DMD č. 19 pro 19. 4. 2013. Téma: Zámečník

Za devatero horami, za sedmero řekami, tam to začalo. Skandál, věštby, kletba. Šestnáct let pokusů kletbu zvrátit - králové nebývají praktičtí. Tak se bodla se o trn a usnula. Byla by spala sto let, protože...
Desítky urozených mužů se pokoušely království osvobodit. Selhali.
Protože když se prosekali k věži, zjistili, že nedobytná vrata jsou nedobytná.
No a pak přijel ten princ, co se stavil u nás v hospodě, takovej skromnej chlapec, žádnej namyšlenej floutek.
To by byl král, řekli jsme si.
Tak jsem mu nabídl pomoc. Konec konců, to já jsem dělal ten zámek, co si na něm všichni vylámali zuby.

„Vy jste zámečník?“ zeptala se rozčepýřená holčička po skončení prohlídky.
„Ne, já jsem kastelán.“
To ji zmátlo. „Ale staráte se přece o tenhle zámek, ne? Tak byste měl být zámečník!“
Blahosklonně se usmál (první chyba).
„Zámečník se stará o zámky ve dveřích. O zámky a hrady se starají kasteláni.“
„Ale neměli by se kastelání starat spíš o kostely?“
Zasmál se (druhá chyba), a pak to dorazil úplně, protože pronesl tu větu:
„To pochopíš, až budeš starší.“
Vrhla po něm znechucený pohled a zmizela.
Toho dne nefungoval žádný zámek, který se pokusil otevřít. Bylo to docela jistě jen náhoda.
Jenom náhoda.

„Cvak.“
Dveře se otevřely a starostka vstoupila dovnitř. Nemusela se bát, že by si jí někdo všiml. To si pojistila už dávno.
Obálku, pro kterou přišla, našla snadno. S úsměvem ji schovala do kabelky.
Ještě něco musí vyřídit.
„Cvak.“
Regina už si počínala jako zkušený zámečník. Stačilo jen vědět, jaký klíč je ten správný.
Tiše prošla cizím bytem a lovecký nůž, zabalený do květované látky, chytře skryla pod mřížku vytápěcího prostoru.
„Cvak.“
Ozval se do ticha policejní stanice zámek na dveřích jedné z cel. Mary Margaret se opatrně vyplížila ven a rozeběhla se do lesů.
A Regina se spokojeně usmála.

Skříp. Šoup. Škrund. Těžkopádné buch.
"Prima." Řeknu.
"Super." Řekne ona.
"Naprosto úžasné." Dodám.
"Skutečně nemám co jiného dodat." Pokývá Erwin moudře hlavou.
"Tak, a teď když jsme si tohle vyjasnili, prozradila bys mi, prosím, jak se odsud dostaneme?"
"No, můžeme zkusit do tý zdi mlátit, dokud se nám ji nepodaří probořit."
"A nic jiného bys neměla?"
"Pak je na skladě zkusit se prokopat ven podzemí."
"Něco lepšího?"
"Zavoláme zámečníka?" Podívá se na mě nejistě.
"Dobře, tak takhle - něco užitečného, použitelného, lepšího a rozumnějšího? Hm?"
Erwin blýskne v očích. "No, pak ještě můžeme použít magii."
"No konečně něco použitelného." Usměju se.

S nakřáplou obrazovkou zábava ještě nekončila. Tardis začala divně hrčet, podlaha se otřásla. Přestože monitor byl poškozený, stále fungoval.
"Doktore, neříkej mi, že se oni hackli do Tardis místo nás k nim."
"Taky by se to tak dalo říct. I když ve skutečnosti spíše otočili naši zprávu a nakazili ji, takže se s tím teď Tardis musí vypořádat sama, jinak praskne."
Amy se pevně držela zábralí, zatímco Doktor se snažil zvrátit pravděpodobnou zkázu.
"Ven," zavelel Doktor.
"Vždyť jsme nepřistáli."
"Vyřadil se z provozu klakson."
Vyběhli ven. Jakmile se za nimi zavřeli dveře, Doktor zamkl.
"Teď už to musí zachránit zámečník."

„Dobrý den, to je ale dlouhá fronta. Také čekáte na přidělání klíčů?“
„Ano. Bohužel i já přispěji k vašemu většímu zdržení.“
„Nevadí. Zámečníci jsou očividně velmi vytížení lidé. A šikovní, to vám povím.“
„Jako mladý jsem chtěl být zámečníkem.“
„Co vás odvedlo od této bohulibé činnosti?“
„Matka si přála mít v rodině lékaře a los padl na mně.“
„Takže máte svou vlastní praxi?“
„Přesně tak. Zámečník ze mne nebude, ale smutek z toho mě přivedl k psaní.“
„Píšete pro veřejnost?“
„Pokud mou knihu někdo vydá, pak budu.“
„A vaše jméno?“
„Hluboce se omlouvám, ani jsem se nepředstavil, Arthur Conan Doyle.

Většina dveří chce být otevřena. Některé se otevřou málem dřív, než se dotknete kliky. Protože otevřít se a umožnit průchod je jejich účel a smysl.
Za mnoha těmito dveřmi se skrývá nebezpečí. To už patří k věci.
Jsou ale dveře, které otevření vzdorují. Dveře jejichž zámek nepovolí jen tak. Těm musíte něco obětovat. Někdy stačí jen čas. Jindy je potřeba krev. Ty nejnebezpečnější kradou vzpomínky.
Jošt se nadechl. Plocha zrcadla byla stále hladká a neporušená, ale on slyšel skřípot zarezlých pantů.
Průchod se otevřel. Zbývalo jen přivést toho, kdo měl projít.
V zrcadle se odrážela jeho vlastní tvář. Nepoznával ji.

Hledím do tmy vstříc hvězdám. Hledím do budoucnosti a snažím se nevnímat přítomnost, která je příliš bolestná a nejistá, abych ji byla schopna unést. Ani budoucnost neslibuje, že všechno bude lepší, ale zatím tu není a já nevím, co ukrývá. Ale skýtá naději.
Naději na to, že se vrátíš i s klíčem a odemkneš mi mou tmu a prozáříš ji světlem. S každým mým nádechem jsi blíž. Vím, že přijdeš, dřív nebo později. Přijdeš, odemkneš a klíč od času, který spolu strávíme, odhodíš do řeky, aby ho už nikdo nemohl zamknout.
Budeš tady a já už nikdy nebudu mít strach.

„Tohle vypadá na pečlivou a profesionální práci,“ zhodnotil vloupání jeden z policistů.
„Člověk by řekl, že tento byt musel vykrást buď majitel nebo profesionál.“
„Na zámku ani škrábnutí, zato byt vypadá jak po výbuchu.“
…o den později
„Tenhle byt je vykradený stejným způsobem jako ten včerejší.“
…o týden později
„Mám pocit, že tenhle pachatel docela riskuje. Příliš mnoho podobných vloupání za krátký čas, a to přesto že navštívil byty ve vedlejším městě.
Lidí, co umí podobné věci, tolik není.“
„Chce to trochu času na hledání v databázi.“
…později
„Tak ho konečně našli. Je to zámečník, který tím chtěl řešit dluhy.“

Lidé se začínali tísnit a mačkat.
"Proč stojíme?" zeptal se kdosi.
"Brána je zavřená."
"Ale proč?"
"Nevím, taky jsem tu poprvé!"
Postarší muž nervózně přecházel sem a tam. To je malér!
"Lidé začínají být netrpěliví!"
"A co mám dělat?! Stejně nechápu, kde se ty davy vzaly. Poslední měsíc tu nebyla ani noha."
Anděl pokrčil rameny.
"Třeba měly nějakou zácpu cestou."
"Na cestě do ráje? To zní hodně nepravděpodobně."
"Mně připadá spíš zvláštní, že svatý Petr zalomí klíč v nebeské bráně."
"Prosím, nemluv o tom! Stejně nechápu, proč nemáme v nebi po ruce jediného zámečníka."
"Bůh ví."
"Ale já to nechápu."