Staronové
Letos jsem nakonec po dvacátém dubnu podlehla náporu velkého zlého světa a DMD zbaběle opustila. A číst jsem nestíhala už vůbec. A i když jsem psala, vůbec mi to nešlo od ruky tak hezky jako loni, s většinou drabblí spokojená vůbec nejsem.
Příběh Grete Aberdeen se mi do drabblí nepodařilo zkondenzovat moc dobře, i když si myslím, že by to za to bývalo stálo. Ale zrovna tohle drabble mi přišlo, že o ní hezky řeklo, co je zač, a navíc ho byl hrozný porod sesekat do sto slov.
Když vás ve městě znají jako vdovu Aberdeenovou, i když vám ani nebylo čtyřicet, zvyknete si, že pro ně nejste úplně ženská.
Svého manžela jsem milovala, ačkoliv to nebyl žádný fešák, spíš brýlatý sušinka, původně z Bavor, ale byl rovný chlap a taky poslední, kdo mě kdy hladil po tvářích a oslovoval Grétko.
Vdova Aberdeenová rychle zapomněla na zahřátou postel, cizí ruce na svých ramenou a bocích. Nechyběly mi. Nebyl čas.
Tak proč se mi teď třesou ruce? Doktor mě jen oslovil Grete a vzal mě za ruku, jako soucitný přítel.
Čtyři roky stačí, aby člověk odvykl doteku cizí kůže.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
dobré, moc dobré
dobré, moc dobré
To je hrozně krásné..
To je hrozně krásné..
Sesekala jsi to do sta slov
Sesekala jsi to do sta slov opravdu velmi dobře a působivě.