Torchwood

Doctor vždy nešel pro trefné slovo daleko. Přicházela mu sama na jazyk. Jedna nekompromisní poznámka za druhou, kterou dokázal spolehlivě usměrnit své protivníky.
Nyní stojí naproti Amy, která na něj hledí se slzami v očích, “Raggedy man… goodbye!” a je pryč, jen ticho zůstává.
***
Jack vždy nešel pro trefné slovo daleko. Přicházela mu sama na jazyk. Svádění se v jeho podání stávalo záležitostí připomínající magii. Nikdo ji neovládal lépe než on.
Nyní klečí nad Iantovým tělem, hledí na něj s palčivou prosbou v očích, “pssst,” splyne mu ze rtů, když Gwen chce promluvit, už není co říct, jen ticho zůstává…

Pssst.
Pssst!
PSSST!
Pokusím se otevřít zalepené oči. Na mém nočním stolku sedí Jack Harkness v místech, kde byla lampička. Jack Harkness mi rozsedl lampičku! Kašli na lampičku, je tu Jack Harkness!
Ten zatím s prstem na rtech a pohledem plným obav kouká někam za mě.
„Neotáčej se,“ šeptá. „Nebo se otoč strašně rychle a třískni toho hyteriana do výběžku na prsou.“
Šílená strachem poslechnu a odměnou je mi bolestný výkřik.
„Co jsem zase provedl?“ ptá se rozespale manžel a tře si hruď.
„Ale von říkal...“ ukazuju za sebe a otáčím se. Na nočním stolku poklidně stojí lampička. Zatracený drabblení!

Doctora přepadlo tušení, že na téhle intergalaktické diplomatické sešlosti neměl nechat Jacka samotného.
"Podstata užití jazyka," zaslechl Jackův hlas, "spočívá v použití konkrétními zkušenostmi-"
"Ááá - omluvte nás - můj společník - časový posun!" vlekl Jacka pryč.
"Bavil jsem se s ní o jejich víře založené na duchu řeči," odsekl Jack u vchodu.
"Ty - ses s ní nechtěl-"
"Zvláštní asociace na jazyk," uchechtl se Jack.
"Já... Omlouvám se. Časový posun..."
"Čekáš jenom nejhorší!"
"Pane," odkašlal si číšník, "vzkaz od té slečny."
"Zřejmě filosofické-" Jack se pokusil lístek schovat.
"Mohu být vaše lízátko?!" přečetl Doctor přiskřípnutým hlasem.
Číšník se znepokojeně ohlédl.
"Kdykoli," mrkl Jack.

Jack Harkness se pomalu probíral k vědomí. Zaostřil na nejbližší objekt, což byl Ianto, zaplaťpánbůh.
„Měl jsem hrozný sen,“ zamumlal. „Nějaký hyterian mi šeptal, že by mě chtěl láskou sežrat.“
V pozadí se odkulily dveře a vpadl zbytek týmu.
„Co se děje?“ zeptala se Gwen za všechny.
Jack zasténal. Ianto s námahou odtrhl oči od Jacka a začal vysvětlovat:
„Obávám se, že Jack poprvé v životě hrubě neporozuměl ani řeči těla, ani duchu jazyka. Ten hyterian, co se kolem něj začal omotávat, neměl výjimečně zájem o sex. Chtěl Jacka sežrat doopravdy.“
Jack něco zamumlal.
„Ano Jacku, všechno je někdy poprvé.“

Ianto Jones byl od začátku působení v cardiffském Torchwoodu fascinován archivem (a taky žil v přesvědčení, že musí vědět vše). Mnohdy zůstával v práci déle a pročítal záznamy o řešených případech a bývalých členech.
Ráno uvařil všem kávu a usadil se k počítači. Jenže pracovat při snídani se mu zdálo poněkud nevhodné. Rozhodl se prohlédnout si dokumentaci věcí, které prošly skrz trhlinu. Rozklikl složku s názvem na_vlastni_nebezpeci.
O tři hodiny později Ianta načapal Jack. Se zdviženým obočím přejel pohledem studené kafe vedle klávesnice, Ianta pohodlně usazeného před počítačem a 349. fotku roztomilého zvířecího mláďěte s packou v tlamě na monitoru.

„Je tu příšerná zima,“ prohlásil Jack.
Opuštěná ledová planeta s jedinou stanicí na opravu lodí. Výborný nápad.
„Možná by trocha tepla neškodila,“ připustil Doctor, kterému právě přimrzly boty k zemi.
„Právě, tepla,“ zazubil se Jack, „ta stanice je vytápěná. Můžeme... si vlézt za kamna,“ přikročil k Doctorovi.
„To bychom... Ale támhle jde nějaká fascinující bytost!“ rozběhl se nadšeně.
„Samozřejmě. Zase blondýna,“ zahuhlal Jack.
*
Jack znechuceně zamžoural. Dokonce ani ve snu...
„RÁNO DOBRÉ.“
Co to sakra...
„VE SPÁNEK CHTÍT ZALÉZT ZA TOPENÍ. BÝT VLEZEN ZA TOPENÍ. ZAHŘÍVÁN!“ ozvalo se lascivně.
Dobře. Takže: Mluví ze spaní. Potřebuje peroxid. Strávil noc s Dalekem.

Jack obecně považoval za daleko jednodušší umřít, než se oženit. Druhou variantu zvolil celkem třikrát. Jednou z lásky, jednou pro peníze a potřetí, protože byl přesvědčen (právem), že nevěsta je ve skutečnosti černá vdova ze systému Kudlankie. Na méně fatální způsob, jak odradit vdavek chtivé dámy (a pány) ovšem nikdy nepřišel.
Ianto byl vynalézavější. Posadil dotyčného/dotyčnou do zasedačky. Uvařil jí/mu kávu. Mile se usmíval. A pak začal.
„Budu potřebovat, abyste vyplnil/a formulář X18-v3/b, fG-15-21-8, 215-ii-4788523 – ten v sedmi kopiích, prosím. 45a-15/XD8, 151515-qd doplňte prosím potvrzení od obvodního lékaře, že jste člověk. XC-15/542455, MC-45-49-4, pětkrát 15-FL-4785145, S-3-19, 159-SL-159/n, stará dobrá dvaadvacítka…

Země, malá neznámá planeta, věky ostatními ignorována pro svou zaostalost. Tak to aspoň vypadalo. Skutečnost byla poněkud jiná.
Jack nemohl říct, že by si pamatoval z Akademie cokoliv o některé z hromady problémů, které Torchwood, britské veřejné tajemství, řešil. Občas si říkal, jestli některé z těch událostí svou nepřirozenou existencí sám nezapříčinil.
Země už nebyla neznámou. Země se učila. O Zemi se vědělo.
Možná by na sebe mohl být pyšný. Tvoří historii. Starý, smrtelný Jack by byl.
Agent Torchwoodu sledující tříštící se sklo nádrže s 456, muž, držící v náruči svého umírajícího milence, prarodič vraždící své vnouče... cítil prostou hrůzu.

Někdy mám pocit, že se můj život prolíná se životem někoho jinýho.
Někoho, kdo nesmrdí jako zpocenej kůň, neví, jaký to je spadnout obličejem do prachu a nemoct se zvednout a komu se barman nesměje, když si objedná pivo.
Někoho, kdo ví, jaký to je, když vás přítel zezadu střelí do ramene, aby vám zabránil udělat chybu, který byste do smrti litovali.
Někoho, kdo měl už spoustu žen, ale miloval jen ty, který mu nebyly souzený.
Někoho, kdo zachránil spoustu duší za cenu vlastního prokletí.
Někdy mám pocit, že naše duše jsou spřízněný s jinýma už po staletí.
Navzdory Smrti.

Ianto Jones zažíval den blbec. Nepojízdnost jeho přibližovadla znamenala, že se do práce a zpět musel vydat sockou. Už teď mu bylo jasné, že při jeho práci to znamenalo jet nočkou plnou podnapilé omladiny.
Ten idiot Harper ho domů nesveze, ani kdyby ho na kolenou prosil. Vlastně, to by Harpera náramně pobavilo. Čekal na autobus a pozoroval ocelově šedé nebe. Určitě začne chcát. Ianto chtěl modro. Alespoň kousek. Kousek modrého nebe. Začalo chcát.
U zastávky zabrzdilo auto. Přece jen modrá, na kabátu a košili řidiče. Jack otevřel dveře spolujezdce. Ianto se usmál a nastoupil. Možná to nebude tak blbej den.