Torchwood

Vyšla si dívenka na túru po lese,
když vtom za stromečkem spatřila Harknesse.
"Copak tu děláš, rozkošná panenko?
Netíží touha tvé rozmilé srdénko?"
"Panenka" ale byla varována,
že má si dát pozor na tohohle pána.
Vytáhla proto z pouzdra dva meče,
z Harknesse v mžiku rudá krev teče.
"Má malá krásko, však ty mi zazpíváš.
Copak se doma na Torchwood nedíváš?
Nevíš, že zabít mne chce víc, než odvahu?
Tak pojď sem, pohraju si s tebou na svahu."
Dvanáctkrát zkusila života ho zbavit,
rozstřílet, otrávit, do smůly zatavit.
Třináctý život však změnila v prérii,
když lstivě pustila mu čtvrtou sérii.

Vypravěč:
„Slyšte píseň, přátelé,
o krásné spící princezně.
Ležela v rakvi, tělo zetlelé,
a bylo to děsné.
Čekala tiše rytíře,
co by ji zbavil prokletí.
Možná, že zdá se Vám to k nevíře…“
/náhle umlkne a teatrálně ukáže na obzor/
„Hle! Támhle letí!“
/na scéně přistává růžová vesmírná loď a vystupuje z ní Jack Harkness/
/sbíhá se sedm trpaslíků/
Trpaslíci:
„Jack Harkness! Kapitán!
Zachránce odvážně letí tmou!
Jack Harkness! Kapitán!
Řítí se svou lodí vesmírnou!“
/Jack Harkness přitančí ke Sněhurce a začne ji líbat, jakmile ale vidí, že se princezna probouzí, zděšeně prchá/
/Sněhurka se zmateně rozhlíží/
Sněhurka:
„Proč, můj princi utíkáš?
Co se asi mohlo stát?
Proč, můj princi utíkáš?
Kde můžeš být?
Zdám se ti být škaredá?
Ach běda! Ach běda!
V žalu se utápím
já se snad utrápím.
Zkusím zhubnout, přísahám!
Co by mě to mohlo stát?
Zkusím zhubnout, přísahám!
Bude nám líp!
Vrať se, lásko, pojď už sem,
řekni, co máš za problém.
Já pravdu pochopím,
já pravdu pochopím!"
Jack Harkness
„Snad to s pravdou nepřeženu, jé je je,
chtěl jsem ojet mrtvou ženu, jé je je.
Když teď ale vstala z hrobu,
nechci za nic tuhle robu,
nechci za nic tuhle robu, jé jé jé.“

Konec vesmíru byl vskutku divný kraj, vlastně spíš přístav. Někteří pasažéři byli zvědaví, jiní zabloudili a někdo hledal smysl života. Všechny je spojovalo to, že nakonec skončili v baru.
Jack tam hledal zapomnění. Správnější místo by nenašel, protože horší drinky nenalévali nikde jinde. Když se ráno zvedal, z pod stolu. Barman se na něj nevěřícně podíval. Vypadal sice přešle, ale žil.
„Kde tady seženu jídlo?“
Barman ukázal na večerku naproti, kde svítilo červenomodré „OPEN“.
Prodavač s někým telefonoval podivnou hatmatilkou a do toho se zeptal: „Kartáček na zuby potřebovat? Mít hezké zuby.“
„Ne, jídlo.“
„Nemám.“
„Ani gumový rohlík?“
Zavrtění hlavou.

Jack nervózně zkontroloval čas. Měl tu už přece být. Tentokrát ho odchytit zkrátka musel. Rychle všechno překontroloval. Mohl být třeba o blok dál?
Trvalo to jen pár minut, než to správné místo našel. Ale v tu chvíli už mohl vidět jen obrysy tmavě modré, pomalu se vytrácející z vylidněné ulice. Přišli pozdě.
Zklamaně se pousmál na zmateného Ianta. Nic mu neřekl. Mělo to být překvapení.
Chtěl ho tentokrát vzít s sebou. Ukázat mu svůj svět. Jejich svět. Ale na tom už teď nezáleželo. Znovu nastartoval. Do zvuků motoru se však najednou ozvalo i něco dalšího. Něco, co velmi dobře znal.

Předseda záchranné stanice pro záporné postavy rázně zaklapl spis.
„Pane, řeknu Vám to narovinu. Domnívám se, že pro naši stanici nejste ten správný typ. Vždyť já ani nechápu, proč sem chcete vstoupit...“
Uchazeč se usmál.
„Řekněme, že mám slabost pro záporáky.“
„Ale…“
„Lépe se oblékají a ani se svlékáním nedělají takové cavyky.“ Mrknutí. „Jen tady na chodbě jsem potkal zlou ježibabu a… no… na dámských záchodcích jsem jí uloupil perníček, jestli chápete, co tím myslím…“
„Ale…“
„Věřte mi, pro Vaši stanici budu přínosem.“
„Ale já nechápu, jak…“
Jack Harkness si povzdechl a zatáhl rolety.
„Tak já Vám to prostě ukážu…“

„Ianto, poslední dobou se chováš jak ženská s PMS. Dej si čokoládu,“ pronesl otráveně Jack.
Napil se čerstvé kávy.
„Fuj, to's do ní dal jar?“ Vyplivl ji zpátky.
„Asi špatně umytý hrnek. Jako včera.“
„Včera byla dobrá.“
„A teď půjdeš ven, na vlastní pěst vyřešíš ten případ. Necháš se při tom zabít a pak zdrhneš se svým Doktorem. Ani se nerozloučíš,“ obvinil jej naštvaně Ianto. „Ale než odejdeš, tak jsem ti dával tohle. Zapnout to šlo, vypnout už ne,“ ukázal na přístroj ze spadlé lodi. Vzhledem k několika ciferníkům sloužil k měření. Na jednom běžely ručičky dopředu, na druhém dozadu.

Ať už měli lidé jakoukoliv barvu, tvar, náboženství, hodnoty - ať vůbec byli lidmi, či ne - ať se na svět dostali jakkoliv, ať tu dělali cokoliv... jednu věc měli společnou.
Vyměřený čas.
Zvyk držet určitou dobu nečinného ticha za zemřelé byl proto velice rozšířenou tradicí. Uctít konec něčí cesty darováním kousíčku své vlastní.
"Pssst," zašeptal Jack Harkness před hrobem svého vnuka. Steven dostal pouhých deset let. Kolik by musela nesmrtelná bytost obětovat, aby to vůbec něco znamenalo?
Vzpomněl si na výraz v očích své dcery. Na děti Země.
Poté odešel. Čas... čas je náplast.
Mrtvému je k ničemu. Rozervané srdce nezalepí.

Jste doma sami? Váš partner / partnerka odjel na dovolenou a vy máte problém se zvládáním základních domácích prací?
V tom případě tu jsem pro Vás!
Hospodyňkám můžu důkladně protáhnout všechna zrezlá potrubí, vyhnat pavouky a netopýry z temných zákoutí, zadělat na těsto, strčit do trouby krocana nebo i jinou drůbež,
hospodářům či sedlákům zvládám honit kohouty i kačery, zvedat těžké klády a promazat vrátka (specializuji se na ta zadní)
a Vašim dětičkám zahraju se svým roztodivným kašpárkem divadlo, na které do smrti nezapomenou.
Zaručená spokojenost! Tisíce děkovných dopisů!
V případě Vašeho zájmu mě kontaktujte na níže uvedené adrese.
Jack Harkness

Zůstal stát před bariérou, která mu bránila v slastném vykoupení.
Možných řešení se nabízelo mnoho, ale při bližším pohledu žádné neobstálo. Netušil, kam až sahají hranice jeho schopností a omezení zároveň. Neměl potuchy, co všechno může udělat, aniž by narušil kouzelné pouto vázající ho k životu.
Tak vyčkával. A čas zatím nemilosrdně ubíhal…
O nespočet smrtí později
Poté, co Jack strávil skoro 2000 let pohřbený pod Cardiffem, již věděl, že jeho schopnost žádné hranice nemá. A pokud ano, byly kdesi v dáli, kam nedokázal dohlédnout.
Tak žil dál a ztrácel každého, na kom mu záleželo. A čas zatím nemilosrdně ubíhal.

Trpíte občas spalující nudou?
Nikdy více!
Cítíte, že vám okolí nerozumí?
Nikdy více!
Myslíte, že si vás ostatní dostatečně neváží?
Nikdy více!
Zažili jste zklamání?
Nikdy více!
Dostalo se vám někdy posměchu?
Nikdy více!
Utrpěla vaše sebedůvěra silnou ránu?
Nikdy více!
Zavolejte J. Harknesse na číslo…
Značka: Je větší zevnitř.