Čtyřikrát, kdy Aneta neznala svoje hranice (a jednou když skoro ano)
...aneb pět rozmluv mezi Anetou a Davidem.
Tři první rozhovory jsou vpodstatě to, co Davida přimělo Anetu donutit, aby s ním začala pracovat oficiálně a tudíž měla nějaká pravidla, kterých se musí držet.
"Málem jsi tam umřela!"
"Prosímtě, ani jsem se nedotkla svých hranic," usmála se.
***
"To je krev?"
"Jo. Neni moje."
"Cože?!"
"Neboj, byla to sebeobrana. Žijou. Víceméně."
"Máš vůbec nějaká pravidla?"
"Ne. Jen hranice. A tady rozhodně nejsou." Bezstarostně si zapálila.
***
"Na další kouzla nemáš sílu."
"Vážně?" Zvednuté obočí. "Tak sleduj."
***
"Jestli se ti dělá špatně..."
"V pohodě. Viděla jsem i horší."
***
"U všech bohů, jsi v pořádku?" Měla strach v očích.
"Jsem."
"A co Radim?"
"Taky potřebuje pár obvazů, ale přežije to."
"To jsem ráda." Objala ho. A pak praštila.
"Co...?"
"Jak se opovažujete mne takhle přibližovat k mým hranicím!"
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Bezvadné!
Bezvadné!
líbí
líbí