Divadlo Járy Cimrmana

Květen
Vídeňák jest stále pryč, zaplať a zachovej Bůh.
Pudil přestal brousit nůž, a již jen docela zřídka kroužívá po návsi se sekerou v ruce.
Čekáme dle počasí úspěšnou sklizeň.
Žně
Vídeňák zanechal po sobě novou methodu kypření půdy. Půda po nepřízni počasí bylať tvrdá, nepoddajná. Takto čekali jsme netrpělivě první úrody s využitím vynálezu.
Byloť zjištěno, že převratná methoda vyžaduje užití hlodavců v množství odpovídajícím Božímu trestu (jímž Vídeňák sám bezpochyby jest). Hlodavci, sežravše, co mohli, šikují se kol chalup.
zřetelné myší stopy na papíře
Vídeňák pravil, že úroda bude vskutku nevídaná.
Děl, výjimečně, pravdu: Úrody letos nikdo neviděl.

Samotný Mistr by možná trpělivost nepostavil na přední místa piedestalu všech svých kvalit, nicméně zarputilá vytrvalost se stala ozdobou všech jeho ctností.
Ale!
Nepovolil ve svém trpělivém opakování látky při činnosti pedagogické.
Rozhodl se nevzdávat drezúru ani tehdy, kdy bylo naprosto jasné, že slepice Zora není ptákem drezurovatelným.
Nikdy ho nepřestalo bavit vymýšlet další a další kombinace látek, jež by mohly sloužit jako zubní náhrada.
Nevadilo mu, že prošlapal troje boty jenom a pouze kvůli cestě na patentní úřad.
Dlouhá léta čekal na sladké plody, jež by se staly odměnou jeho práci. Nečekal, že první úspěch zaznamenají zrovna dvojdílné plavky.

Špatná nálada by měla nepříznivý dopad na morálku a výkonnost. Proto odešel spát s nadějí, že příště nadejde konečně ten den.
Zvonek. Další ráno a poplach. Něco se dělo, tentokrát určitě něco opravdu velkého. Byla vyhlášena pohotovost, zatím ale neměli žádné zprávy, vrchní velení se také nevyjadřovalo, a tak vyčkávali.
Konečně! Rozkaz od vrchního velitele přiletěl, zatímco přednosta kontroloval stráže.
„Dnes, dne 21. srpna léta Páně 1968, vydávám tento rozkaz...“
Rytíř Veverka z Bitýšky nevěřícně poslouchal, jakými nesmysly se zase mají dnes podle svatého Václava zabývat.
Naděje na to, že konečně vyjedou do pořádné akce na pomoc národu, opět zhasla.

„Já to asi nějak nechápu…“ postěžoval si Frištenský. „Nejdřív náčelník říkal, že sníme psy, ale přitom žádné psy nemáme. Potom zase učitel navrhoval upéct nějakého pospíchajícího berana – ale kde by se vzal beran na severním pólu, že jo? No a teď se mě ty ptáš, jestli necítím, jak mi roste peří po celém těle. To jste se všichni zbláznili?!?“
„Hlavně si to tak neber, Frištenský,“ uklidňoval ho lékárník. „Brzy už bude všechno v pořádku a budeš se cítit úplně báječně.“
„Takže sníme tu husu?“ rozradostnil se. „Však už bylo načase. Náčelník neumí násobit dvěma a všichni abychom kvůli tomu hladověli…“

Prachovkou otřel stoly v hospodě. Šel k obrazu.
"Tak si říkám, Ludvíku, že dneska bude zase klidný den, ne? Mám pocit, že kdyby sem snad někdo přišel, už bych ani nevěděl, co mu říct. Tak mě v noci napadlo, co kdybych změnil zaměstnání. Víš Ludvíku, ne že by mi tu s tebou bylo špatně, ale chtěl bych zkusit obchod. Třeba s potravinami. Úplně slyším, jak říkáš, že kdybych měl ten obchod, byl by neustále vyjedený. Nic by tam nebylo, ani lidi no. Snědený krám. To zní dobře ne? Co myslíš, Ludvíku, nemám to tu zavřít a zkusit štěstí někde jinde?"

Cimrman je znám jako velký propagátor cyklistiky. Méně známo je, že také navrhl moderní sportovní úbor.
Cyklisté tenkrát nosili pumpky. Dlouhé nohavice by se totiž mohly dostat do drátů vysokého kola a tím způsobit pád. Mistr postupně úbor zdokonaloval tím, že kalhoty zkracoval a punčochy prodlužoval. Nakonec z pumpek zbyly jen kraťasy, které Cimrman vycpával cupaninou, aby zmírnil neblahé účinky kodrcavé jízdy na kostitřasu.
S vylepšením odpružení sedla to přestalo být potřeba, což umožnilo prodloužit punčochy maximálně.
Vynález na patentovacím úřadě ve Vídni odmítli, proto jej Cimrman patentoval v Paříži jako le Cim´s. Vinou krátkozrakého úředníka byl zapsán jako leGins.

Mezi nedoceněné vynálezy českého genia Jaroslava Cimrmana patří také obracečka času. Tvarem a velikostí se neliší od obyčejné obracečky lívanců, ale funkce tohoto převratného vynálezu je zcela jiná. Na její výrobě začal Mistr pracovat poté, co se mu rozbila vizionářská kamna. Umožní vám prožít včerejšek zítra, zítřek včera. Velikost časového posunu je závislá na počtu otočení po směru či proti směru hodinových ručiček. Zaviníte pozítří autonehodu, včera sjednáte havarijní pojištění. V novinách uvidíte sportovní výsledky, vsadíte týden předem. Nerozumíte si s partnerem, před rokem si ho nevezmete. Nabízí se otázka, zda s tímto vynálezem nakonec nesouvisí i náhlé Mistrovo zmizení.

Začalo to nenápadně. Prý “Posedíme, vodečky popijeme, jsme bratři” a bum ho! Kam se člověk podívá, samý vousatý mužik. A ty následky! Mistr Jan hoří nadšením pro Rasputina, Praotec tajně cvičí kozáčka, babička se dožaduje receptu na pirohy s vajíčkem. Havlíček, který by měl mít s Rusem zkušenosti, pronesl “Ruský mrav a kraj, opilců plný háj”, a teď chlastá s nimi. Václav jen huláká to svoje “Nedám” a nevidí, jak se mu české nebe mění v ruskou anarchii! Je nutno zasáhnout, než bude pozdě.
Jan Amos se nakloní k Bakuninovi a výstražně zašeptá: “Patříš do ruského nebe, oddíl Sibiř, tajtrlíku!”

Cimrman proslul také svou specifickou metodou měření inteligence. Podle Cimrmana inteligence přímo úměrně souvisela s velikostí mozku. Dokonce sestavil tabulku s inteligenčními hodnotami, nejvýše na stupnici byl on a nejníže jste byli přirozeně vy.
Samozřejmě vyvstala potíž, jak velikost mozku měřit. Tak s tím se Cimrman vypořádal originálně. Měl takovou vlastní metodu - říkal tomu metoda trojitého ťuku - to takhle poklepal na lebku člověka ze tří stran a podle toho, jaké vibrace lebka vydávala, měřil Cimrman velikost mozku. Technika vpravdě geniální, ale měla menší nedostatky. Tak například když to tuhle zkoušel na svém příteli Einsteinovi, zjistil, že ten žádný mozek nemá.

Byla to prekérní situace a už si nevěděl rady.
A v tu chvíli mu známí doporučili toho člověka. Nu, zašel se za ním podívat, zdálo se, že by mu mohl konečně pomoci.
Stálo to peníze, ale to nic neznamenalo, měl jich přece dost a na vlastních dětech šetřit nebude.
Jenže očekával nějaké výsledky.
První výjev, druhý výjev a oba naprosto neuspokojivé. Nedozvěděl se nic, co by si nemohl zjistit jinými způsoby.
K tomu ještě ty podivné náznaky neblahé budoucnosti.
Uhlobaron Ptáček odešel od starého Hlavsy o čtyři tisíce lehčí a zase se nedověděl, který z jeho možných nastávajících zeťů chrápe.