DMD č. 19 pro 19. 4. 2013. Téma: Zámečník

Champbaccův genealogický výzkum se po návratu z Kashyyyku znovu rozjel a nástěnku v ředitelně začala pokrývat souvislá vrstva fotek, poznámek a pavučin špagátů mezi nimi.
[„Co to je?“] divil se Simbacca, když to viděl.
[„Dědičnost vnímání Síly všech známých příbuzných,“] odvětil velmistr bez otočení.
[„Aha. Ti se zelenou fajfkou ji vnímali a ostatní ne?“] odtušil synátor a marně hledal „strýčka“ Wyrrgyho.
[„To je můj děda a praděda,“] ukázal velmistr na další dva pozitivní, [„děda byl pekař, ale recepty prý bral z podivných snů, a praděda... Řekněme, že dokázal myšlenkou otevřít každý zámek v galaxii.“]
[„On byl zámečník?“]
[„Ne tak docela.“]

"Fascinující. Dveře se otvírají systémem používaným na Zemi naposledy v 21. století na principu-"
"Všichni známe zámky a klíče. Otázka je, jak se dostat na druhou stranu."
"Kostro?"
"Na mě nekoukej, Jime. Jsem doktor, ne zámečník." McCoy si založil ruce na hrudi a opřel se o zeď.
"Na tyhle věci jsou přece vědecký důstojníci, ne?"
Než stačil Spock zaprotestovat, vrátil se z průzkumu Scotty.
"Tohle je jediná cesta zpátky, kapitáne."
"Jenže je zamčeno."
Scotty pohlédl na dveře a pak na bezradný zbytek výsadku.
Když vyndaval z brašničky planžety, mrmlal:
"Taky ste je mohli vyrazit. Je vás tu na to dost."

„Tichošlápku, mně se to moc nezamlouvá. Z toho kouká malér,“ zašeptal Remus a rozhlédl se kolem.
„Moony, Moony, ty to zase moc hrotíš,“ odvětil Sirius a dál se snažil vloupat do Křiklanova kabinetu. Velké masivní dveře se však dál tvářily nezaujatě a nezdálo se, že by si marných pokusů černovlasého Poberty vůbec všimly. „Kde se fláká náš vrchní zámečník? Já toho Jamese roztrhnu.“
„A na co vůbec potřebujete kůži z hřímala?“ řekl Remus a zarazil se. „Mnoholičný lektvar!“ vyhrkl.
„Pššt, Remy,“ zasyčel Sirius a přitiskl mu ukazováček na rty. „James slíbil, že nám uvaří speciální polévku. Přece bychom ho neodmítli.“

Praho v nebezpečí zamčená jsou srdce tvých obyvatel
neplníš své ulice zamilovanými
nelemují tě strážníci
nezpívají slavíci nad Petřínem
Praho v nebezpečí divoký uragán tě zachvátil
padají meteory
pláčí koruny stromů
plápolají svěšené praporce
Praho kdy promění se všechny tvé věže v rakety
kdy odekmne se srce prvního odvážného
kdy začneme bojovat za tvoji duši
kdy zazvoní zvony z tvých kostelů
kdy vyděšené ryby začnou znovu věštit den
kdy znovu bude nebe nad tebou jasné
Až budeš Praho v bezpečí
korunuje tě růženec granátových jablek
košaté koruny ti nasadí prsten
kousek po kousku odemkneš své cesty
kolik krás kolem Vltavy

Měla ze sebe radost. Napsala své zážitky na celou stránku! Teď své myšlenky poctivě zamkla na dva západy a deníček se Sněhurkou příšerkou zandala do vitríny. Dostala ho od babičky a stejně jako u všech předešlých deníčků si slibovala, že bude psát pravidelně. S každým novým deníčkem přicházela nová víra, že to vydrží.
To ale ještě nevěděla, že podobný deníček, ale s jinou Disney příšerou, dostal i bratr. Zrovna tak, jako nemohla vědět, že všechny klíčky a zámky na tyto deníčky, kasičky a další ptákoviny jsou dělány stejně. Kdo chtěl vědět, co se jí honí v hlavě, nemusel být zámečník…

Čekání na zámečníka není příjemná věc. Je o to nepříjemnější, když vám dcera zabouchne klíč v zámku zevnitř hodinu před schůzí SVJ, které máte předsedat, obzvláště když jste celé odpoledne namísto mytí hlavy a přípravy na schůzi běhali v teplákách po parku a marně hledali synův ztracený batoh. Akci pak okoření volání z budky za desetikorunu, kterou máte v kapse na vozejk, a doufání, že to na jeden impuls stihnete vyřídit. Když ale zvednete v zoufalství hlavu k tmavé obloze, a tam letí ISS a v závěsu za ní raketoplán, stane se z toho neopakovatelný zážitek, díky kterému nespácháte dcerovraždu.

Usedám, obsluha přede mne pokládá orosený půllitr.
„A slivovici, prosím,“ požádám.
„Co se slaví?“ vyzvídají kamarádi.
„Přežití…“
„Nějaké problémy? Povídej…“
Napiju se a pustím se do popisu mého báječného dne.
„Při ranním běhu se mě pokusil ulovit pes, páníček seřval mě, proč se tam hemžím. V práci klienti chtěli stanovisko, ke kterému mi ještě nedodali podklady. Když jsem chvátala sem, zabouchla jsem si klíče v bytě. Šel kolem soused a místo, aby mi pomohl…“
Obecenstvo zbystří v očekávání napínavého finále.
„Seznámil mě s Murphyho zákonem číslo 63 – Když nutně potřebujete zámečníka, kontakt na něj se nachází na druhé straně dveří…“

Bylo to sice pouze cvičení, ale Mimas od týmu učekával ten nejlepší výkon. Proto k němu pronesl plamennou řeč plnou ohně, dýmu a dokřupava opečených kuřecích křidýlek.
Pak zazněl signál a cvičení začalo.
Jednotlivé úkoly byly plněny rychle, přesně a tiše, což byla hlavní podmínka úspěchu. Mimas mrkl na ochoz, kde postávala komise a Mistři. Stála tam Gwen, ruce založené na prsou a ve tváři poťouchlý úsměv.
Něco je špatně.
Tým stál před posledními dveřmi a zíral. Dveře zdobil krásný, starožitný a především neskutečně mohutný zámek se závorou.
"Trinsi?"
"Sem hacker, ne zámečník." pronesl Trins a vzal do ruky páčidlo.

„Dostaneme je. Doteď si z policie dělali kašpary, ale s tím je konec,“ pevně pronesl nový šéfinspektor.
„Proto jsem tu. Víte, že mi v Liverpoolu přezdívali Zámečník? Rozmontuju totiž i ta nejjemnější přediva zločinných pout. A v poutech tu verbež pošlu, kam patří. Pod zámek.
Ano, stojí proti nám Michael Stone, Pašák Mickey, první liga mezi podvodníky, co dokázal pětkrát prodat Operu v Sydney, a ta jeho fikaná banda. Ale mají smůlu, teď je tu Zámečník,“ ukončil svou řeč a dodal: „K ruce si vezmu Richardse.“
Taky dobře, pomyslel si jmenovaný.
Pašák Mickey bude rád, že všechno běží podle plánu.

"Nechápu, že vám to tak trvá," stěžoval si Dvalin tiše na hobitovu adresu.
V tu chvíli Bilbo již po páté musel uznat, že se v zámku Thorinovy cely zcela ztratil a není sto ji pomocí špičky Žihadla otevřít.
"Nemuselo by mi to tak trvat, kdybyste vy neztratil ten klíč," opáčil Bilbo zamračeně.
"Stalo se," odbyl jeho oprávněnou námitku Dvalin, "ale stejně nechápu, co vám na tom tak trvá. Říkal jste přece, že váš otec i děd byli také lupiči!"
"Říkal jsem, že byli zámečníky. Oni se do zámku nedostávali špičkou meče, oni je dělali!" vyštěkl Bilbo.
"Oh," vydechl Dvalin překvapeně.