Kluci nepláčou

Co si pamatuji z dětství, můj otec nesnášel slabost. Kdykoliv jsem ji dal najevo, potrestal mě.
Po čase jsem se naučil veškeré silnější emoce potlačovat. Možná proto mě přijali do Torchwoodu 1. Věděli, že nikdy nepropadám panice, poněvadž bych se pak musel stydět sám před sebou.
Po Canary Wharf se ale ve mně cosi zlomilo. Ztratil jsem to, na čem mi záleželo nejvíc… a ony neviditelné zdi postavené okolo mé duše se zbortily.
Zanedlouho jsem již potkal Jacka, který mě naučil, že abyste opravdu žili, nesmíte si city upírat. Jak pláč… tak i lásku.
A na to jsem nikdy nezapomněl.