Kostitřas

Poznámka: Snad jsem se do tohohle geniálního světa alespoň trochu trefil. No co bodík je bodík.

Nekromant Kostitřas proplouval chodbami svého starého, avšak stylového hradu. V patách mu krom efektně vlajícího pláště kráčel Igor.
Zatleskal. Dvanáct lebek nejlepších Ank-Morporských tenorů ho uvítalo zpěvem Ódy na radost.
Na stole uprostřed laboratoře ležela mladá žena posypaná růžemi. Masařky na ní právě vychovaly druhou generaci.
Kostitřas se nejprve chvíli rozplýval (to ostatně dívka taky) a pak se dal do díla. Křídou nakreslil magický kruh a jal se zaříkávat.
Ve chvíli kdy žena procitla, na bránu hradu zabušil naštvaný dav.
Igor, věrný kodexu, byl poslední bytostí, která odtamtud vyvázla ve zdraví. Přeci jen vykradení Klačské královské hrobky bylo už příliš.