Hrdina non plus ultra

Že Marigold zbásnil zaklínačovy činy, to byla známá věc, ale občas je vyprávěl jen tak, když chtěl ohromit lepou děvu. Nezapomínal je při tom přibarvovat, aby byly děsivější a hlavně aby v nich byl za hrdinu.
„A pak se na něj ta kikimora vrhla ze zálohy, tak jsem k němu skočil a strhl ho do bezpečí,“ vyprávěl Marigold a blondýnka vykulila oči.
„Opravdu?“ zeptala se.
„Opravdu,“ přitakal básník.
„Až na to, že to není pravda,“ ozval se Geralt. „Marigold vzal nohy na ramena, jen co cestou tam šustlo v křoví, a našel jsem ho pak až v hospodě posraného strachy.“