…“ zapěla v jeho hlavě Tornádo Jů. Vzkačeřil poslední síly, vyhodil slečnu Patricii z jedoucího dostavníku a doufal, že nebude příliš potlučená. Sám se pak chopil zlatavého moku a vyskočil vstříc zářné budoucnosti. Kdyby se při pádu nepraštil do hlavy ve snaze zabránit rozbití skla, byl by jeho skok naprosto dokonalý.
Když se probral, stále ještě svíral nerozbité lahve od whiskey (dokonce i s whiskey uvnitř). Slunce mu nepříjemně svítilo do očí.
„Myslím, že prošel,“ ozvala se slečna Patricie.
„Myslím, že ano,“ zaslechl reverendův hlas. „Zatěžkávací zkoušku jsi splnil. Jsi připraven hledat bájný poklad Trpasličího muže?“

Gero řekl Wilhelmovi pěkně od plic, že je manipulativní zmetek.
Neomluvil se.
Nic se mu nestalo.
Ainur prohlásili, že se na nějaký pitomý karaoke můžou vykašlat. Na zpěv (ale ani na kašel) plíce zkrátka neměli.
Limonádový Joe se vloupal do Perníkové chaloupky a vylil pracovníkovi všechny zásoby alkoholu. I ty schované ve sklípku. Nikoli plicním.
Na trhu se objevil dodavatel třpytek. Z Transylvánie. Pokud jste třpytky nedopatřením vdechli, považovali jste upíry za blábolící romantiky. Jako oběť jste byli mnohem přístupnější.
Bitka mezi červenými tričky a stormtroopery vyrazila dech i samotnému vesmíru. Nevěděl si s tím rady, a tak prostě vybuchl.

Všechno to začalo kouzelným zpěvem So Far.
V Trigger Whisky baru houstl dým. ,,Tfuj kolalokové limonádě!" vyjásal Hogofogo.
Arizonská pěnice hledá svého srdce šampión.
,,Už je to tak, matičko," potvrzuje Goodmanová.
,,A hele! Kakaová skvrna velikosti mexického dolaru!" ,,To znamená.., že Badman byl můj bratr..."
Rány, šoky, kuří oka, vše vyléčí kolaloka!
,,Pane, já Vás převedu!" obrátilo se dítě na slepce. ,,Jedeš ty spratku! Herodesa na tebe!"
Arizona, to je pravých mužů zóna.
,,Vy mě milujete zdarma?" nechápal Joe. ,,Nenávidím Vás!" vysvětlila Lou, dořekla ,,Joe musí zemřít!"
,,To abych si vzal teplé spodní prádlo!" naplánoval Joe.
,,Prohrál jste, saláte!"
Adiooss!

Jsem prý starý a nehodím se do téhle doby. Prý kradu, vraždím a loupím. Vyjednávám s obchodními zástupci naší firmy se zbraní v ruce. Prý politika „Kdo nekoupí, opustí nás bradou vzhůru“ je už pasé. Prý kazím dobrou pověst společnosti. Prý moc chlastám.
Vinen, Ctihodnosti, v každém bodě obžaloby.
Tak mě zavřeli do polstrované cely, na zdi připevnili kamery, na nohu mi dali hlídací obojek. Ale tohle není konec, vážení. Žádné z vašich udělátek mě nezastaví.
Jsem Horác Badmen, Hogo Fogo, a cestu ven, přes ty vaše vejmysly, mi proklestí můj derringer.
Mířím mezi svoje, do Záchranné stanice záporných postav.

Karamba, sem Franta Mlátička a to byla parádní rvačka, to vám povim!
Nejdřív sme se zkárovali, aby to mělo ňákou úroveň, nebudem se přece rvát nasucho, to pak nemá tu správnou šťávu!
Pak sem naschvál vytáh falešný eso a zamával tim parťákovi před čumákem.
A pak se to rozjelo!
Lítaly židle, sklo třískalo vo pult, děvky ječely, všude tekl chlast...
No a pak tam přišel ňákej týpek v bílym kvádru a začal mlít něco vo škodlivosti chlastu a že prej chce sklenici ňáký Kolalokovy limonády.
Tak sem ho vodpráskl a z toho jeho voblečku mám teď parádní hadr na podlahu.