Na dno podaná ruka
Věnováno mému strýci.
Skončil. Rozhlédl se po plné místnosti. Žádná odezva. Nechápal. Jak to, že jeho slova nezapůsobila? Když si to včera zkoušel před zrcadlem, byl si jist, že jeho nadšení by přesvědčilo i nejskálopevnějšího komunistu! I jeho bratr ji pochválil! A teď? Cítil se na dně. Nejraději by se vytratil. To nesnesitelné ticho ho ubíjelo. Už si přál jen reakci! Jakoukoliv!
A pak, právě ve chvíli, kdy to vypadalo, že jeho projev vyzní do prázdna, zvedl se ze zadní lavice mladý kluk, ukázal směrem k improvizovanému pódiu a zvolal:
"Tomu věřte! Před jeho domem mě včera sebrali."
Psal se 20. listopad 1989.
Historka ze studentských stávek v listopadu 1989.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
A tu neznám!
Drabble dobré!
Moc dobré!
Moc dobré!
Pěkné.
Pěkné.
Při čtení mne napadlo, co všechno může posloužit k podpoře pravdivosti sdělení. Přísaha, svědectví, nebo slova mladého kluka...
To je dobrý vhled!
To je dobrý vhled!
dobré
dobré
Moc
pěkné.