Dubnová pohádka o úchylákovi a hodných chlapcích

Hospoda, do které ho Jack zatáhl, byla tmavá, nevětraná a shodou okolností z ní byl výhled na kostel svatého Jakuba.
Mluvil hlavně Jack. Jarka mu nevěřil ani slovo, ale než dopili první skleničku, nedokázal odtrhnout pohled od jeho rtů. Po druhé skleničce Jarka zjistil, že drží Jackovu ruku, aniž by věděl, kdy a jak se to stalo.
Venku se setmělo a vzduch kolem elektrizoval.
Někdy kolem jedenácté Doctora přestalo bavit čekání, odletěl s Tardis a překladatelské pole okolo Jacka a Jarky přestalo působit.
Ještě štěstí, že některé věci jsou univerzální. Jako třeba Jackův prst na Jarkových rtech a tiché „pššššt“.