Torchwood

V devět hodin sedí zaměstnanci u svých počítačů a věnují se své práci. Ianto je také u svého stroje – kávovaru. Jako obvykle vaří ranní kávu. Napouští vodu, nasypává kafe na filtr, připravuje hrnky na podnos. Neměnný ranní rituál. V kávovaru se začnou ozývat zlověstné zvuky. Něco praskne.
Po chvíli se Ianto probere na zemi. Nad ním se sklání několik lidí. Nic se mu nestalo, jen je trochu zmáčený a v šoku.
„Já nejsem mrtvý?“ ptá se udiveně.
„Kdybys byl mrtvý, musel bys být v pekle.“ odpovídá mu Lisa.
„Pokud bys tam byla ty, vůbec bych si nestěžoval. Nemáš však rohy.“

Na Cardiff se snášela noc. Do okenních tabulek prudce bubnoval déšť. Jack seděl na posteli a v rukou pevně svíral kravatu, která nebyla jeho. Už ani nedokázal plakat. Věděl, že jestli zůstane, přijde o rozum. Víčka silně stiskl k sobě. Po tvářích mu stekly poslední zapomenuté slzy.
Vtom ucítil letmý dotek na rameni. Nevěnoval mu však pozornost. Dokud ho někdo zezadu neobjal kolem krku.
Jack zalapal po dechu. Horký dech ho zašimral pod uchem. Tolik si přál, aby to nebyl jen sen. Bál se, že jakmile se otočí, vše se rozplyne.
Přesto to nakonec udělal. A Ianto ho láskyplně políbil.

„Už jsem ti někdy říkal, jak moc nenávidím venkov?“ procedil Ianto mezi zuby a odehnal další dotěrný hmyz.
Jack neodpověděl. V jeho tváři sídlil naprosto soustředěný výraz. Rozdělat oheň pomocí třecích dřívek není zrovna snadná záležitost.
„A vůbec,“ pokračoval podrážděně Ianto, „Nechápu, jak jsi dokázal to, že jsme se ztratili uprostřed lesa, kde není signál, auto je fuč a o té zkratce přes bažinu ani nemluvím.“
Kapitán si odfoukl vlasy z čela a úkosem pohlédl na Iantovy zničené polobotky.
„Můžeš na chvíli zmlknout?!“ zavrčel, „Snažím se rozdělat oheň.“
Ianto strčil ruce do kapes. Neměl by Jackovi říct, že má zapalovač?

Torchwood Londýn byl dost neosobním místem. Většina lidí žila jen svou prací, mezi sebou se bavila spíše z nutnosti. To se měnilo o Vánočních večírcích. Časově tedy moc vánoční nebyly, protože na Boží hod pravidelně útočili mimozemšťané. Večírek se tedy spojoval s oslavou Nového roku. Na tomto nechybělo nic. Společnost sice nebyla velká, ale zato zábavná. Nechybělo taky víno ani jmelí.
Byl tam i Ianto Jones. V Torchwoodu byl asi dva měsíce. Pohyboval se především v kanceláři, kde vařil kafe. Nepochybně proto, že vypadal dobře v obleku.
Dostal nápad. Milionový. Zřejmě pod vlivem vína. Vytáhl mě a políbil pod jmelím.

Skončil Den čtvrtý.
Chvíli jsem zíral s otevřenou pusou a nebyl schopen uvěřit tomu, co se právě stalo. Myslel jsem na to, že bych měl plakat, ale nešlo to. Takhle to bylo vždycky, když mi umřel někdo blízký. Prostě to nešlo.
Vypadl jsem ven. Někam jsem šel, nedokázal jsem zůstat na místě.
Vlahý podvečerní vzduch mě trochu uklidnil. Vdechoval jsem ho plnými doušky, cítil ho v plicích, krev mi šuměla v uších a srdce bušilo jako o závod. Život.
Nastal Den pátý. Postavil jsem se před zrcadlo, oprášil jsem si oblek a urovnal kravatu. Bude to chtít ještě pár košil…

„Zaspali jsme.“ konstatuje Ianto. „Je skoro poledne, to už nemá cenu do tý práce chodit.“
Chvíli mlčí a rozpomínají se na večírek. Lisa se rozhlédne po pokoji, kde je naaranžována na posteli, křesle, židli a taky na podlaze spousta hadrů.
„Vážně jsem měla včera tvoje sako?“ ujišťuje se.
„Jo, moc ti slušelo.“
Přichází detaily.
„To byla ostuda. Ty tanečky! A určitě z toho bude fotodokumentace! Nechci to vidět!“
Ianto ji uklidňuje a taky sebe: „Hlavu vzhůru! To byl Angelo Colasanto a Alonso Decastelo, já je vůbec neznám.“
„Proč mě tedy tak bolí hlava, když včera pil Angelo a ne já?“

Jack se přiřítil na základnu jako uragán, plášť ještě v běhu hodil po Iantovi a doprostřed místnosti postavil bednu. Zaklekl a začal z ní vyndávat podivné součástky.
„Mám milionový nápad! Vynález!“ zazubil se na přihlížející členy týmu, „Tosh, budu potřebovat tu xeronskou parní turbínu!“
Japonka zmateně přikývla.
Vytáhl z bedny jakousi hadičku a pokračoval: „Owene, přines mi sonickou páječku. Gwen? Pamatuješ na ta dulcianská relé? Budou u mě na stole.“
Všichni se rozběhli za prací, jen Ianto skepticky vyklepal kabát.
„Jacku, existuje nějaký způsob, jak se obejít bez toho vynálezu?“
„Jo,“ přikývl kapitán, „Zajedeš do Tesca pro filtry do kávovaru.“

Nestíhal. Ráno byl zavalen poštou, po obědě Jackem, večer nosatci a teď se mu navíc zasekl počítač. Zoufale pohlédl na hodinky. Bylo tři čtvrtě.
„Tosh, mám tady problém se systémem, můžeš s tím něco udělat?“ hlesl do intercomu, ale naděje ho už opouštěla.
Toshiko mohla věc vyřešit přes vzdálený přístup, ale přišla na recepci osobně. Přinesla hrneček voňavé kávy a s úsměvem ho položila před Ianta.
„Bude to vteřinka,“ řekla, „Do půlnoci to stihneš.“
„Stejně nevím, co psát. Ta témata letos stojí za houby,“ vzdychl.
„Hlavu vzhůru,“ usmála se Tosh od klávesnice, „Napiš třeba o tom, jak to dneska nestíháš.“

Sontaranský těžký křižník sestoupil na nižší orbitu Země.
„Jsme připraveni zahájit invazi, pane!“
„Z taktického hlediska zvolíme jako cíl Cardiff. Tam si nevšimnou ani konce světa,“ řekl zamyšleně voják hledě na obrazovku.
„Pane, měli bychom dát pozemšťanům šanci na rovný boj. V kterou denní dobu bývají bdělí?“
„Zaútočíme v pravé poledne,“ odpověděl velitel, „Moment, rozvědka nám zasílá informace.“
Obrazovka se zaplnila daty.
„Torchwood. Představují hrozbu?“
Text vystřídaly snímky. Cardiff, 12:00.
Jack Harkness hledá aspirin.
Ianto Jones se plouží pro colu.
Owen Harper spí.
Gwen Cooperová si obléká ponožku. Deset minut.
Toshiko Sato zvrací.
„Pane, navrhuji posunout čas útoku na 17:00!“

„V pět tě budu potřebovat v kanceláři.“
„Jistě, pane.“
Ianto se dostavil o pět minut dřív a začal jako obvykle uklízet.
Jack přišel později a objal Ianta zezadu, když utíral psací stůl.
„Máš stopky?“ zašeptal mu do ucha.
„Myslím, že to není dobrý nápad, pane. Ne tady.“ odvětil.
„Naopak, je to skvělý nápad.“
„Když myslíte...“ podvolil se.
Po chvíli se začal rozléhat základnou pravidelný klepavý zvuk. Ianto si s hrůzou uvědomil, že už tři dny nenavštívil Lisu. Jack se zaposlouchal.
„To už zase klepe ta Jannett.“ vysvětlil.
„Jo, máš pravdu.“ řekl a klidně pokračoval.
Iantův roztřesený hlas přičítal něčemu jinému.