Navždy bojovníkem

Krev mu zalévala oči a promáčklou helmu ztratil během souboje s Haraďanem, jehož krk zdobil náhrdelník z utrhaných lidských prstů. Zdálo se, že proud bojovníků vycházejících z Morannonu je nevyčerpatelný. Sevřel pevněji svůj meč a jeho šik se dal opět do pohybu...

"Barthone, miláčku, zase bojuješ? Vzpamatuj se, jsi doma a začíná svítat, je čas vstát."

Barthon se posadil na posteli, přikrývku omotanou kolem nohou a čelo zpocené ledovým potem. Vyhlédl oknem, za nímž se pod narůžovělou oblohou táhl Anórien a v dáli se první sluneční paprsky odrážely od bílých zdí Minas Tirith.

Je po válce a hladové ovce čekají.