Policisté města Mobulsis

Nejdřív pro Anetu byl David Fint jen nástroj, jak dosáhnout jejích cílů, někdo, koho může oslnit svou inteligencí.
Případ byl hluboce osobní a dělala to kvůli sobě, chtěla pomstu, chtěla tomu grázlovi udělat to, co on jejímu bratrovi, a víc.
Neměla pak problém zmizet, pryč od Davida, Radima, policie.

Uplynulo pár měsíců, kdy byla neviditelná.

Když znova Davida viděla, bylo to jako potkat starého přítele. A od té doby jejím přítelem byl.
Případ se jí vlastně netýkal. Jen se bavila. Možná, možná chtěla lidem pomáhat.
Radim už nebyl jedno snídaňové rande. S Davidem doopravdy chodili.
Kdesi hluboko, Aneta chtěla zůstat.

Aneta vidí.
Vidí stopy zápasu, vidí Davidovo pistoli v popelnici, vidí slzy, které se Radim snaží zadržet, vidí špínu a vidí i injekční stříkačku se zbytkem uspávadla.

Aneta slyší.
Slyší ryk ulice, slyší výslechy ochlastů a pobudů, ale slyší i opatrné šeptání, když se krčí v narkomanském doupěti v rohu a předstírá, že by se ani na nohy nepostavila.

Aneta mluví.
Nebojí se a mluví, ptá se, vyhrožuje, vyslýchá, mluví, někdy se i bije. A uklidňuje Radima.

Aneta je na stopě.
A až toho hajzla najde, oh,...
Ten bude litovat, že jen pomyslel na to, že by mohl Davida unést.

Anetě se podařilo zadržet vůdce drogového kartelu při činu.
David byl rád, že ti bastardi půjdou za mříže.
Takže dělal, že si nevšiml zmizelého kufříku s návykovými látkami.
"Jen mi řekni, že nejsou pro tebe," prohodil tiše.

Lehké holky a děti, které kartel zaměstnával, prý dostaly štědrý anonymní dar.
A tak když vyslýchaný řekl: "Myslíte, že byl váš bratr náhoda? Nikdo z nich nebyl. Někdo mu jména musel dát, ne?" odešel z místnosti a nechal tam Anetu samotnou.
"Nezmlať ho."

David se probudil spoutaný a ostré světlo mu svítilo do očí.
"Kde je Aneta Noviková?"
"Nevím, o kom mluvíte," zalhal.

"Málem jsi tam umřela!"
"Prosímtě, ani jsem se nedotkla svých hranic," usmála se.

***

"To je krev?"
"Jo. Neni moje."
"Cože?!"
"Neboj, byla to sebeobrana. Žijou. Víceméně."
"Máš vůbec nějaká pravidla?"
"Ne. Jen hranice. A tady rozhodně nejsou." Bezstarostně si zapálila.

***

"Na další kouzla nemáš sílu."
"Vážně?" Zvednuté obočí. "Tak sleduj."

***

"Jestli se ti dělá špatně..."
"V pohodě. Viděla jsem i horší."

***

"U všech bohů, jsi v pořádku?" Měla strach v očích.
"Jsem."
"A co Radim?"
"Taky potřebuje pár obvazů, ale přežije to."
"To jsem ráda." Objala ho. A pak praštila.
"Co...?"
"Jak se opovažujete mne takhle přibližovat k mým hranicím!"

David Fint se na Anetu Novikovou váhavě podíval.
Ta rozhodně kývla. Pohled detektiva Finta se přesunul na blonďatého strážníka. Ten nevypadal tak odhodlaně - ale trhaným posunkem to odsouhlasil.
"Je mi líto, že to po tobě chci," ozvala se jemně Aneta, "ale nemáme jinou možnost." Držela se za zraněné rameno.
David to chápal. Když je nezmohla ani Anetina kouzla, opravdu nebylo jiné východisko.
Ale bolelo to. Vybavilo se mu jeho dětství. Bez kouzel. Neuměl víc, než zažehnout plamínek. Nezapadal.
Nepovažoval za fér, že tohle byla kompenzace.
"Otočte se." Přikázal jim.
Poslechli. (Radši.)

David se s uši drásajícím výkřikem změnil ve vlkodlaka.