DMD č. 8. pro 8. 4. 2013. Téma: Kopnutí

Cíl jejich mise se Frances nelíbil od začátku a plán samotného výsadku se jí líbil snad ještě méně. Představa, že by případný ústup její skupiny měl krýt zrovna Lindsay, o jehož nasazení si nedělala přílišné iluze, se jí vůbec nezamlouvala. A teď se její obavy vyplnily...
Palba na okamžik utichla. Krčili se zády ke svahu za mohutným kmenem padlého stromu. Ona, dvacet námořníků a dva kadeti. O pět dalších mužů už přišla. A ten zmetek Lindasay se zasekl bůhvíkde.
„Pánové, doufám, že jste s sebou někdo vzal lopatu.“ Zavrčela s ošklivým úšklebkem a natáhla kohout pistole. „Nejspíš ji budeme potřebovat...“

Greg Lestrade byl ve své podstatě spokojený chlap. I když se našlo spousty věcí, které ho štvaly, měl rád svoji práci i svoji ženu.
Byl spokojený do chvíle, než se jeho manželka rozhodla, že dodají manželství trochu šťávy, a vytáhla ho do kina. Romantické komedie Greg rád neměl. Když se na plátně objevil Hugh Grant, bylo to, jako by ho kdosi nakopnul do žaludku. Na prahu čtyřicítky si Greg konečně vzpomněl.
V práci začaly potíže, žena ho opustila, propadl zoufalství.
Pak se v jeho životě objevilo blonďaté stvoření – profesor literatury na Cambridge.
Oba věděli, že tentokrát do Argentiny utíkat nemusejí.

Učitel, který podle všeho pamatoval ještě krále Jindřicha VIII., rozčileně křičel, ale nikdo ho neposlouchal. Chlapci stojí v nepropustním hloučku, stařičký učitel je od sebe musí rozhánět silou. Uprostřed kruhu Edon a Geoffrey, kopou, bijí pěstmi, krev teče.
„Proč?“ ptá se doma rozzlobený otec a ještě Edonovi naloží.
Edon váhá. Protože jsem ho políbil, otče. „Protože mě urazil, otče,“ vysouká ze sebe nakonec. Otec spokojeně kývne.
Toho dne se Edon naučil, že se lží se mu v životě povede lépe.
Prudké vykopnutí. Edon tlumeně vykřikne v polospánku.
„Zlé sny?“ zamumlá pokopaný nocležník.
„Nikoliv,“ zašeptá Edon a přitiskne se k milenci.

Doktor si k sobě přitáhl obrazovku. Zatímco Rory si odskočil vyřizovat rodinné záležitosti, Amy se mu dívala přes rameno.
"Nevěděla jsem, že máš Facebook. Kdopak je Jack Harkness?"
"Známý. Proč jsi tady, Amy? Neměla bys s Rorym, však víš, snachovat?"
"On to zvládne. Proč sis zařídil Facebook? Vždyť můžeš za každým zaletět."
"Nemůžu všem neustále narušovat životy. Takhle aspoň vím, že je vše v pořádku. Hele, Craig vzal Sofie do zoo na šimpanzi."
"Jack Harkness tě zrovna šťouchnul. To asi bude trochu víc než známý, Doktore. Nešťouchneš ho zpátky?"
Drcla do něj loktem.
"Poslal bych mu kopnutí, kdyby tady bylo."

Ianto se schoulil na Jackovo rameno a přivoněl k jeho kůži. Cítil se v bezpečí.
„Jsem ten nejšťastnější muž na světě,“ zašeptal Jack a pohladil Ianta po vystouplém bříšku.
Ianto se usmál, ale vzápětí strnul.
„Co se děje?“ zeptal se trochu vyděšeně kapitán.
„Nic, jenom mě koplo.“
Ianto se probudil vlastním výkřikem. Z čela mu stékal pot, v očích pálily slzy.
„Do prdele,“ zamumlal.
Podíval se na budík. Čtyři třicet.
Rychle se převlékl a vyběhl ven. Obvyklá trasa: přes cestu, park, potok, kolem stadionu. Na chodník začaly pleskat první těžké kapky.
Jak to Jack říkal? Antikoncepce je i v dešti…

Přeplněná tramvaj. Někteří sedící bez zaujetí civí z okna. Stojící se v zatáčkách synchronizovaně klátí.
Na sedačce proti mladé matce se synkem sedí stará paní s holí. Kluka upoutá bábinčina hůl.
Jedno kopnutí… a další…
„Mladá paní, nemohla byste chlapečkovi říct, aby mi nekopal do hůlky? Kdyby upadla, neohnula bych se pro ni,“ žádá slušně stařenka.
„Ani omylem. Ať sám uváží, co je správné. Neuznávám sekýrování.“
Vedle stojící mladík vyndá z pusy žvýkačku a rozvážně ji napatlá mamině do vlasů.
„Měl jsem stejnou výchovu a uvážil jsem, že je správné udělat tohle.“
Potlesk okolí. Žádné další kopnutí se už nekonalo.

To víte, že mělo komplexy! Být Ošklivým Káčátkem mezi krásnými kačenami není legrace. Toho posměchu a odstrkování! Ony chodily na kačení plesy, ono si doma četlo. A právě to ho nakoplo.
Když bylo starší, dalo se na studia. Chtělo být vzdělané, když už není krásné. Aby si ho kačeny vážily, aby ho potřebovaly. Protože bylo chytré a usilovně pracovalo, dařilo se mu. Mudr. Ošklivé Káčátko, PhD, to neznělo tak špatně.
Někdy během dospívání se z něho stala krásná labuť. Všichni ho obdivovali, ale ono tomu nevěřilo. Celý život se považovalo za ošklivé káčátko.
Popravdě, už mu to bylo dost jedno.