Strach z nepřátel
Ze zážitků kamarádky (i když až na ten konec jsem si něco podobného prožila i já a někteří z vás nejspíš taky). Jména byla úmyslně změněna. Pro zajímavost, dívkám bylo v té době 15 a 16 let.
Odhodlávaly se k tomu opravdu dlouho. Velmi se bály, ale nechtěly už déle čekat.
***
Když se další den sešly, srdce jim strachy málem vyskočila z hrudi. Přesto udělaly přesně to, na čem se domluvily. A daly si letmý polibek na rty.
Pohledem zkontrolovaly okolí. Žádná reakce.
Usmály se. A odcházely klidnější. Ruku v ruce.
***
„Mami, tati…" zamumlala Monika, s pohledem upřeným k zemi, „My se máme rády.“
Prsty propletla s Lucčinými a čekala na ortel.
„A to je jako novinka?“ zasmál se táta. „Dyť bylas dřív lesba jak já heterák.“
Děvčata se na sebe nechápavě podívala, ale nekomentovala to. Radši.
Nikdy jsme nezjistily, jak to tehdy její otec myslel a ani to zjistit nechceme. Nejspíš to jen vyznělo jinak než mělo. Tedy... snad.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Upřímně závidím, věk i reakce
Upřímně závidím, věk i reakce tatínka. Moc pěkný. <3
Moc děkuji :)
Ano, ano, někdo má zkrátka štěstí.
To je tedy zajímavý otcovský
To je tedy zajímavý otcovský výrok ;)
Buď to myslel nadneseně, nebo
Buď to myslel nadneseně, nebo... :D No, hlavně že je jako otec spokojený. :)
A ony dvě: <333