Babicovy dobroty

„Když nemáte pórek, hoďte tam cibuli.“

„Obojí nakrájíte dokonale pomocí nože Henckellbach vyráběného z ušlechtilé švýcarské oceli.“

„Ale Horste,“ vložil se do toho Láďa. „Ne všichni diváci jsou tak zruční.“

„Potom vyzkoušejte Ultimate Chopper!“

„Když nemáte Ultimate Chopper, použijte zahradní sekačku.“

„Kuřecí kůžičky chutnají lahodně,“ rozplýval se Láďa.

„A to ještě není všechno!“ přisadil Horst.

„Když nemáte kuřecí, použijte kůžičky z vaší obřízky.“

„Nůž Henckellbach dá obřízce nový pocit z krájení!“

„Ty ses nechal obřezat? Můžu mrknout?“ Láďa se dobýval do Jirkových kalhot. „Lepší než lilek.“

„Když nemáte lilek, tak použijte-“

Láďa i Horst mlsně vydechli: „Maso.“

Show teprve začínala.

"Nejdříve začneš olejem. Dáme ho od oka, ale nešetříme," začal Jirka. Jeho host popadl lahev oleje a obrátil ji dnem vzhůru směr hrnec.
"Pak tohle všechno pokrájíš," ukázal Jirka na zeleninu.
"Na kolečka?"
"To je jedno."
"A dál?"
"Všechno hodíš do hrnce a pak dusíš. Nezapomeň na sůl," mrkl Jirka do objektivu a všem bylo rázem jasné, že solí nešetříme.
"Já používám himalájskou," pochlubil se.
"Co když nemám himalájskou?"
"Tak alpskou. A když nemáš ani tu, tak nesolíš," maniakálně se pochechtával Jirka.

O hodinu později:
"Hele Jirko, to se vůbec nedá žrát!"
"To ne, ale můžeš si to vařit doma."

„Dneska si uděláme marakujovej dezert, abysme to měli ázijský!“ popotáhne hlasitě Mistr a utře si baňatý nos do rukávu.

„Marakůja, to je vlastně taková jako papája, Američani jí říkají pešnfrujt, jakože vášnivý ovoce, chápete,“ lascivně mrkne do objektivu, až se kameramanka opotí. „A u nás se jí říká taky mučenka, protože ji ve středověku používali na mučení lidí!“ mohutně si přihne ze sklenice, která nevypadá, že je v ní jen čaj.

„Takže vezmete šlehačku,“ popadne bílou tubu, „a když nemáte šlehačku, tak tam dejte sojovou omáčku! Nebo kečup! Nebo sardinky!“ oči se mu maniakálně lesknou. „A nešetřit! Chachachá!“

Zásah, umučena.

„Mámo, pojď sem! Ale honem!“ vykřikuje vzrušený muž v zástěře u dopisní schránky.
„Co je, drahouši. Copak hoří?“ Z domu se vynoří žena v teplákové soupravě, otírající si pot z čela.
„Víš, že jedu svou hodinu na rotopedu. A vůbec. Máš už zadělané na knedlíky? Maminka tu bude co nevidět.“
„Ale zlatuško moje. Neboj. Knedlíčky stihnu. Svíčková se už peče a kremrolky jsou jedna báseň. Maminka bude spokojená jako vždycky.“ vydechne ukoptěný kuchtík.
„Ale podívej, tady! Dopis! Dopis přímo od Zdendy, Zdendy Polraicha. Zve mě do telky vařit!“
…
„Tak Jiříku. A teď nám ukaž, jak umíš uvařit z opravdových surovin.“

František zapnul televizi, na obrazovce se objevil jeho oblíbený kuchař.
„Tak dneska si uděláme koktejl. Džin s tonikem prý umí správně umíchat jenom Španělé, ale hravě to zvládnete i doma v obýváku. Džin se vyrábí z jalovce nebo obilí, dejte prostě ten, co máte doma. Když nemáte žádný, klidně tam nalijte borovičku, to je vlastně taky jalovcová. Pak přidejte tonik, jestli nemáte, použijte sodovku. Navrch se koktejl zdobí citronem nebo limetkou, dyžtak poslouží i grep. Nebo může být i salátovka, ale když nemáte, klidně dejte cuketu.“
František valil oči. Podle jména to bude určitě pití z Tisíce a jedné noci…

„Ták. Dneska si uvaříme něco, co si můžeme uvařit z toho, co máme doma. Já jsem to nazval úplně jednoduše – Kudla v zádech. Proč? To uvidíte. Takže. Budeme potřebovat nějakej hřbet – třeba vod kuřete, zakysanku, anglickou slaninu, eidam a kečup.“
Střih
„Tákhle to potřete tou kyselou smetanou, obalíte ve slanině... Vypadá to, jako bysme ho voblíkli do takový košilky.“
Střih
„Navrch přijde kostka eidamu. Kdo nemá eidam, dá tam třeba taveňák. Zakápneme kečupem... A pozor – teď důležitý! – propíchneme ho touhle velkou kudlou!“
„Ty vole, tak tohle střízlivej nedám,“ řekl Pohlreich a kudlou urazil hrdlo portského, které mělo přijít do lasagní.