Divadlo Járy Cimrmana

Po odmítnutí triumfální opery "Panama" se Cimrman uzavřel do sebe. Vzápětí se v něm ovšem znovu probudil činorodý duch - dost bylo veselých selanek, napíše operu tragickou! K celému problému přistupoval systematicky. Při svých návštěvách světových operních scén nosil s sebou stopky a pečlivě měřil, které operní pasáže dosahují největšího potlesku. Zjistil, že to jsou dlouhé scény tragického umírání hlavních hrdinů.
V hudební kompozici tragického díla si však nevěřil, proto se hodlal obrátit na jiného skladatele.
Je věčná škoda, že Antonín Dvořák odmítl libreto opery "S kudlou v zádech" se slovy, že zabíjaček má dost z doby, kdy byl řeznickým učněm.

„Dejte si pár švestiček, mladý pane.“
„Jakýpak mladý pane! Co si to dovolujete! Já jsem Smrtka, vašnosto. A vůbec… vy mě zdržujete a ten cikán mi už půl hodiny běhá po lokále s kudlou v zádech.“
Na obličeji druhého z herců se objeví mírně rozostřený výraz, vzápětí však plynule pokračuje.
„Copak cikán, ale jmelí. Všimli jste si, kolik se letos urodilo jmelí?“
„Strašně,“ reaguje ten představující ještě před chvílí Smrtku. „Já ho sbírám. Do nůše. Já vám takhle posbírám denně šest větviček… i pět.“
Režisér pochopil, že zkoušet s novým ansámblem krátce po sobě čtyři různé hry nebyl nejlepší nápad…

Hostinský a další půltucet chlapů, co se krčili za dvoukolákem, nevěřícně sledovalo drobného mužíka v černém. Zdálo se, že se chystá vkročit do hospody bez ohledu na strašlivé zvuky, které odtamtud vycházely.
“Nelezte tam, člověče!” zahulákal ten, kterému na oku nabíhal nádherný monokl. “Ten chlap je šílenec!”
Mužík se posmutněle usmál a vstoupil. V chodbě hospody se řev vracel i s ozvěnou.
“Já vám dám, že prodávám kulhavý koně!” Třísk! “Syčáci!” Prásk! Bum!
Mužík rozrazil dveře do lokálu a židli, která na něj neomylně mířila, bravurně zachytil v letu.
“Nezdržujte, Lakatoši, a nastavte záda,” řekl přísně. “Dneska mám šerednej skluz.”

Austrálie, zajímavosti: založil jsem ji.
Boubínský prales, zajímavosti: vlčí muž Holna na houbách.
Budapešť, zajímavosti: v odlesku krásného modrého Dunaje spatřena blondýnka něžná.
Halič, zajímavosti: hudebně nadaní popi.
Japonsko: dvě Gejši.
Kokořín: výstup na hrad a vídeňský párek u stánku.
Lusaka: ochočený boxer slintá, poslat poznatky I. P. Pavlovi.
Panama: nepostavil jsem průplav!
Severní točna, zajímavosti: polární samohana.
Snaha dojít na západní a východní pól – marná.
Solnohrad: setkání s recidivistou Adlerem.
Tanvald: výstup na Špičák U Labutě přerušen cikánem s kudlou v zádech (snad turistická atrakce).
Tučapy, zajímavosti: skvělá bašta u baštýře na baště.
Washington, zajímavosti: cukrář Kulikowski a indiáni.

Eiffelova věž má obrovský dopad na Francii. Tato stavba je středobodem letošní světové výstavy a přilákala do Paříže miliony lidí. Rychle se stává turistickou atrakcí a přinese určitě velké množství peněz do ekonomiky Francie. Její krásný tvar se jistě stane symbolem Paříže i celé Francie. Počet jejích návštěvníků do konce tohoto roku odhaduje naše redakce na dva miliony.
Le Figaro, 5. září 1889
........
Sedím ve svém atelieru nad drátěným modelem pro světovou výstavu. Slyším zaklepání na dveře a k mému stolu přistoupil Cimrman. Vezme můj model a lehce ohne jeho nohy.
„Teprve teď to má ten dokonalý tvar, milý Eiffele.“

Říjen
Očekáváme tuhou zimu.
Rozřešen spor o slepici vejminkářky Škrtilové a vejce snášená na dvorku vejminkáře Vorala. Slepice byla první předána druhému, nejčko zanáší ke Škrtilové.
Po Vídeňákovi dlouho ani vidu. Starosta varoval před unáhleným chystáním velké slávy.
Přesto doufáme, že jest pryč nadobro. Pudil řekl, že jest-li to pravda, bude zabijačka. Vzpurný pravil, že zabijačka bude na každý pád.
Listopad
Veselka Škrtilové Anežky a Vorala Václava. Tím jest náležitost slepice opatřena.
Udeřily mrazy. Udeřil prodal chalupu.
Z Vídeňákova příbytku line se už po dva dny temný dým a divné zvuky.
Naší obci není přáno chvíle klidu.
Jest tu zas.

Byli jsme v cíli.
Dokázali jsme to.
Byli jsme plni osvobozujícího pocitu. Cítili jsme se silní a neporazitelní.
Viděli jsme, co na světě jen velmi málo lidí.
Některým z nás se za ňadry probudil tak dlouho potlačovaný duch národa a vyznávali se, že právě teď, na konci naší předlouhé cesty, se cítí být o to více Čechy. A ta hrdost národní, tolik vzácná a potřebná ve všech těžkých dobách, nás stmelila znovu, i když jsme věděli, že nás ještě nejedna strázeň osudu čeká v budoucnosti.
Jenom Frištenský prohlásil, že když to srovná s tím výletem na Kokořín, tak nic moc.

Je málo známo, že se Cimrman zabýval i biblistikou. Zaměstnávala jej především pasáž o panně, která zahřívala starého krále Davida z 1Kr 1,1-4. K tématu přistoupil nově, interdisciplinárně: rozhodl se totiž aplikovat svoje rozsáhlé znalosti jiných oborů, především termodynamiky. Na základě výhřevnosti a topné plochy (a vlastních pokusů s dobrovolnicemi) došel k závěru, že aby král získal potřebné teplo, musela ona panna vážit nejméně 90 kg. Po převratném vynálezu ohřívací láhve však tento způsob vytápění monarchů upadl v zapomnění.
Cimrmanův článek ve své době došel velkého ohlasu. Traduje se, že jej četl i samotný stařičký mocnář. Řekl prý jenom: „Schade.“

„Dědo, vyprrrávěj nám, jak jsi šel na lov!“
„Dobrrrá, kuřřřátka. Byl jsem tehdá nejdůležitější papoušek ve vsi.“
„Jak důležitý?“
„Tak důležitý, že mě jednou vzali i na lov hadů. Seděl jsem v kleci, koukal ven a můj pán na mě byl náležitě hrrrdý. Našlapoval oprrravdu potichu, prrrotože hadi slyší dupání nohou. Lidi někdy dupou, řřřeknu vám, strrrašně!“
„A kam jste šli?“
„Šli jsme nejhlubším lesem plným drrravé zvěřřře.“
„Bál ses?“
„Byl jsem hrrrozně statečný.“
„No a co bylo dál?“
„Já jsem zařřřval: ‚Had!‘“
„A pak?“
„Pak ten drrruhý člověk zařřřval: ‚Hoďte na něj deku, nebo ho zabiju‘ a byla tma.“

Dobrá, uznával, že pracoval hodně dlouho a asi už není, co býval. Nakonec se sám těšil, že půjde na odpočinek a jeho práci převezme mladý a výkonný nástupce.
Ale když se ohlížel nazpět, byl celkem spokojený. Kolikrát měl práce, že nevěděl, kam dřív skočit, a zvládl to. Tu a tam ovšem někomu sedl na lep. Stane se. Ještě rádi ho pustili a příště si už dával pozor. A párkrát se trochu zapovídal, i to se stává.
Pan Smrt zdárně dovedl k nebeským branám Ferdinanda s chotí. Když viděl, co následovalo, uznal, že na to by už asi jeho síly nestačily.