Kremrolky jedna báseň

„Mámo, pojď sem! Ale honem!“ vykřikuje vzrušený muž v zástěře u dopisní schránky.
„Co je, drahouši. Copak hoří?“ Z domu se vynoří žena v teplákové soupravě, otírající si pot z čela.
„Víš, že jedu svou hodinu na rotopedu. A vůbec. Máš už zadělané na knedlíky? Maminka tu bude co nevidět.“
„Ale zlatuško moje. Neboj. Knedlíčky stihnu. Svíčková se už peče a kremrolky jsou jedna báseň. Maminka bude spokojená jako vždycky.“ vydechne ukoptěný kuchtík.
„Ale podívej, tady! Dopis! Dopis přímo od Zdendy, Zdendy Polraicha. Zve mě do telky vařit!“
…
„Tak Jiříku. A teď nám ukaž, jak umíš uvařit z opravdových surovin.“