Jen tak si létat...

Létat si v oblacích... co může být krásnějšího? Cítit vítr na své kůži, koupat se v dešti dřív, než kapky spadnou na zem a vyhřívat se ve slunečních paprscích...

"Tam! Tam nahoře, vidíte? Je to on! Na něj! Zabte ho! Střílejte, tak střílejte!"
Zakroužím nad nimi a pak zapadnu do lesa. Chvíle soustředění...

"Pane rytíři! Neviděls tady draka? Velikého, zlatého draka!"
Zavrtím hlavou.
"Někde tu byl! Pane rytíři... ééé."
"Borch," ukloním se mírně, "Borch Tři kavky."
"Pane Borchu, neviděls?"
Znovu zavrtím hlavou a odcházím. V kleci lidské podoby, fascinován tím druhem, který dokáže být tak krutý a zlý bez příčiny.