Navzdory Smrti

Někdy mám pocit, že se můj život prolíná se životem někoho jinýho.
Někoho, kdo nesmrdí jako zpocenej kůň, neví, jaký to je spadnout obličejem do prachu a nemoct se zvednout a komu se barman nesměje, když si objedná pivo.
Někoho, kdo ví, jaký to je, když vás přítel zezadu střelí do ramene, aby vám zabránil udělat chybu, který byste do smrti litovali.
Někoho, kdo měl už spoustu žen, ale miloval jen ty, který mu nebyly souzený.
Někoho, kdo zachránil spoustu duší za cenu vlastního prokletí.
Někdy mám pocit, že naše duše jsou spřízněný s jinýma už po staletí.
Navzdory Smrti.