Sestra Luna a Otec Slunce
Záře nebeská, tak jasná, by oslnila všechny. Vypálila zrak.
Tolik světla, že viděti vlastně nic nebylo.
Naše moc život hubí. Musíme se uskromnit, chceme-li ho nechat růst.
Tvá je noc a můj zase den.
Ale já bez tebe nezářím, jsem jenom tvým odrazem.
Ty budeš tam a já tady.
Když půjdu spát, světlo bude tvé.
Já dám teplo životu, svým zlatem budu laskat Zem.
Mým dotekem se zazelená a smíchem zazvoní.
A já svým stříbrem pohladím na duši a sílu vodám dám.
V cyklech budu přicházet, odrážet se na vlnách.
A tak Otec Slunce a Sestra Luna hýčkají Matičku Zem.
Chtěla jsem zakončit něčím poetickým, ale múza už má dost, i tohle jí dalo zabrat :-)
Bylo mi potěšením a národním svátek tu s vámi číst a psát! Tak zase příště a dík za kachny :-)
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To je krásné.
To je krásné.
Parádně poetické, lahodné
Parádně poetické, lahodné ukončení!
Jé, to se ti povedlo, krásné!
Jé, to se ti povedlo, krásné!
Moc hezké, připomíná mi to
Moc hezké, připomíná mi to jednu katalánskou pohádku
Nádherné pohlazení nakonec.
Nádherné pohlazení nakonec.
Naaadherneee ukončení :)
Naaadherneee ukončení :)
Děkuji, děkuji, děkuji :-)
Děkuji, děkuji, děkuji :-)