Jeden pro druhého
Pravila toužebně: „Vždycky jsem si přála mít zahradní skalku s trpaslíky.“ A on tedy navlékl všem těm lidem červené čepičky, vyhnal je na horu a potom si celý večer prohlížel světýlka v jejích očích.
Pravil smutně: „Svědí mě hlava.“ A ona si ho tedy posadila před sebe a dokonale ho odkamzíkovala. Druhou rukou ho sem tam ještě stačila pohladit po vlasech.
Pravila plačky: „Zašlápla jsem babku kořenářku, Koloději.“ A on ji tedy objal a pomohl jí vyčistit si podrážky.
Pravil tiše: „Mám tě rád, Stáňo.“ A odešli spolu tedy daleko za obzor a všechno ostatní už vlastně ani nebylo důležité.