Dík zázraku, co slétá na bílých křídlech...
Nesoutěžní, bez nároku na bod.
Poslední (?) drabble do minisérie, která započala stoslůvkou Nebyl to netopýr a pokračovala Koštětem, smetákem a dvěma pometly.
Psáno z jediného důvodu - a to proto, že sladoučkého fluffu v těchto dnech není nikdy moc (a taky protože Šťastného drabble se musí řádně využít!). ;)
Jo a kdo najde přihlouplý pun, má u mě bod navíc ;D.
Bylo hotovo.
Petronel sice měl pocit, že většinu práce udělal on (a taky se nerozpakoval několikrát to vmést Uriášovi do obličeje), ale úkol byl splněn. Uriáš na schodech z očistce schválně zrychlil tempo tak, aby mu anděl sotva stačil a nemohl si zase stěžovat.
Nahoře se usadili bok po boku na zbytky zdi a sledovali nebe. Mlčeli. Paprsky zapadajícího slunce se prodíraly štěrbinami mezi mraky a večerní světlo barvilo oblaka do nádherných odstínů teplých barev. Takhle musel vypadat zhmotněný klid.
„Uriáši, to je stejně krása, viď?” řekl měkce Petronel, aniž by odtrhl zrak.
Uriáš se usmál pod vousy: „Je, anděli.”
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
:-) hezký
:-) hezký
Děkuji :)
Děkuji :)
Awww a ty teplé barvy mě
Awww a ty teplé barvy mě dorazily. Moc fajn drabble.
Díky :) Já chvilku váhala,
Díky :) Já chvilku váhala, jestli to nenahradit jen odstíny oranžové, ale pak jsem je tam nechala a říkala jsem si, že si to každý může přebrat po svém ;D
Krásné, jsem moc ráda, že jsi
Krásné, jsem moc ráda, že jsi na ty dva kousky ještě navázala :)
Jé, moc díky :)
Jé, moc díky :)