Dobře mířená střela

Fingonova chůze působila jaksi rozpačitě. Na pravém oku si přidržoval kapesník. Jeho bratr mu věnoval zvídavý pohled.
„Na nic se mě neptej,“ vyštěkl Fingon.
„Co se stalo?“ ignoroval požadavek Turgon.
„Prostě nevidím na jedno oko.“
„Ukaž mi to.“
Fingon neochotně sejmul látku.
„Máš ho dost červené, cos vyváděl?“
„Já nic. To Maitimo,“ odfrkl si. „Prostě…“
„Co prostě?“
Dveře se rozletěly a do místnosti vpadli zbylí sourozenci.
„Co je?“ vyzvídal Argon.
„No prostě se trefil,“ zaúpěl Fingon.
Argon užasle otevřel ústa a naznačil velmi neslušný pohyb.
„Na to druhé oko vidím, Arakáno!“
Aredhel se rozesmála.
„A slyším taky dobře, vy puberťáci!“